Přes Brno

[Hovorna]

(pdf)

-

(W.) Předložka přes znamená (jako předpona pře-) pohyb s jedné strany na druhou; jakým způsobem se ten pohyb děje, je věc vedlejší. Ve výraze »(skočil) přes plot« děje se horem, ve výraze »(šel) přes les« děje se nitrem. Od výrazů »lesem« (skrz les) se liší výraz »přes les« tím, že vyjadřuje nejen průchod lesem, nýbrž také cíl ležící na druhém konci. Řekneme-li tedy na př., že s tím kufrem nepůjdu přes město, znamená to, že nechci jej nésti z jednoho konce až na druhý; řekneme-li, že s tím nepůjdu městem (skrz město), nezahrnujeme tím výrazem celý rozsah města, nýbrž třeba jen kus, z domu, kde bydlím, na př. na nádraží anebo naopak. Jako tedy říkáme, že pěšina vede přes les, přes pole, přes luka (a s jiným odstínem významovým: lesem, polem, lukami), tak také říkáme, že silnice vede přes Beroun ku Praze, že dráha jde přes Kolín na Pardubice atd. To je způsob, který se z významu předl. přes přirozeně vyvinul, a není v něm nic nečeského. V bibli Kral. Luk. 19, 1 čteme, že »vyšed Ježíš, bral se přes Jericho«, t. j. do Jerusalema. »Přes Prahu do Vídně, přes Moravu do Uher jíti« uvádí slovník Jungmannův jako výrazy obvyklé. Nahrazovati předložku přes v tomto významu předložkou na nebylo by správné se stanoviska spisovného jazyka, protože předložka na neznamená přechod z jednoho konce na druhý, nýbrž jen směr a vzdálený cíl. Řekneme-li, že silnice vede na Prahu, vyjadřujeme tím jen tolik, že vede tím směrem, kde leží Praha. Je to týž význam, jaký je ve výrazech »jíti na trh, táhnouti na Prahu, vypraviti se na nepřítele« atd. Proto je zcela správné, říkámě-li, že trať vede přes Kolín (t. j. prochází Kolínem, stanicí kolínskou) na Pardubice (t. j. dále směrem k Pardubicům), a nelze tedy se stanoviska správnosti nic vytýkati, je-li na železničních lístcích vedle udání místa, kam lístek platí, udán také směr slovy »přes Brno« nebo »přes Tábor«.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 3, s. 95

Předchozí Ed. Skořepa: Pojištěný dopis

Následující Pro pána krále