Časopis Naše řeč
en cz

Nostalgie po dobách nedávno minulých

Věra Dvořáčková

[Short articles]

(pdf)

Nostalgia for the recent past

The article is focused on the word-forming and lexically-semantic characteristics of the expressions ostalgia/ostnostalgia, westalgia, eastalgia, yugostalgia/yugo-nostalgia and Titostalgia/Tito-nostalgia, on explaining the causes that led to the creation of their denotates and the method used to adapt these nouns in the Czech language.

[*]Nedlouho po událostech přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století, které odstartovaly dalekosáhlé politické, sociální a územněsprávní přeměny v Evropě, začala určitá část společnosti (nejen) v zemích bývalého východního bloku pociťovat stesk po věcech či jevech spojených s předchozím politickým, resp. politicko-geografickým uspořádáním. Tento druh nostalgie získal i svá specifická označení, implikující prostorové i časové vymezení dané touhy: ostalgie (příp. ostnostalgie či východostalgie), westalgie, jugostalgie, příp. jugonostalgie a titostalgie, resp. titonostalgie.

Cílem tohoto příspěvku je slovotvorná a lexikálněsémantická charakteristika uvedených výrazů (na pozadí politicko-společenských poměrů v Německu a v zemích bývalé Jugoslávie po rozpadu bipolárního světa), ozřejmení příčin vzniku jejich denotátů a způsob adaptace daných pojmenování v českém jazyce. Jako materiálová základna zde posloužily zejména jazykové korpusy vytvořené v zemích, jichž se sledovaná a jazykově ztvárňovaná realita nejvíce přímo či nepřímo týká (Deutscher Wortschatz Universität Leipzig, slovinské korpusy Nova Beseda a FidaPlus, Český národní korpus, Slovenský národní korpus, Narodowy korpus języka polskiego) a mediální archivy (německý Genios, český Newton Media).

Ostalgie/ostnostalgie, westalgie, jugostalgie/jugonostalgie a titostalgie/titonostalgie patří mezi výrazy, které v češtině rozšířily řady přejímek z cizích jazyků. Ostalgie/ostnostalgie a westalgie jsou původu německého, jugostalgie/jugonostalgie odráží jazykovou kreativitu nejspíše slovinských[1] rodilých mluvčích. Titostalgie/titonostalgie je patrně rovněž produktem některého z jazyků bývalé Jugoslávie. Jako nejpravděpodobnější se nabízí srbština, neboť doklady ve slovinských korpusech i v německém mediálním archivu komentují za použití tohoto výrazu politické a společenské dění v Srbsku. Český okazionalismus východostalgie lze pak považovat za hybridní kalk ve vztahu k neologismu ostalgie.

Z hlediska slovotvorné příslušnosti je možné ostalgii, východostalgii, westalgii, jugonostalgii a titostalgii uchopit jako parciální zkratkové složeniny (řadící se mezi fonické zkratky) (Churavý, 1986). Zatímco v případě [219]jugonostalgie je zkrácen první komponent složeniny, u ostalgie, východostalgie, westalgie a titostalgie došlo ke zkrácení členu druhého. Také jugostalgie patří mezi fonické zkratky, v tomto případě jde však o staženinu. Způsob skládání slov, kdy se ze základových slov vypustí část fonémů a zbylé jsou sesazeny dohromady, bývá některými autory[2] nazýván jako blending a výsledné lexikální jednotky se označují jako blendy. Ostnostalgie a titonostalgie jsou pak nevlastní spřežky utvořené spojením dvou lexémů, jež nepostihly žádné morfologické změny, tj. juxtapozicí.

Výraz Ostalgie se v německých médiích objevil dle databáze německého mediálního archivu Genios prvně v roce 1992, konkrétně 18. 9. v deníku Nürnberger Nachrichten, méně frekventovaný[3] výraz Ostnostalgie pak 1. 6. 1993. Jak shodně dokládají Český národní korpus (ČNK) a český mediální archiv Newton Media, v češtině bylo slovo ostalgie pravděpodobně poprvé použito 7. 9. 1996, kdy deníky Mladá fronta Dnes a Svobodné slovo referovaly o tematických večírcích spočívajících v „návratu“ do dob bývalého východního Německa, které byly s úspěchem pořádány v řadě německých klubů. V týchž článcích bylo k dovysvětlení termínu ostalgie, jenž vznikl spojením německého slova Ost(en) (východ) a původem řeckého výrazu nostalgie[4], použito synonymum východostalgie.

