Časopis Naše řeč
en cz

Z jazykové poradny

[Short articles]

(pdf)

From the letters to the language counselling center

Dotaz
Jednatelem naší firmy je nově pan Hubert Le Pasteur [pozn. red.: namísto skutečného jména uvádíme smyšlené, systémově analogické]. Nejsme si jisti, jak toto jméno a příjmení správně skloňovat v oficiálních dokumentech, když se například ve smlouvách píše společnost X, zastoupená… Pan Le Pasteur by byl rád, kdyby bylo jeho příjmení nesklonné. Argumentuje takto:
(a) Je to francouzské slovo (le je určitý člen a pasteur znamená ‚pastor, pastýř‘).
(b) Skloňováním se mění význam slova (Le Pasteura neznamená nic).
(c) Nikdo neví, jak pak jméno vyslovovat. IPA přepis je [pastoeʁ], takže při skloňování Le Pasteur – bez Le Pasteura – s Le Pasteurem vzniká problém s výslovností. U [ʁ] vydechnete proud vzduchu a najednou byste jej museli znovu nadechovat na -a. U s Le Pasteurem je pak výslovnost ještě horší, protože byste na [ʁ] měli vydechnout vzduch a na -em vám už nestačí dech a -em je pak v podstatě neznělé. U Le Pasteure! ono -e na konci také neuslyšíte.
(d) Obává se, že když někde v zahraničí předloží originální, české doklady, kde by bylo jeho jméno vyskloňováno, nemusely by mu být uznány.
(e) Z osobní povahy je mu nepříjemné, aby na něj někdo volal Le Pasteure!.
(f) Je ochoten akceptovat skloňování svého křestního jména.
(g) Argumentuje, že i v češtině máme nesklonná příjmení (Šedo, Delacroix, Perissutti, Darmopíši, Nejezchleba).
Dá se tedy akceptovat toto příjmení jako nesklonné?

