Jan Gebauer

B.

[Obituary]

(pdf)

-

Dne 25. května bylo tomu 10 let, co zemřel velmistr českého mluvnictví, universitní professor dvorní rada dr. Jan Gebauer. Všichni žáci a odchovanci, ale i nesčetní ctitelé jeho stále ještě bolestně želí veliké ztráty, kterou tím utrpěla česká jazykověda. Neboť Gebauer ji povznesl na světovou výši, položil jí Staročeským slovníkem svým a Historickou mluvnicí základ skalopevný a přednáškami svými odchoval si četnou školu žáků, jež naučil pracovati přesně a moderně vědecky.

Gebauer byl mužem velikého ducha, nezměrné lásky k českému jazyku, neúmorné pracovitosti a hluboké žádosti pravdy. »Pravda« byla přezdívka, kterou ho nazývali přátelé; sotva byla kdy krásnější vymyšlena. Tvrdý byl životní postup jeho, ale tuhost a houževnatost jeho, která jej tak ostře vyznačovala, pomohla mu dospěti k vysokým metám vědeckým, které si vytkl. Nebyl při tom ušetřen pomluv a pohan, ostnů a zkušeností nejbolestnějších; i dobří známí se jemu a ušlechtilé choti jeho vyhýbali na ulici, když se odvážil říci: Rukopisy jsou padělány. Ale osud mu dopřál dočkati se obratu; poznána a uznána obecně čistota jeho pohnutek, poctivost jeho povahy, pravdivost jeho vývodů — a úctou všeobecnou zahrnován potom ostatek jeho života. V tomto údobí posledním láska jeho ke správné a ryzí mluvě vyvrcholila; nestrpěl chybných rčení a slov ani u nejlepších přátel. Přijal pozvání Matice české, aby ve velikém shromáždění vzdělanectva českého proslovil řeč o potřebě tříbiti a očišťovati jazyk český, zabrániti hrozícímu úpadku správné mluvy. Nemoc potom nastalá nedopřála [183]mu té radosti, zahřímati do duše národa: Ctěte a milujte svůj jazyk, ale v čisté kráse a jasné ryzosti jeho, poznávejte ji a nedovolujte nikomu, aby jej hyzdil, znešvařoval!

Vydáváním zvláštního časopisu pro vzdělávání a tříbení jazyka českého, »Naší Řeči«, v desátém výročí jeho smrti III. třída České Akademie složila hold památce jeho a vykonala skutek, který by jej byl potěšil nejsrdečněji.

Gebauer zemřel dříve času, nedokonav všeho, co si vytkl životním cílem. Ale duch jeho žije a jméno jeho nezanikne, dokud bude žíti česká věda.

Naše řeč, volume 1 (1917), issue 6, pp. 182-183

Previous Stará rodina

Next Zbytečné novoty