Z jazykové poradny

[Short articles]

(pdf)

From the letters to the language counselling center

Dotaz
Obracím se na Vás s dotazem ohledně slovesného tvaru složeného a jednoduchého, konkrétně ve tvarech minulého času. Sloveso ve třetí osobě minulého času je v některých učebnicích hodnoceno jako tvar složený, v jiných jako tvar jednoduchý. Které pojetí je správné? Ve škole na to máme svůj názor, ale někteří rodiče ho rozporují a obviňují nás z neznalosti, protože v učebnici to přece musí být dobře.

Odpověď
Odborné lingvistické zdroje, jako je např. Nový encyklopedický slovník češtiny, pokládají zdánlivě syntetické tvary třetí osoby za složené, protože se u nich počítá s nulovou realizací afixu/auxiliáru (pomocného slovesa), např. skákal ø, spali ø, zakryla ø. Na druhé straně však stojí Jedličkova a Havránkova Česká mluvnice, která tyto tvary explicitně označuje za jednoduché, či didakticky zaměřená Základní mluvnice jazyka českého, v níž se sice píše, že „[t]vary 3. osoby minulého času jako volal, volali užité ve větách jsou od původu součástí tvarů složených (původně volal jest, volali jsou)“ (s. 114), na jiném místě (s. 35) je však explicitně uvedeno, že tvary složené se skládají z několika slov (což je doloženo příklady nesl jsem, byl bych nesl) – z toho vyplývá, že tvar nesl, který obsahuje jedno slovo, by měl být určen jako tvar jednoduchý.
Uvedené příručky se liší v tom, zda upřednostňují hledisko diachronní (historické), či synchronní (současné). Vzhledem k možným různým perspektivám nelze ani jeden přístup označit za chybný. Pro didaktickou praxi je však žádoucí příklon k některému z uvedených stanovisek. Podle názoru Jiřího Kostečky v odpovědi publikované na webových stránkách Asociace češtinářů () je pro školní praxi doporučeníhodné přidržet se synchronního (současného) pohledu, a určovat tak tvary 3. osoby minulého času (oznamovacího způsobu) jako jednoduché slovesné tvary. Kostečka dodává, že o možnosti určovat tyto tvary též jako složené se lze zmínit jedině ve vyšších ročnících základních škol a na středních školách (kde se žáci již potkají s výkladem o vývoji jazyka). Závěrem také upozorňuje, že by se tento typ úlohy (tzn. s nejednoznačným řešením) neměl objevit v žádném testu. S tímto doporučením se zcela ztotožňují i pracovníci oddělení jazykové kultury, pod nějž spadá jazyková poradna.

Naše řeč, volume 103 (2020), issue 4

Previous Anna Černá: Lauf

Next Martin Beneš: Language rules, rule-sentences, and how they are interrelated, or Norm vs. codification