Zatímco však východostalgii český jazyk s otevřenou náručí nepřivítal – v ČNK ji najdeme pouze jednou a v mediálním archivu Newton Media dvakrát (všechny tyto výskyty se přitom vztahují k jedinému datu 7. 9. 1996) – ostalgie se v naší slovní zásobě osvědčila o dost lépe, v ČNK se vyskytuje 120× a v Newtonu dokonce 450×. Varianta v podobě ostnostalgie se v češtině neprosadila[5], ČNK ji nezahrnuje vůbec, Newton dvakrát.

Vysoká míra pravděpodobnosti, že výraz ostalgie čeká v češtině jistá perspektiva, vedla mj. i k tomu, že jej autoři Slovníku neologismů 2 (SN2) zařadili do svého hesláře. Ostalgie je zde lexikograficky podchycena jako ‚stesk (nostalgie) po době komunistického režimu v Německé demokratické republice‘.

Doklady (z českých i německých zdrojů) ukazují, že projevy ostalgie, jež je ve spolkových zemích bývalé NDR úkazem značně rozšířeným, jsou velmi různorodé. Vedle veřejných, mediálně podpořených proklamací velebících zejména dřívější sociální a hodnotové poměry ve společnosti jde o zvýšenou poptávku po zboží typickém pro východní Německo (od potravin po automobily) a na ni reagující nabídku kamenných i internetových obchodů, zakládání restaurací v retrostylu, umělecké (výtvarné, beletristické, kinematografické ad.) ztvárnění doby minulé až po volební úspěchy levicových stran.

Ke zcela konkrétním symptomům ostalgické vlny patřilo/patří např. založení berlínského hotelu příznačně pojmenovaného Ostel, jehož ubytovací kapacity umožňují svým návštěvníkům „cestu časem“ do bývalé NDR 70. a 80. let dvacátého století, otevření obchodu s potravinami Ostkost či provozování berlínských prohlídkových tras Ost Berlin Nostalgia Tour a Trabi-Safari Tour.

Z českých korpusových a další internetových dokladů ovšem vyplývá, že výraz ostalgie neslouží pouze k pojmenování nostalgic[220]kých nálad východních Němců, ale týká se i dalších národů žijích do roku 1989 na východ od železné opony. V ČNK je ostalgie 9× použita k označení projevů stesku po předlistopadové době v české společnosti, jedenkrát je zde v této souvislosti řeč také o Maďarsku. V mediálním archivu Newton Media je výrazem ostalgie české prostředí komentováno 82×, maďarské dvakrát, o Polsku a Rusku se v této souvislosti hovoří shodně třikrát, o Slovinsku jednou a třikrát je ostalgicky reflektována celoevropská realita.

Česká ostalgie nikdy nedosáhla takové intenzity a popularity jako v Německu, avšak její projevy nejsou nikterak zanedbatelné. V převážné většině dokladového materiálu jsou spjaty s filmovou a televizní tvorbou (jak s dobovými snímky, seriály a pořady, tak i s pozdější kinematografií čerpající náměty v komunistické éře), tehdejší populární hudbou a především s předlistopadovými průmyslovými a potravinářskými výrobky. Pozitivní vnímání těchto dobových aspektů je přitom založeno na jejich (skutečné, či domnělé) vysoké kvalitě, příp. umělecké hodnotě, na absenci jejich ekvivalentu na současném trhu a mnohdy na ně nostalgicky vzpomínají příslušníci dotčené generace, protože jim evokují idealizované období jejich dětství či mládí.

