Třída, střída

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. J.) Píšeme a říkáme třída žáků, Dlouhá třída, ale střídou choditi (střídavě, po řadě do rozličných domů), střídati se (dnes se dobře říká »střída« také skupinám dělníků, kteří se vystřídávají v nepřetržité práci, i střídavým oddílům práce místo »šichta« = něm. Schichte), ač to jsou slova téhož původu (předslov. kerd-, praslov. čerd- se změnilo v češtině v čřěd-, čřied- a dále v třěd-, třied-). Slova s počá[93]tečným stř a tř se odedávna matou ve výslovnosti a v písmě, zde si pak spisovný jazyk rozlišil dvě významové skupiny slovné rodiny původně jediné a není proč mu v tom brániti. Slovo třieda, třída (praslov. čerda) pův. znamenalo střídání v čase nebo v prostoru, odtud znamená i skupiny předmětů nebo živých tvorů, jež se řadou vedle sebe objevují; v rozl. slov. jazycích totéž slovo znamenává i »stádo«, a i na půdě čsl. jsou stopy tohoto významu. Docela jiné slovo je střída, střídka chleba; je příbuzno s rodinou slov střed, prostřed atd. V některých moravských krajích se místo starého čř (a tedy místo nového tř, stř) říká č (čída, čevo m. třída, střída, střevo a pod); byli bychom vděčni za podrobnější zprávy o tomto zajímavém a málo známém zjevu. Nemáme ovšem na mysli jednotlivců (na př. Nečechů), kteří nedovedou vysloviti na př. střevíc (třevíc) a říkají proto čevíc. Bylo by zajímavé na př. věděti, v kterých slovech je za spisovné stř, tř hláska č (na př. čída, čevo), v kterých stř, tř zůstává, neříká-li se snad č i v slovech střídka (chleba), stříbro, střecha a pod.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 3, s. 92-93

Předchozí Továrna orebních strojů

Následující Trn