Sluchadlo

[Short articles]

(pdf)

-

V odpolední Nár. pol. z 30. srpna upozornil p. Gabriel Hart na nový podnik Radiojournalu, který umožní svým předplatitelům vyslechnouti každý úterek někde hezky v domácím koutku nebo ve veřejné posluchárně menší dramatický kus nebo úryvek sehraný herci Městského divadla vinohradského. Pan Hart razil pro toto nové zařízení název »činoherní sluchadlo« a vzal jej hned v ochranu proti zlým filologickým kritikům: »Sluchadlo?!?! — jaká ohavnost, jaká nová zpotvořenina českého jazyka — zvolají filologové a proklejí otce tohoto nového slova.« Ale to jsou zbytečné strachy. Stejným právem by mohli filologové proklínat pana Harta, že je otcem gramofonu nebo vynálezcem absintu. Slovo sluchadlo bude slaviti za pět let v českém jazyce zrovna stoleté narozeniny. Čteme je po prvé v Musejníku 1829, 2, 89 jako název sluchového orgánu u živočichů, kteří nemají viditelných uší, na př. u velryb. Je to slovo, které, aspoň pokud jde o způsob odvození, nebylo utvořeno špatně, protože příponě -dlo sluší správně význam, o nějž tu jde (nástroj, orgán slyšení). Přes to se slovo sluchadlo v jazyce neujalo, ač filologové proti němu už tenkrát ani slovem nehlesli; jazyk o ně nestál, a tak se dostalo p. Hartovi cti, že objevil po druhé Ameriku. Zaniklé sluchadlo zanechalo však po sobě ještě potomka, [235]dnes všeobecně známého, který je nebožtíku otci navlas podoben; je to slovo sluchátko, které není nic jiného než zdrobnělé sluchadlo, tak jako je zrcátko zdrobnělé zrcadlo, klepátko zdrobnělé klepadlo atd. Obava p. Harta před filology a jejich prokletím byla tedy tak planá jako jeho radost z otcovství nového slova.

Naše řeč, volume 8 (1924), issue 8, pp. 234-235

Previous Chorobná Universita Karlova?

Next Z. (= Josef Zubatý): Základy náuky o jazyku slovenskom. O složených predložkách