Coby

Josef Zubatý

[Drobnosti]

(pdf)

-

Ve feuilletoně Č. slova ze dne 28. bř. čtli jsme, jak milenci do biografu kupují lístky »na sedadla pokud možno zastrčená a nenápadná, na nichž by se stulili k sobě co by dvě mrznoucí a tetelící se koroptvičky«. Feuilleton je od A. C. Nora. Nevíme, říká-li se tak někde, ale snad nikdo tak nepíše. A snad si ani nemusíme přáti, aby se tak psalo. Je to jen stydlivě zakrytý ‚coček‘, a těch se naše spisovná mluva již vzdala. A způsob, jak se zde objevuje, odporuje i našim pravopisným zvyklostem. Slůvko by spojujeme v aby, kdyby se spojkami a, kdy vjedno, i kde má svůj plný význam, také v srovnávacím jakoby, má-li význam pouhého jako (byl jakoby u vidění). Podle toho by se aspoň mělo psáti i coby, kde to má znamenati co = jako. Snad ani není na škodu, uvádíme-li to našim spisovatelům na paměť; co by, coby je něco nového, a novota sebe divnější u nás láká. V Pol. več. l. ze dne 20. dub. jsme již čtli, zatím v rubrice »Šejdrem«, nadpis »Ouřad co by bible«. I obsah článečku zařaděného pod tímto titulem bude zajímati naše čtenáře; jde o vyhlášku civil. soudu v Dejvicích, v níž m. j. čteme tuto větičku: »Doba úřední soudu obnáší ve dnech všedních 7 hodin…«

Naše řeč, ročník 13 (1929), číslo 6, s. 140

Předchozí Buda dělati

Následující Elipsa