Vedle ostalgie se, ač ve výrazně menším měřítku, stal součástí německé reality také fenomén westalgie. Německý mediální archiv Genios zachycuje výraz Westalgie celkem 466×, prvně již k 17. 1. 1994 v týdeníku Der Spiegel, lipský jazykový korpus 16×. Doklady v ČNK (pětkrát) a v Newtonu (12×) však poskytují dvojí, odlišně uchopitelnou významovou interpretaci daného lexému: bývá užíván jednak ve smyslu nostalgie bývalých západních Němců po době, kdy bylo Německo rozděleno (např.: „Westalgie. To je opak ostalgie. Označuje nyní nikoli výjimečný názor Němců ze Západu, že si ty zVýchodu nemuseli věšet na krk tak rychle.“), jednak jako sladkobolné vzpomínání obyvatel zemí bývalého východního bloku na zakázané západní produkty či projevy západní kultury, k nimž se obtížně, avšak s o to větším gustem dostávali (např. „Na zasloužilé rockové kapely tady čekalo oddané a nadržené publikum, a nebylo ho málo. […] A možná to není taková ostalgie, jak říkají Němci, u nás je to spíš westalgie, je to nostalgie po Západu, který jsme tehdy s těmito kapelami nemohli prožívat.“).

Ještě o necelý půlrok dříve, než zaznamenává německý mediální archiv nové slovo Ostalgie, se ve slovinských novinách (dle sledovaných materiálových bází) objevuje výraz jugonostalgija[6]. Nostalgické vzpomínání na „staré dobré časy“ v bývalé Jugoslávii je mezi jejími tehdejšími obyvateli (i jejich potomky) velmi rozšířené. Na rozdíl od ostatních zemí východního bloku se Jugoslávci díky roztržce svého dlouholetého prezidenta Tita se sovětským režimem těšili nemalé západní morální i hmotné podpoře, jež jim umožňovala volněji cestovat do zahraničí i úspěšně čelit hrozbě prázdných regálů v obchodech. Jugonostalgii navíc umocnil i krvavý válečný konflikt spojený s rozpadem velkého multikulturního jihoevropského státu a především neutěšené politické, hospodářské a sociální poměry, které po této válce ve většině nástupnických jugoslávských zemí nastaly a trvají bez výraznějších změn dodnes.

Stejně jako v případě ostalgie a ostnostalgie se i zde objevují dvě slovotvorné varianty, jugostalgie a jugonostalgie. Zatímco pro označení německé situace se lépe ujala varianta kratší (ostalgie), pro stesk po životě v bývalé Jugoslávii[7] se jazykově perspektivnější jeví delší lexém jugonostalgie. Slovinský jazykový korpus FidaPlus zahrnuje výraz jugonostalgija 398×, ale jugostalgija se zde nenachází vůbec. Obdobně vypovídající statistickou [221]informaci poskytuje i další korpus slovinského jazyka Nova Beseda (jugonostalgija je tu 88×, jugostalgija shodně ani jednou). Naproti tomu německý mediální archiv Genios (nejspíše analogicky k ostalgii, jež je v němčině ustálenější podobou) referuje o jugostalgii 16×, o jugonostalgii 7×. V ČNK i v českém mediálním archivu Newton Media je ale frekventovanější jugonostalgie (11×, resp. 23×) než jugostalgie (čtyřikrát, resp. jednou). Ve prospěch delší varianty hovoří také Slovenský národný korpus (jugonostalgie třikrát, jugostalgie ani jednou) či Narodowy Korpus Języka Polskiego (jugonostalgia jednou, jugostalgia ani jednou), byť vzhledem k velmi nízkému výskytu daných výrazů tu frekvenční vypovídající hodnota není příliš vysoká.

Spíše okazionálního charakteru je pak pojmenování titostalgie, resp. titonostalgie, jež lze charakterizovat jako nostalgii po době, kdy stál v čele Jugoslávie – coby její prezident – Josip Broz Tito[8], tudíž se nezřídka významově kryje s jugostalgií/jugonostalgií. V některých případech je pak vztahováno pouze k jednomu momentu Titova vládnutí, tj. k Titovu „odpadlictví“ vůči Stalinovi a jeho sovětskému modelu komunismu. Oba slovinské jazykové korpusy obsahují jeden a zároveň tentýž doklad výrazu titonostalgie; titostalgie v nich zastoupená není. Německý Genios naopak nezahrnuje titonostalgii, ale titostalgii v něm nalezneme čtyřikrát, což odpovídá výše naznačenému předpokladu, že modifikační determinativa, jejichž druhý základ je utvořen od slova nostalgie, němčina snáze akceptuje v jejich kratším tvaru.

