Pes druhé roty

František Šimek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

František Langer: Pes druhé roty. Ilustroval V. Nikodem. (Knihy dorostu II.) Nákladem Gustava Voleského v Praze na Král. Vinohradech. Stran 295, váz. za Kč 34.—.

Historie psa Rafa, chytrého zvířete, které se dostalo po delším bloudění k našim vojákům na Sibiři a s nimi konečně i do Čech, je jen rámcem, v němž jsou barvitě zachyceny rozmanité vzrušující i idylické chvíle ze života československých legionářů na Rusi. Langer, sám účastník těchto historických událostí, vylíčil památnou anabasi českých vojsk na dálném východě v cyklu povídek pod názvem Železný vlk, které jsou psány svérázným stilistou, jakým se nám jeví Langer už od svých literárních počátků. Stejně svěže jest líčena i tato »psí historie«, kterou věnuje spisovatel »dětem svých milých druhů, ruských legionářů, aby si v ní přečtli vyprávění o krásném psu a nádavkem poznali několik příběhů ze života svých statečných tatínků«.

Omylů pravopisných a gramatických není sice v knize Langrově mnoho, ale mnohé z nich byly vytýkány v Naší řeči už nejednou. Tak chybuje spisovatel mnohdy v kvantitě; píše na př. vyprávěče (str. 25 místo spr. vypravěče), sténal (str. 49, spr. stenal), leta (183, spr. léta), zdvihá 21, zdvihaly 245 a j. [87](spr. zdvíhá, zdvíhaly), úsilovně 267 (usilovně), blůza (v blůzách 180, blůzu 193, 250) místo bluza, přezůvky 256 (m. přezuvky), chýše 69, chýši 271, k červeným chýším 46 (spr. chyše atd.), vztýčil 267 (vztyčil), výhrůžné postavení 253, výhrůžně 267 (spr. vyhrůž-). Adjektivum pohostiný se píše s jedním -n-, nikoli se dvěma (pohostinná americká zahrádka 202); dobře ztrávil léto 202 (nikoli strávil; stráviti = snísti); švižně, nikoli svižně (135), posunky (nikoli posuňky 288), oblásky (nikoli oblázky 203), zhášeti lampu (ne shášeti 294), najevo (m. na jevo 66, 186). I o baťochu bylo už v tomto časopise pojednáno, že se má správně psáti batoch (v jeho baťochu 191).

Hrdinný plukovník Švec se skloňuje stejně jako prostý švec, tedy genitiv Ševce (ne Švece 187), instr. Ševcem (ne Švecem 188), rovněž máme psáti Ševcovo jméno a ne Švecovo (188).[1] Správně je otvírati (tedy otvíral, ne otevíral 30), naopak ke psímu řemeslu, ne k psímu (49). Místo ocitl je lépe octl (že se ocitl 80, jsme se ocitli 268). Obecně se vyslovuje sice kožešina atp., ale spisovně správný tvar je kožišina (kožešinu 24, 62, kožešinou 204, kožešiny 246, z kožešin 56, v … kožešinových čapkách 182, kožešinová čepice 290). Za rozkvétá (181) je lépe psáti rozkvítá, místo ovruba (49) obruba.

V deklinací jmenné třeba vytknouti, že substantivum popel patří k tvrdým -o kmenům, není tedy správný genitiv horkého popele (15), nýbrž popela nebo popelu. Vlivem ruštiny asi užil spisovatel substantiva póra (fem.) (do každé škvíry a póry pronikl … mráz) místo českého pór (mask); naopak kalhoty jsou fem., tedy nikoli v červených kalhotech (182), nýbrž kalhotách; jáhla patří k tvrdým -a kmenům, tedy nom. pl. jáhly (ne jáhle 33); Gajda komandoval k pracem (208) — správně k pracím. Kabánovi lezly ze staré bluzy lokte (193) — spr. lokty (lokte se užívá o míře). Chybné jsou tvary: Sochor cítil váhu jeho (psova) těla spočívati … na svých ramenech (228) a k jeho zarostlým divokým prsoum (272) místo na … ramenou a k … prsům. Ze zájmenného skloňování: Nelze psáti: našemi předky byli obrovští divocí psi (262), nýbrž našimi, jako píšeme jimi atp. Správně je: (dítě) natahovalo po mně ruce, nikoli po mne (272); (lidé) chtěli svrhnouti nové vládce, již se na Sibiři nastolili, nikoli jež (20).

[88]Několik hrubších omylů je i v časování. Tak začla 116, 134 místo začala; čekali s napietím odpověď (254) místo s napětím; správně loď přistala, nikoli přistála (286), rovněž přistali (v zálivu), ne přistáli (287); pohoštění je lépe než pohostění (213); zhasl (Sochor) lampu (294) — správně zhasil; nesprávné jsou tvary vonícího masa (15) a (hledači zlata) zmizí (v neobydlených končinách) — správně vonějícího a zmizejí. Nelhu (211) je chybně místo nelžu.

Nepěkné jest na str. 49: Co jsme? Ničím, hůře jsme na tom, než nůž, kterého člověk šetří … (spr. Nic … nebo čím jsme?…). Obdivovali nádherné … budovy (283) — je nesprávně místo obdivovali se nádherným … budovám. Adjektivum temnokoží (zahlédli tak aspoň cíp života … temnokožích obyvatel 283) není šťastně utvořeno.

Místy jest chybná interpunkce a slovosled, tu a tam zbyly i tiskové omyly (znepokojal 53, součastí 186, ssebou 263), celkem však korektura knihy byla provedena pečlivě.

---

[1] Bylo prý přáním tohoto hrdiny, tak tragicky skonalého, aby se jeho jméno skloňovalo Švece, Švecovi, atd.; to však na věci nic nemění a nepochybujeme, že, kdyby se byl vrátil, byl by se dal rád přesvědčiti o nemožnosti a nečeskosti těchto tvarů.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 3, s. 86-88

Předchozí Jan Kutek: Nedorozumění

Následující Z našich časopisů