Kaziti

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. I.) Spis. tvar. rozk. zp. sloves se sykavkou s, z za kořennou samohl. sloves 4. tř. je beze změkčení v hl. š, ž: kaz (zkaz), raz (vyraz, uraz, sraz), pros, brus (nabrus), dus (nezadus se), věs (pověs), masť (namasť), pusť, jezdi (nejezdi tam) atd. Tvary jako kaž, raž, proš, myšli, pušť a p. jsou zvl. v nář. doudlebském, z části v lidové mluvě i j. (zaraž to, nezkaž to, neproš se ho a p.), objevují se někdy i v starší době, v níž ovšem bývá nesnadno rozhodovati, jak čísti, protože mnoho písařů nelišívalo s, z od š, ž. Tvary změkčené vznikly podle příč. trp. r. (kažen, udušen, myšlen a p.); slovesa, která v něm mají s, z (vyobrazen, omezen, odcizen), neměkčí těchto hlásek ani v lidové mluvě. — U sloves 1. tř. s kmenem na k, h v spis. ml. se uznávají v rozk. zp. za správné tvary s c, z (pec, tluc, utec, pomoz, střez a p.); v mluvě lidové skoro všude jsou tvary s č, ž. Před 40 l. jsme slýchali [316]tvary jako pec, netluc, utec v Král. Městci i v lidu; byli bychom vděčni za zprávy, kde se tak ještě říká.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 10, s. 315-316

Předchozí Hybnost

Následující Koks