Substantivní kompozita, jejichž druhým fundujícím slovem je nostalgie, se v posledních zhruba 20 letech jeví jako poměrně produktivní slovotvorná skupina i v českém jazyce. V ČNK je možné vedle východostalgie dohledat také výrazy gramonostalgie (stesk po době, kdy jediným či běžným přehrávačem hudby a mluveného slova byl gramofon), agronostalgie (nostalgie po době, kdy byli lidé více spjati s půdou a zemědělskou činností), radionostalgie (stesk po době, kdy radiové přijímače patřily mezi běžné mediální i komunikační prostředky), technostalgie (nostalgické vzpomínání na dnes již zastaralou techniku a nemoderní technologie), popnostalgie (stesk po době, kdy hudebním žánrům vévodil pop) a konečně retronostalgie (nostalgie po minulosti), která svým způsobem představuje hyperonymum ke všem zmiňovaným nostalgiím.

Obecnou popularitu zkoumaných výrazů potvrzuje také jejich slovotvorný motivační potenciál; jazykové korpusy a mediální archivy dosvědčují existenci adjektiv, adverbií a konatelských substantiv odvozených od ostalgie, jugostalgie a jugonostalgie. Nejzastoupenější je – u nás i v zahraničí – přídavné jméno odvozené od ostalgie, tj. ostalgický. Při porovnání všech uvedených materiálových zdrojů bylo poprvé použito v roce 1994, a to nikoliv překvapivě v němčině. Mediální archiv Genios postihuje výraz ostalgisch (který je však zároveň adjektivem i adverbiem) celkem 983×, v lipském jazykovém korpusu se nachází 21×. V českojazyčném textu registrujeme výraz ostalgický od roku 1996, v ČNK je k dohledání 6×, v Newtonu 70×. Ve slovenském jazykovém korpusu jej najdeme 14×, první z nich se vztahuje k roku 2007. Soudě dle českých dokladů je přídavné jméno ostalgický relačním adjektivem, jež je možné definovat jako ‚vzbuzující ostalgii‘ (ostalgický snímek, ostalgické obrázky, ostalgické vzpomínky, ostalgická muzea, ostalgické obchody, ostalgické večírky), ‚pociťující ostalgii‘ (ostalgičtí autoři, ostalgičtí Němci) anebo ‚ovlivněný ostalgií‘ (ostalgický vztah k normalizaci).

Na rozdíl od němčiny, kde u výrazu ostalgisch nelze bez kontextu jednoznačně určit [222]jeho slovnědruhovou příslušnost, v češtině a slovenštině je adverbium ostalgicky graficky (a tedy i statisticky) jednoznačně identifikovatelné, Newton jej zahrnuje 9×, ČNK dvakrát, Slovenský národný korpus třikrát. Lexikálněsémantický profil daného advebia je ve všech těchto dokladech vymezitelný definicí ‚pod vlivem ostalgie, pod dojmem ostalgie‘ (např. východ Německa nevolí ostalgicky; ostalgicky si lze zavzpomínat ve Zwickau; s úsmevom a ostalgicky sa pozeráme na spartakiádne obrázky).

Německý Genios zahrnuje rovněž adjektivum/adverbium jugostalgisch (třikrát), i jugonostalgisch (jednou). Naproti tomu data z obou slovinských jazykových korpusů svědčí o preferenci delší varianty jugonostalgični, již FidaPlus zahrnuje 23×, Nova Beseda 5× (jugostalgični je ve FidaPlus pouze jednou, v korpusu Nova Beseda vůbec). V českém jazykovém prostředí najdeme pouze výrazy jugonostalgický (v Newtonu 7×, v ČNK jednou) a jugonostalgicky (v Newtonu i v ČNK shodně po jednom výskytu).

