Přibýti

[Hovorna]

(pdf)

-

(O. W.) Výraz »já jsem přibyl« nemůže znamenati pro přirozeného Čecha nic jiného než »přibylo mne, spravil jsem se, ztloustl jsem«. Sloveso býti a jeho některé složeniny nabývají ovšem jako v jiných jazycích někdy významu slovesa pohybového (jíti), ale toho významu jim dodává teprve přísl. určení naznačující směr pohybu (ob. kam) anebo (stala-li se složenina slovesem přechodným) předmět vyjadřující cíl nebo směr pohybu. Říkáme tedy na př.: kdy tam budeme? (= kdy tam dojdeme?), hned jsem zpět (= hned se vrátím), v kolik hodin jsi tam byl? (= kdys tam dorazil?) a p. Podobně v složeninách: sloveso dobýti se nabývá významu »vjíti, vniknouti, dostati se« teprve, připojíme-li přísl. určení: zloděj se dobyl do komory, pták se dobývá z klece. Přebýti znamená přetrvati, přečkati, býti nad počet; s předmětem označujícím směr pohybu znamenalo v starším jazyce »přejíti«: (Jidáš) přěbyl mořě, země, řěky (Leg. o Jid. 141). Podobně se užívalo slovesa ubýti (ob. méně býti): mohl jsme … této nevole ubýti (= ujíti, Háj. 140 r). Tak i sloveso přibýti: je-li ho užito prostě, znamená opak slovesa ubýti, tedy zvětšiti se rozsahem nebo počtem; významu přijeti, přijíti nabývá teprve ve spojení s přísl. určením: přibyl jsem do města, k cíli atd. »Otec přibyl« ve významu »otec přijel« neřekne nikdo, kdo má jazykový cit; pro Čecha znamená tato věta leda »otce přibylo«.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 4, s. 128

Předchozí Luzný

Následující Syrový, surový