Časopis Naše řeč
en cz

Kukybanky, kukyrbanky

[Hovorna]

(pdf)

-

(X. Y.) Bartoš Písař vypravuje (u Erbena 211) o komsi, jemuž byl odepřen obvyklý pohřeb, a přidává: »Dobrý a šlechetný člověk, kdežkoli lehne, i bez těch lidských kukybankův (var. kukyrbankův) všudy dobře lehne«. Význam slova k. je jasný (jde o věci, které podle lidského soudu patří k řádnému pohřbu); ale původ slova je záhadný nám jako Flajšhansovi (Přísl. 1, 698). Taková slova se rodívají i bez vědomé činnosti duševní z představ slovních a zvukových nastřádaných v našem podvědomí, ať domácích či cizích, ať spojených s určitým významem či nic, vyjdou z našich úst bez souvislosti se slovy, jichž jinak užíváme, a bývají filologu, který na ně nemá prostředků, jež mu dávají dějiny slov obyčejných, oříškem nerozluštitelným. Holeček (Naši 3, 226) vypravuje, jak se sedlákovi z ničehož nic v mysli vynořilo nové slovo miliťuk na označení člověka nepatrného, který nestojí za řeč (známe je také z Kubínových podkrkonošských povídek, Rozpr. III. tř. Č. ak. 51, 164 a 200). Někdy aspoň část slova prozrazuje prvky, z nichž se zrodilo (ťulpas souvisí tak asi se slovem tulipán, šprťouchle, t. směšné, hloupé myšlenky, které někomu vrtají mozkem, souvisí snad s poťouchlý, což zase je obměnou slova potuchlý), jinde stojíme před slovem bez rady (co je na př. slovo špumprnákle, t. zbytečné posunkování a okolkování?). Taková slova vznikají při nějakém citovém vzrušení, na př. při uspokojení, posměchu, pohrdání a p., a často zanikají, sotva se zrodila. Slovo kukybanky nebo kukyrbanky je výraz pohrdání nad zbytečnými obřadnostmi pohřebními; zní cize, snad jsou v něm ohlasy nějakého slova německého (Flajšhans). Snad nám poví o něm někdo z čtenářů něco makavějšího, rádi bychom to uveřejnili.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 3, s. 94

Předchozí Kách

Následující Obstaviti