Časopis Naše řeč
en cz

Oslo, Ošlo

[Hovorna]

(pdf)

-

Jeden z našich čtenářů poslal nám výstřižek z denního listu s článečkem prof. J. Kubišty v Turnově s žádostí, abychom pověděli o věci v článku probírané svůj úsudek. V článku se praví: Nové pojmenování hlavního města norského Oslo (dříve Kristiania) zní v českém skloňování, aspoň ve většině pádů, stejně jako známé jméno obecné směšného významu. Proto se ujímají v novinách neskloňované tvary »z Oslo, v Oslo« místo správných pádů »z Osla, v Oslu« a p. Nedala by se závada tato předejíti malou pozměnou pravopisu a psáti v češtině: Ošlo, z Ošla, v Ošlu? V norštině se vyslovuje každé »s« měkčeji nežli naše české »s«, tedy s nádechem »š«. Navrhovaný pravopis Ošlo neodpovídal by sice zcela přesně norské výslovnosti — té neodpovídá ani nynější pravopis a výslovnost s tvrdým českým »s« —, ale přispěl by k rozlišení dvou jmen, rozlišení tím žádoucnějším, že se v tomto speciálním případě jazyk přímo vzpírá tvořiti tvary stejnozvučné se slovem významu směšného. Máme svá domácí pojmenování čelných měst evropských: Řím, Paříž, Londýn a p. Proč by se měla tvorba našeho jazyka zastaviti a neupraviti si i domácí název pro hlavní město norské, když pro úpravu tu mluví skutečná, živá potřeba? — Otázka v článku nadhozená nenáleží sice do programu našeho časopisu, ale týká se konec konců jazykové praxe a českého tvaru tohoto místního jména, a proto snad nebudeme viněni z nekompetentnosti, pokusíme-li se odpověděti na dotaz nám předložený. Především bychom nepokládali za správnou praxi nechávati jméno Oslo neskloňované; přirozená tendence v našem jazyce je i cizí jména skloňovati, pokud se svým nominativním tvarem přidružují k některému z našich vzorů skloňovacích: jméno Oslo má právě tak jako Mexiko, Chicago, Palermo a j. v nom. týž tvar jako město a bylo by tedy proti duchu řeči zanedbávati jeho flexi. Že tvary z Osla, v Oslu vypadají u nás komicky, to není ovšem naše vina. Psáti proto Ošlo (i kdyby se tak skutečně vyslovovalo) m. Oslo, jak píší sami Norové, příčí se zvyku ponechávati cizím jménům nepočeštěným (t. j. tvarově nezměněným) pravopis původní, kterého by se muselo beztoho šetřiti v dopisování zahraničním; píšeme Piacenza, nikoli Piačenca a p. Ale je tu ještě třetí možnost. I v tvaru místních jmen cizích bývá šetřeno tradice a kontinuity se starším stavem jazyka nejen u nás, nýbrž i jinde. V našich knihách i atlantech užíváme stále jména Cařihrad (a Němci a j. [125]Konstantinopel), ačkoliv město sluje již několik století oficielně Stambul; dosud říkáme po staru Cáchy (a Francouzi Aix-la-Chapelle), nikoli Aachen; Řezno, ne Regensburg, Mohuč, ne Mainz, Benátky, ne Venezia atd.; říkáme dosud (po Němcích) Antverpy a nikoli Antorf (= Anvers); pro Louvain (Leuwen) jsme si obnovili za války v paměti Lovaň; hlavní město ruské jsme nazývali Petrohradem, ač rusky slulo Petěrburg n. Pitěr (a kdybychom se nechytali každé novoty, mohli bychom mu doma říkati tak i dále, třeba je dnešní vláda překřtila na Leningrad, t. j. město Leny) atd. Naši Němci se drží stále svých názvů Taus, Mies, Eger, Arnau atd., Bratislavě říkají pořád dále Pressburg, ač jsme obnovili staré jméno Bratislava atd. Ve styku zahraničním (na př. při poštovním styku s cizinou) musíme arci užívati forem, které jsou běžné na místě samém. A tak bychom mohli doma v svých knihách, mapách, školách atd. zůstati věrni i dosavadnímu jménu Kristianie a jména Oslo užívati tak, jako užíváme Roma vedle Řím, Kostnice vedle Konstanz atd. Důvody, které vedly Nory ke změně jména hlavního města, nejsou důvody naše. Nelze ovšem popírati, že na př. pro naše novináře, kteří píší dosud »v ulicích Thornských« m. toruňských (Čes. slovo 18/2) nebo »katedrála v Cologni« m. v Kolíně n. R. (Ráno 21/3), byla by v této dvoujmennosti jistá obtíž.

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 4, s. 124-125

Předchozí Oči, uši

Následující Podjaří

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1