I s kůží

[Hovorna]

(pdf)

-

(S. Z.) Říkáme, že zajíc i s kůží stával 2—3 koruny, že osadníci i s farářem přestoupili k nové církvi, a pod. Komusi se prý zdá, že spojka i je zde zbytečná, že stačí, řekneme-li zajíc s kůží. To je pravda; ale každý Čech cítí, že to není totéž, že touto spojkou s důrazem vytýkáme spojenost obou předmětů, na př. ve větách, podle jejichž obsahu bychom se této spojenosti nenadáli (zajíc sám za 2—3 koruny není drahý, natož s kůží). A takových jemných rozdílů bychom se měli zbavovati? Má-li Němec vedle mit také samt, máme my se spokojovati jen náhradou za jeho mit? Spojkou »i« se předložka »s« zesiluje po celém československém území, doklady toho jsou hojné již v nejstarších našich památkách, jsou i v církevní slovanštině. Čeština ostatně liší přízvukem toto spojení »i s« od případů, kde spojka »i« má význam jiný (zejména kde patří k celé větě); s plným přízvukem vyslovujeme »i« ve spojeních jako »zajíc i s kůží«, s přízvukem slabším ve větách jako »jindy člověk mohl na den vystačiti i se zlatkou«.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 3, s. 91

Předchozí Husinec

Následující Konečný