Přeskočiti

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. V.) Není germanismus, říkáme-li, že někdo přeskakuje v knize celé odstavce, listy a pod.; je to metafora tak přirozená, že snadno mohla vznikati v rozličných jazycích samostatně. Tak čteme na př. r. 1512 v obecním zřízení, jež ustanovil pan Vilém z Pernštejna Pardubicům, sází-li se komu ze sousedů víno (t. j. ustanovuje-li se mu, zač je má prodávati, a tím se mu dává povolení ku prodeji): »pakli by nenašli plné nádoby (jak se před tím žádá), aby sázeno nebylo, než pro tu všetečnost jinému v té čtvrti saditi a toho přeskočiti« (Arch. č. 17, 170). Když Mojžíš na rozkaz Hospodinův ukládal Izraelským v Egyptě, aby pomazali veřeje krví z beránka, řekl (podle kralického překladu, 2. Mojž. 12, 23): »Neboť půjde Hospodin, aby bil Egypt, a kde uzří krev…, přeskočí Hospodin ty dvéře« (k tomu výklad t.: »pomine«). Dělo-li se něco tak, že jednotlivé osoby nebo předměty byly »přeskakovány«, říkalo se, že se to děje »na přeskáčku«; místy se tak říká posud.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 3, s. 90

Předchozí Předpis

Následující Proclíti