Vopršálek, Opršálek

[Hovorna]

(pdf)

-

(F. V.) Pršeti znamenalo v starší době »padati«; říkalo se tak na př. o listí, vlasech, vousech, sněhu, kroupách, dešti (ze rčení »déšť prší« vzniklo teprv neosobné »prší«); cožkoli (člověk se zlým svědomím) před se béře, to mu jako z rukou prší (Kral. na 5 Mojž. 28, 65). I o opadávající růži se mohlo říci, že prší (1467, Arch. č. 7, 306), přesýpací hodiny byly orlojík, který hodinu prší (Winter, Č. prům. a obch. v XVI. v. 386). A jako říkáme o listech i o stromu, že opadaly, říkalo se také, že opršely nebo oprchaly; člověk opršel (anebo po stč. opršal, protože zde přehláska v ě ,e pův. nastávala jen před úzkými samohl., na př. v opršěli), když mu opadaly vlasy n. vousy, pták opršel, když opelichal, v písni dívce opršel zelený věneček. A sem patří příjm. (pův. přezdívka) Opršal, doložené častěji již v staré době, a jeho zdrobnělina Opršálek. U Kukučína (8, 164) kdosi »vlasy mal (měl) riedke a nerovné, ako by mu ich myši boly obsekaly. Pre (pro) ne mal meno Opršanec«.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 8, s. 256

Předchozí Vizovice či Vyzovice?

Následující Zamastilky