Podjaří

[Answers]

(pdf)

-

(J. O.) Slovo podjaří znají naše slovníky; neuvádí je sice Jungmann (ale má aspoň heslo podjarní), ale zaznamenává je Kott (7, 289) s významem Vorfrühling. Je to tedy sice slovo novější, ale v tom významu, v němž je uvádí Kott, je utvořeno správně. Doba, která předcházela před některým ze čtyř ročních počasí, označovala se slovem složeným s předponou pod-. Místo obecně slovanského »jesen«, které ve významu Herbst ze staršího jazyka nemáme dosvědčeno (nč. jeseň je z RK. nebo ze slovenštiny), má čeština odedávna slovo »podzimie« (= »podzimí«, později »ta podzim« jako ta náruč m. náručí a p., od 16. stol. »ten podzim, podzimek«) anebo »podjesen« (t. j. název rané jeseně rozšířen na jeseň vůbec), kdežto na př. v polštině, kde se užívá slova jesień, znamená »podzimie« konec jeseně, přechod od jeseně k zimě. Stejně pro čas před létem utvořil si už jazyk starý název »podletí«. Podle starého lékařského rukopisu z pol. 15. stol. dělí se rok na »podletie, léto, podzimie a zimu«; »podletí« znamená zde tedy totéž, co dnešní slovo jaro, jehož starší čeština (do sklonku 15. stol.) neměla, užívajíc místo něho vedle slova podletí buď (velmi zřídka a jen v době nejstarší [v Žal. Klem.]) slova vesno (nč. vesna je zase rusismus rozšířený z RK.) anebo slova jěř ž. Později se začal dělati rozdíl mezi jarem a podletím v tom smyslu, že podletí podle svého složení znamenalo dobu po jaře, ale před létem, tedy na přechodu od jara k létu. Stč. kalendář z r. 1489 tištěný v Plzni (cit. u Jungmanna 3, 177) dělí rok takto: »prosinec a leden — zima; únor, březen — jaro; duben, máj — podletí; červen a červenec — léto; srpen a září — poletí; říjen a listopad — pod[126]zim«. Toto pojetí času se zakládá na výrazech, kde »pod« znamená kvantum menší a tedy (číselně vyjádřeno) nižší; jako říkáme »pod sto korun to nedám«, tak říkáme také »pod dvě léta to nebude dostavěno, pod jednu hodinu nebudeme jísti« = před dvěma lety, před jednou hodinou — odtud i výraz »pod večer« = před večerem, brzo zvečera. Proto jde-li o to, vyjádřiti dobu, která je před jarem, t. j. na přechodu od zimy k jaru, je slovo »podjaří« utvořeno zcela v duchu jazyka. V tom významu také naši spisovatelé toho slova užívají; v Sládkově sbírce Světlou stopou (10) je této době probouzejícího se jara věnována svěží básnička »Neděle v podjaří«, v jiné své sbírce (Dvě knihy veršů 16) píše »co ti mám říci, jak tě mám rád? — jak včela kvítek podjarních lad (= první kvítek na pustých ještě nivách). I v řeči lidové se slova toho tak někdy užívá; podle Šebestové (Lid. dokumenty 68) říkají na již. Moravě chlapcům starším než 18 let »jařina«, mladším »podjařina«. Máme-li tedy pro dobu před příchodem jara již slovo podjaří správně utvořené, bylo by načisto zbytečné zaváděti z nemístných logických skrupulí nebo z jiné příčiny název »předjaří« — tak zbytečné, jako když v Hromádkových Víd. nov. navrhovali podle zprávy Jungmannovy »předletí« m. »podletí« a »předzimí« m. »podzim«.

Naše řeč, volume 10 (1926), issue 4, pp. 125-126

Previous Oslo, Ošlo

Next Poučník