Časopis Naše řeč
en cz

Čím dál (tím) hůř

T. Planský, Dvořák, Red. (= Redakce), Bedřich Fialka

[Hovorna]

(pdf)

-

K výkladům v N. Ř. III, 163 a 293 došly nás tyto zprávy:

Tom. Planský

1. U nás v jižních Čechách jsou v lidové mluvě rčení: »Čím dál hůř, čím dál víc« a pod. zcela obyčejná, zvláště je-li sloveso na prvém, příslovce pak na posledním místě. Říká se: »Dělá (= vyvádí, řádí) čím dál hůř. Slyší, vidí, umí, má, vydělává, dostává, bere (mzdy) čím dál méně. Prší, lije, sněží, hřmí čím dál víc. Čte, píše, kreslí čím dál lépe« a pod. Při komparativu adjektiva v doplňku se »tím« obyčejně též vynechává: »Déšť byl čím dál hustější. Nemoc byla čím dál těžší.« »Čím dál« se tu pokládá za příslovce = pořád. Vyslovuje se také tak jako jedno slovo, že se na souvztažnost již ani nepomyslí. Ale tam, kde ve vedlejší větě jest též nějaké sloveso, ani v lidové mluvě »tím« se nevynechává.

Dvořák, taj. Ú. M. Š.

2. »Čím dál víc« (ne »co dál víc«) říká se — a více ještě říkalo se — i v Praze a okolí. Otec můj (Pražák rodem) často užíval této vazby, matka (také Pražka) užívá jí dosud. I jinde v Praze a okolí jsem ji slyšel u lidu. Obyčejně v tomto spojení: »Čím dál hůř se učí; nemocnému je čím dál líp; děvče je čím dál nesmělejší, hoch čím dál hrubší; čím dál hůř, jak ta bába říkávala«…

Red.

Podle toho by se zdálo, že »čím dál hůř« a pod. je rčení nejen krajově nestejně rozdělené, ale i individuální. Pisatel prvního článku o něm se v Praze narodil, v Praze s krátkými přestávkami prázdninovými a jinými žije 65 let, a přiznává se, že mu zní cize dnes, jako mu znívalo cize, kdykoli je slýchal nebo čítal dříve.

Bedřich Fialka

3. Na Frenštátsku pod Radhoštem říkají: »Prší vševěc (= prší čím dál víc), cesta je všehorší, víno je všelepší, škoda je vševětší, nemocnému je všehorší« a pod. Jungmann uvádí vše = vždy (podle slovníku Palkovičova), ale na Frenštátsku užívá lid slova vše jako předpony s komparativem adjektiva neb adverbia ve významu = čím dál tím + komparativ adjektiva neb adverbia.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 2, s. 58

Předchozí E.: Z našich časopisů

Následující Jsem mínění, jsem názoru