Závěr, vývody

[Hovorna]

(pdf)

-

(F. V.) Závěr je český výraz pro. lat. conclusio. Starší spisovatelé nč. užívali v tom významu slova závěrek. Na př.: ten úsudek, jehož pravda nebo křivda skrze návěsti se poznává, jest závorní průpověď neboli závěrek (Marek, Logika 81); nechci však v tom směru šířiti slov a tím méně vyváděti budu tam závěrky nelibé, kdež i praemissa sama poněkud pochybnou se mi zdá býti (Palacký, Radhost 3, 76). U Havlíčka (na př. Sp. pol. 1, 94) bývá místo tvaru závěrek tvar závěrka. V letech šedesátých a sedmdesátých, kdy vzniká záliba v tvoření bezpříponových odvozenin pro pojmy abstraktní, objevuje se pro týž pojem slovo závěr (Durdík píše na př. v Kritice 196: trvám, že jsem dosti odůvodnil, proč »Václav« nesmí sem býti vřaděn — návěsti jsem položil — závěr se vykoná sám). Jazyková praxe si pak rozdělila funkce těchto tří odvozenin tím způsobem, že ve významu conclusio užíváme slova závěr, závěrek nám znamená část konečnou (na př. v románě a p.), závěrka činnost zavírací (na př. závěrka účtů atd.). Co by bylo nesprávného na slově závěr, nevidíme; i slovesa zavírati se užívá v tomto významu (concludere) již dlouho. — Vývod je podobným způsobem utvořená odvozenina od slovesa vyvésti, vyváděti, kterého se užívá v odborné terminologii ve smyslu lat. dedukovati. V tom smyslu užívá slova vývod Palacký a j.; na př.; Zdálo se mnohým, že Dieckhoff, ačkoli v podstatě ovšem měl pravdu, předce ve vývodech z objevení svého upřílišil se (Pal. v ČČM. 1868, 312). Od subst. vývod byla utvořena v novější době dále slovesa vyvoditi, vyvozovati, jimiž byly nahrazeny starší tvary vyvésti, vyváděti.

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 7, s. 223

Předchozí Z Pucciniho života

Následující Zlý