Zpětilý, zpětilost

[Drobnosti]

(pdf)

-

(J. K.) Zpětilost v rozkaze zem. voj. velitelství znamená asi opětování nějakého provinění, návrat (recidivu) v chybu již dříve zjištěnou nebo snad i potrestanou; aspoň v tom významu má Kott 5, 616 příd. jm. zpětilý (o hříšníku, kacíři). Abychom mohli význam určitěji vyložiti, musili bychom věděti, v jaké souvislosti užito slova, o něž jde; v jeho rodině totiž jsou významy dosti rozmanité. Jejím základem je přísl. zpět (pův. vzpět). Zpítiti (vzpietiti), méně správně zpětiti, znamená ‚zpět obrátiti‘; bezpečně je doložen zvratný tvar zpítiti (zpětiti) se s rozličnými odstíny základního významu ‚zpět se obrátiti‘ (Kott 3, 558; 1, 1235; 5, 616; 7, 747; 1153; Přísp. 1, 376; 490; 517; 3, 386). Říká se místy tak na př. o někom, kdo odstoupí od smlouvy, o ženichu, který se zřekne nevěsty; také význam ‚vzepříti se, postaviti se na odpor‘ se objevuje; podle 5 M. 32, 15 píše Hus 2, 387 Erb. o člověku oddávajícím se rozkoši »ztučněl jest a ztlustěl, a rozšířil sě jest a vzpietil sě jest, t. odstúpiv od mého přikázanie« (recalcitravit; Kral. »takž Izrael ztučněv, zpíčil se« s výkl. »zbujněl aneb pral nohami co kůň zpátkem«). Zpětilý tedy je, kdo se zpítil (zpětil), vrátil se zpět (k chybě). Podobné jsou odvozeniny přísl. zpátky, zpátkem, nazpátek, příbuzných se zpět (psl. v’zpęt’): zpáčiti se, zpíčiti se (vzpietčiti sě). Podle našich pravopisných zásad ve všech těch slovech se píše z-.

Naše řeč, ročník 13 (1929), číslo 8, s. 192

Předchozí U vytržení

Následující Josef Zubatý: Z novot našeho spisovného jazyka