Bez ohledu

[Answers]

(pdf)

-

(J. H.) Sloveso ohlédati se je nedokonavý tvar k ohlédnouti se a znamená v původním svém smyslu buď dívati se okolo sebe anebo aspoň za sebe. Z významu dívati se za sebe nač (ohlédati se nač) s tím úmyslem, zdali se té osobě nebo věci, která za námi jde, se veze atd., nestala nějaká škoda, neztratila-li se a p., vyvíjí se pak přenesený význam míti pozor na něco, hleděti si čeho, dbáti čeho atd. Čteme-li v Kral. 1. Mojž. 45, 20: »vezměte sobě ze země egyptské vozy pro děti a ženy své a vezměte otce svého a přijďte, aniž se ohlédejte na nábytky své«, vidíme dobře, jak smysl původní přechází ve smysl přenesený; proti tomu v 2, Mojž. 5, 9, kde Farao praví o židech» nechť se přitíží robot mužům těm, aby se neohlédali na slova lživá« (t. j. Mojžíšova), má sloveso ohlédati se již význam přenesený. V dnešním jazyce lidovém sloveso ohlédati se bylo vytlačeno [154]svým druhotvarem ohlížeti se, který má významy tytéž (ty se ohlížíš na lidi víc než na Pána Boha Němc. Sp. 3, 217). Stejné významy mělo i dokonavé sloveso ohlédnouti se nač (na př. ohlédni se na smlouvu Žalt. 74, 20), ale v novějším jazyce mívá zpravidla jen význam původní; slovesa tohoto se užívalo nejčastěji k vyjádření trvalého stavu anebo v tvaru záporném (neohlížej se, neohlížeje se a p.), a proto tvaru dokonavého (jako u dbáti) nebylo hrubě třeba. Od slovesa ohlédati se tvořilo se podstatné jméno slovesné ohlédání s významem zase dvojím, 1. dívání nazpět n. kolem sebe, 2. dbaní, hledění si čeho a p.; bez ohlédání (se) nač znamenalo tedy »bez věnování pozornosti čemu« a p. Na př. Jungmann cituje z 2. Apologie stavů (1618): jedni s druhými, bez ohlídání se na náboženství spřízňujíce se, za jedno všichni býti mají, a Bratří ve výkladu na Deut. 12, 2 píší: tak aby celost srdce, bez ohlédání se na jakýkoli těla rozum, spatřována byla. Podst. jméno ohlédání bylo v novějším jazyce nahrazeno souznačným slovem ohled. Je to i v tomto významu slovo lidové; na př.: musíš míti na mne ohled, ten člověk nemá žádné ohledy (na Moravě: mět na koho ohlednost Bart., Dial. 1, 240). Místo »bez ohlédání se nač« říkáme tedy »bez ohledu nač« = nehledě na to, nedbaje toho a p. Kott cituje z Komenského: odložte při té věci ohledy na osoby, a tak bývá i u spisovatelů nč.: všecko maluje čtyřmi barvami bez ohledu na pravdivost Havl. Sp. 2, 54; (lidé se starali, aby) nezhynula pamět jich bez ohledu (na to), dobrá-li či zlá Jungm., Ztrac. ráj 1, 265 a č. Odtud se pak užívá i pouhého »bez ohledu« s významem »na nikoho, na nic se neohlížeje«; na př.: pronesl jsem všecko bez ohledu, nešetře ani cizozemců ani Rusů Havl., Sp. 2, 155. Tento výraz bez ohledu je pak základem příd. jména bezohledný, o němž jsme vykládali 8, 154. V témže významu se užívá podst. jména ohled i ve rčení významu opačného »z ohledu«: neučiním to z ohledu na vás = protože se na vás ohlížím, protože vás dbám. Brusy sice výraz »bez ohledu nač« nerady vidí, ukazujíce na to, že Bratří psali »bez ohlédání se« a že je možno říkati také »nedbaje nač, nešetře čeho, nemaje zření k čemu«, ale to ovšem nemůže býti důvodem, abychom výraz bez ohledu nač zamítali jako nesprávný — snad jen proto, že připomíná něm. ohne Rücksicht. Věta »ministerstvo má právo objednati nedodaný počet obručí na účet firmy kdekoliv, bez ohledu na kupní cenu« je tedy správná. Chybná jsou taková rčení se slovem ohled, kde ohled neznamená ohlížení se na něco, přihlížení k něčemu, dbaní něčeho a p., nýbrž, jak o tom NŘ. vykládala skoro v každém ročníku, prostě jen zřetel, hledisko, pohnutku a p.

Naše řeč, volume 10 (1926), issue 5, pp. 153-154

Previous Z našich časopisů

Next Dále