Časopis Naše řeč
en cz

Umisťovati — vyúsťovati

[Drobnosti]

(pdf)

-

(P. Sp.) Slovesa 6. tř. pův. asi všecka měla kmenovou samohlásku krátkou, i když jméno nebo sloveso, od něhož jsou odvozena, ji mají dlouhou; a toto pravidlo se z veliké části zachovalo podnes (na př. jméno, král, mříž, vážiti, vzdáliti, blížiti, kázati jmenovati, kralovati, odvažovati, vzdalovati, přibližovati, přikazovati; tak také rytíř, kacíř, stč. kacieř, rytieř, žalář rytěřovati, kaceřovati, stč. kacěřovati, žalařovati). Časem se v jazyce objevila, jak se tak často stává, snaha, tyto rozdíly vyrovnati. Slova stará obyčejně zachovávají znění staré, ale u slov nových krátkost příliš odporuje délce slov základních a proto se v nich objevuje nejčastěji délka (na př. vyúsťovati podle vyústiti, ústí, přibásňovati podle básniti, báseň; stínovati podle stín, protože to je slovo nové, ale staré zastiňovati a podle něho také nastiňovati zachovává staré pravidlo). Někdy nalézáme i kolísání; k okrášliti je tvar podle 6. tř. okrašlovati, ale v lidu slýcháme i okrášlovati, a nové slovo přikrašlovati se někdy psává s délkou. V poslední době často jsme čtli žalářovati m. žalařovati. Mluva spisovná hledí zachovati tvary staré, nepříčí-li se příliš zvyku obecnému. K dvojhlásce ou je krátká střídnice u (loupati : vylupovati); bývalá dvojhláska ie mívala krátkou střídnici ě (které se za jistých okolností měnilo v e), ale již asi v 15. st. se změnila v í a proto je její krátkou střídnici někdy po staru ě (e), někdy pozdější změnou i (říditi, stč. řiediti nařizovati m. pův. nařězovati, nařezovati, ale svítiti, stč. svietiti rozsvěcovati, místy v lidové mluvě také rozsvicovati). Příliš znělo stč. přieliš; spisovné upřilišovati (vedle upřílišiti) má podobné i, jaké je v nařizovati a p.

Naše řeč, ročník 13 (1929), číslo 8, s. 190

Předchozí Temenec

Následující Vídeňské nové město

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1