Odpověď
Z mnoha důvodů, které podrobněji rozebereme níže, mužské příjmení francouzského původu Le Pasteur v češtině za nesklonné považovat nelze, a to bez ohledu na to, zda je jeho nositelem Čech, nebo cizinec.
Při skloňování osobních jmen se primárně řídíme jejich výslovností (v případě jmen cizích však nejde o zvukovou podobu, jakou má jméno v příslušném jazyce původu, ale o výslovnost adaptovanou podle pravidelných fonologických principů). Podle zakončení, které má jméno ve vyslovované podobě, je pak přiřazujeme k příslušnému skloňovacímu typu. Konkrétně příjmení Le Pasteur doporučujeme v češtině vyslovovat jako [lɛpastɛːr], případně jako [ləpastɛːr] (vzhledem k tomu, že vám je evidentně známá transkripce pomocí mezinárodní fonetické abecedy IPA, užíváme zde k fonetickým přepisům právě ji). Jména zakončená ve výslovnosti na tvrdou souhlásku, v tomto případě [r], v češtině pravidelně skloňujeme podle tvrdého mužského vzoru „pán“ a z jazykového hlediska není důvod nechávat je nesklonná.
Vzhledem k tomu, že příjmení Le Pasteur je víceslovné, je potřebné ještě zdůraznit, že ani to nezakládá žádný důvod, aby zůstávalo v češtině nesklonné. U některých, zejména šlechtických jmen se tato možnost (nikoli tedy nutnost) sice připouští, avšak jde o příjmení zcela odlišného typu, která sestávají z předložky a zeměpisného jména, u nichž je povědomí, že se jedná o předložku a jméno, stále silné, např. tedy Leonardo da Vinci, Rembrandt van Rijn – 2. pád jednotného čísla Leonarda da Vinciho i Leonarda da Vinci, Rembrandta van Rijna i Rembrandta van Rijn.
Další podstatné informace připojujeme jako vyjádření k jednotlivým argumentům, které uvádíte na podporu nesklonnosti příjmení Le Pasteur.
(a) Jak jsme ověřili, uvedená etymologie je zcela správná, nicméně nejde o žádný argument, který by neskloňování takto vzniklého příjmení podpořil, spíš naopak. Je zde jasně patrné, že příjmení vzniklo z obecného jména, jeho první komponent není předložka, ale původní francouzský určitý člen, a druhým komponentem není žádné zeměpisné jméno, tj. jakoukoli formální podobnost s potenciálně nesklonnými příjmeními typu da Vinci nelze uznat za relevantní. Na okraj dodejme, že veškerá obecná jména přejatá do češtiny z francouzštiny, která mají obdobné zakončení a označují taktéž osoby, běžně skloňujeme, srov. např. režisér, promotér.
(b) Není pravda, že by tvar Le Pasteura nic neznamenal, jde o zcela pravidelně utvořený 2. či 4. pád jednotného čísla příjmení Le Pasteur. Pokud máte na mysli, že nemá žádný smysl skloňovat francouzské obecné jméno le pasteur, které do češtiny nebylo vůbec přejato a neužívá se v ní, pak s tím lze samozřejmě souhlasit (už jen proto, že francouzština na rozdíl od češtiny není flektivní jazyk), avšak nic takového také nedoporučujeme a se skloňováním příjmení Le Pasteur v českém prostředí to nijak nesouvisí. V žádném případě totiž nelze směšovat obecná a vlastní jména, respektive zaměňovat význam obecných jmen s „významem“ (přesněji referencí) jmen vlastních.
(c) V první řadě je třeba konstatovat, že potenciální problém s výslovností nevzniká tím, že se dané příjmení skloňuje. Pokud český mluvčí netuší, jak má jméno vyslovit, případná nesklonnost mu nijak nepomůže, nebude schopen realizovat ani základní podobu jména. Jak jsme ověřili, originální francouzská výslovnost je opravdu [ləpastoeʁ], foneticky přesněji pak [ləpastoeːʁ] (ve slovnících se délka poslední samohlásky běžně neuvádí, neboť vzniká z hlediska fonotaktiky před koncovým -r pravidelně, avšak reálně jde o dlouhou samohlásku).
Dál je nutné zdůraznit, že při výslovnosti přejatých slov a cizích vlastních jmen v češtině je sice náležité řídit se zejména zvukovou podobou v původním jazyce, avšak dochází k už výše zmíněné fonologické adaptaci podle určitých principů (např. přízvuk se přesouvá na první slabiku slova, cizí hlásky se nahrazují nejbližšími/nejpodobnějšími hláskami, pro hlásková spojení platí stejná pravidla, která se uplatňují v domácí slovní zásobě). Tzv. citátová výslovnost se občas vyskytuje pouze u omezené části slovní zásoby ve specifických kontextech, a ne každý mluvčí je jí schopen. Navíc snaha o úplnou nápodobu může na posluchače působit leckdy afektovaně.
Popisovaný problém s výslovností francouzských hlásek tedy nemůže být z hlediska češtiny relevantní, navíc z pohledu fonetiky ani neodpovídá realitě. I pokud bychom připustili, že by český mluvčí vyslovil místo náležité hlásky [r] znělou uvulární frikativu [ʁ], která je obvyklá ve francouzštině a v češtině se vyskytuje především coby známá výslovnostní vada (jeden z druhů tzv. ráčkování), není důvod při této hlásce zcela vydechovat a muset se uprostřed slova znovu nadechovat. Opravdu neznělá realizace koncovky -em by nadto byla pro běžného českého mluvčího jen velmi obtížně proveditelná.
(d) V oficiálních českých dokladech nejsou osobní jména uváděna jinak než v základním tvaru, tj. v 1. pádě, tuto obavu lze tedy snadno rozptýlit. Jestliže máte na mysli dokumenty typu obchodních smluv, pak jsou myslitelné dvě eventuality. Zahraniční partner nebude umět česky, a nebude mít tedy ani povědomí o českém skloňování, pak mu tyto smlouvy nemohou být pochopitelně předkládány výhradně v češtině. Pokud bude někdo v zahraničí schopen českému textu smluv porozumět, pak bude jistě obeznámen s tím, že čeština jakožto flektivní jazyk vlastní jména v textu přirozeně skloňuje a nebude mu to činit problémy.
(e) Pokud jde o situaci, kdy by někdo na dotyčného skutečně volal Le Pasteure!, považovali bychom toto jednání za poněkud neuctivé (podobně jako by to bylo u jakéhokoli jiného příjmení, tj. místo pane Nováku by zaznělo pouze Nováku). Jestliže však máte na mysli i oslovení typu Vážený pane Le Pasteure např. v dopise, pak je třeba počítat s tím, že čeští pisatelé nemohou tento subjektivní postoj ke skloňování předpokládat a budou danou podobu užívat zcela systémově a bez jakéhokoli negativního úmyslu. Své známé může pan Le Pasteur samozřejmě požádat, aby jeho přání respektovali a příjmení neskloňovali, nelze to však na nikom jakkoli vymáhat.
(f) Vzhledem k tomu, že mužské rodné jméno Hubert je stejně jako příjmení Le Pasteur taktéž zakončeno ve výslovnosti na tvrdou souhlásku, je pak zcela logické ptát se, z jakého důvodu je dotyčný ochoten akceptovat skloňování svého rodného jména, ne však příjmení.
(g) Z uvedených příjmení lze za potenciálně nesklonné označit pouze Darmopíši, i to však lze skloňovat pomocí zájmenných koncovek. Stejným způsobem skloňujeme příjmení Perissutti, příjmení Šedo pak podle vzoru „pán“, Delacroix podle vzoru „muž“ a Nejezchleba podle vzoru „předseda“. Stručně řečeno, pouhá existence některých nesklonných příjmení nezakládá žádný důvod, proč by se zcela odlišně zakončená příjmení, která lze ke stávajícím vzorům v češtině bez problémů přiřadit, skloňovat neměla.

Text je on-line k dispozici v databázi CEEOL.

Naše řeč, volume 104 (2021), issue 2

Previous Mikuláš Preininger: Nominant

Next Michal Škrabal, Pavel Machač: Forvo.com: Jak víc hlav víc namluví

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdm transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1