Ke článku pana Aug. Jar. Doležala

V. J.

[Hovorna]

(pdf)

-

»Proč vyučování jazyku mateřskému ve škole obecné se nedaří«, dostáváme mimo jiná vysvětlení i to, že se nedbale opravují a nesprávně oceňují písemné práce a úkoly žáků. A na doklad toho byla nám poslána práce žáka V. třídy obecné školy chlapecké, za kterou žák dostal známku velmi dobrou a která, již opravená učitelem, vypadá takto v opise věrném:

Druhý válečný školní rok.

V době války musíme se spokojiti ze školou. Naše vojska statečně zatlačují nepřítele. Máme ve škole málo hodin abysme se něčemu naučily. Protož se učme, až se naše otcové vrátí, aby z nás měli radosť. Až bude po válce, zas budeme mít školu jako onehdy, a žáci se s radosti schledají ze svými učiteli!

Zasílatel nemůže pochopiti, jak bylo možno, úlohu s tolika přehlédnutými chybami nejhrubšího rázu vrátiti žákovi a napsati pod ni jedničku. Domnívá se, že onen učitel buď sám neumí pravopisně psáti; to ovšem je k víře nepodobno, spíše ten pán zastává svůj úřad a úkol nedbale a lehkomyslně a pak by měl raději si zvoliti povolání jiné. Každým způsobem vězí v takových učitelích mládeže (ať se vyskytují na škole kteréhokoliv druhu) spolupříčina smutného a bolestného úkazu, jehož se p. Doležal dotkl.

Pan pisatel připojuje k dopisu svému žádost, »aby učitelé pedagogií a zkušební komisaři při zkouškách učitelské způsobilosti bedlivě toho dbali, by kandidáti učitelství a učitelé při zkouškách bezpečně prokazovali dostatečnou znalost jazyka mateřského a jeho pravopisu«. Tuto žádost bychom rozšířili na všecky zkušební komise vůbec.

K témuž článku se nám píše se strany jiné:

Jsou-li nedostatečné vědomosti učitelů škol obecných o našem mateřském jazyce příčinou, že se vyučování jazyku mateřskému ve škole obecné nedaří, pak také uváděné nedostatky učitelstva škol mateřských mají svůj původ v nedostatečných vědomostech o jazyce mateřském učitelů těch škol, v nichž se učitelstvo škol obecných vzdělává.

Já ovšem znám učitele, kteří ve svém oboru jsou mistry, a přece výsledky, jichž se ve škole dodělávají, jsou nepatrné a zase naopak. Žáci 5. tř. obec. školy napíší na př.: Holubi se koupaly, a přece to není vinou nedostatečných jazykových vědomostí učitelových.

Učitelstvo se činí odpovědným za veškeré nedostatky školy a neuvažuje se, že ono jimi nejvíce trpí. Škola má vyučovati a vychovávati; oba tyto požadavky jsou stejně důležité. Vlastně ne, mravnost je důležitější; učitel proto více vychovávej než [189]vyučuj! Cvič smysly, řeč, tříbiž rozum, šlechti cit a vůli, ale při tom nenamáhej žáků duševně a podávej jim učivo hravě, aby je zajímalo. Chce-li učitel těmto příkazům vyhověti, stává se často, že pro samé »methodické kudrlinky« se ani k jádru věci nedostane; na procvičení pak nezbude vůbec kdy.

To, dále přílišný rozsah učiva, nové a nové proudy v paedagogice a v jednotlivých předmětech vyučovacích, přibírání nových prvků do osnov jakož i přeceňování duševní zdatnosti dítěte zaviňují, že učitel při námaze sebe větší nedodělá se často výsledků. Podle moderní psychologie školské je v každém dítěti skryt poloviční, ne-li celý umělec. Ono dovede se prý, když poprvé přestoupí práh školní budovy, individuálně vyjádřiti slovně i kreslířsky. Ve škole zakrní…

Co vše má dnešní učitel znáti? Má býti dobrý stilista, malíř-umělec, význačný hudebník, dobrý počtář, krasopisec, má znáti kde jakou bylinku, každého brouka, musí uměti napsati každou žádost, má býti snůškou všelikých vědomostí a při všem tom jemným psychologem a dobrým methodikem… Když se dítě něčím proviní, je tím vinen učitel (který pak učitel tě učí… táže se babka ironicky); když neumí — je to zase vina učitelova; jednomu je učitel málo národní, druhému příliš; jedněm se zdá neznabohem, druhým je klerikálem…

Prosím, aby mi bylo dobře rozuměno. Povinností učitelovou, právě tak jako každého jiného vzdělance je, aby ovládal jazyk mateřský, to je nesporné. Dopis můj má jen čeliti mínění, že úspěch učitelův při vyučování je úměrný učitelovým vědomostem.

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 6, s. 188-189

Předchozí Václav Ertl: Užívejme správně přídavných jmen přivlastňovacích!

Následující J. V.: K Blahoslavově Grammatice