Sopouch

[Hovorna]

(pdf)

-

(F. R.) dymník, je slovo odvozené z kmene sop-, znamenajícího dýchati, foukati. Z téhož kmene jsou utvořena také slova soptiti (silně dýchati, chrliti), osopiti se na koho, sápati se na koho atd. Místo »sopouch« se říká místy také »capouch« (podobnou změnou jako cucati m. ssáti n. cvrček m. svrček). Přenesením nazýván slovem sopouch (capouch) také hadr k ucpání dymníku; odtud i nadávka capouch dětem ušpiněným a pak dětem anebo nedospělým vůbec.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 6, s. 192

Předchozí Samoslička

Následující Václav Ertl: Jich, jejich