Jednoslovné pojmenování získal také člověk pociťující ostalgii/ostnostalgii, westalgii či jugonostalgii. Mediální archiv Genios dokazuje, že výrazy Ostalgiker a Ostnostalgiker[9] se v němčině poprvé vyskytly v roce 1994 a o pět let později také Westalgiker[10]. Jugonostalgik se ve slovinštině objevil již v roce 1993, korpus FidaPlus jej od té doby zachytil 72× a Nova Beseda 40×. V ČNK není výraz ostalgik k dohledání, avšak český mediální archiv Newton Media jej představuje ve dvaceti výskytech. Jugonostalgik se pak v menší míře projevil i v češtině.[11]

Ostalgie/ostnostalgie, východostalgie, westalgie, jugostalgie/jugonostalgie a titostalgie/titonostalgie rozšířily v devadesátých letech a počátkem jednadvacátého století slovní zásobu zejména některých středoevropských a jihoevropských jazyků. Všechna tato pojmenování vznikla na základě srovnání dvou výrazně odlišných etap dějin dotčených národů a s menší či větší dávkou sentimentu se ohlížejí směrem do minulosti. Je pravděpodobné, že rozšíření těchto výrazů bude v souvislosti se změnami v demografické struktuře společnosti (lidí, kteří danou dobu osobně zažili, bude stále méně) ustupovat. Směrem k historismům se nejvíce přibližuje titostalgie/titonostalgie, která k tomu má i vzhledem ke svému okazionálnímu charakteru v rámci uvedených neologismů nejlepší předpoklady. Naproti tomu ostalgie se s německou realitou sžila natolik, že s prognózou její delší životnosti lze jen stěží polemizovat.

 

LITERATURA A MATERIÁLOVÉ ZDROJE

CANNON, G. (2000): Blending. In: G. Booij et al., Morphologie: Ein internationales Handbuch zur Flexion und Wortbildung (Handbücher zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft 17. 1–2). Berlin – New York: Walter de Gruyter, s. 952–956.

Český národní korpus – SYN (2015) [online]. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Cit. 2016-05-17. < http://www. korpus.cz >.

Deutscher Wortschatz Universität Leipzig (2016) [online]. Cit. 2016-05-17. < http://wortschatz.uni-leipzig.de >.

Fida Plus (Korpus slovenskega jezika) (2016) [online]. Cit. 2016-05-17. < http://www.fidaplus.net/Pisni/Pisni_index.html >.

FRANC, M. (2008): Ostalgie v Čechách. In: A. Gjuričová – M. Kopeček (eds.), Kapitoly z dějin české demokracie po roce 1989. Praha – Litomyšl: Paseka, s. 193–216.

[223]Genios (2016) [online]. Cit. 2016-05-17. < www.genios.de >.

HAUSER, P. (1986): Odvozování podstatných jmen. In: J. Petr a kol., Mluvnice češtiny 1. Praha: Academia, s. 231–315.

CHURAVÝ, M. (1986): Tvoření zkratek a zkratkových slov. In: J. Petr a kol., Mluvnice češtiny 1. Praha: Academia, s. 517–526.

MARTINCOVÁ, O. a kol. (1998): Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1. Praha: Academia.

MARTINCOVÁ, O. a kol. (2004): Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2. Praha: Academia.

Narodowy korpus języka polskiego (2016) [online]. Cit. 2016-05-17. < http://www.nkjp.pl >.

Mediasearch – Mediální archiv Newton Media (2016). Cit. 2016-05-17. < http://mediasearch.newtonmedia.cz >.

Nova beseda (Korpus slovenskega jezika) (2016) [online]. Cit. 2016-05-17. < http://bos.zrc-sazu.si/s_beseda.html >.

REJZEK, J. (2001): Český etymologický slovník. Praha: LEDA.

Slovenský národný korpus (2016) [online]. Cit. 2016-05-17. < http://korpus.juls.savba.sk >.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). Praha: Academia.

ŠIMANDL, J. (2013): Mechanické krácení a mechanické skládání. In: D. Blagoeva – S. Kolkovska – M. Lišková (eds.), Problemi na neologijata v slavjanskite ezici. Sofija: Prof. Marin Drinov Academic Publishing House, s. 109–118.


[*] Text vznikl v rámci dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace RVO: 67985921.

[1] Korpusy ostatních jazyků bývalé jugoslávské federace buď nejsou (volně) přístupné, nebo nejsou (zatím) vůbec k dispozici. Domněnku o slovinském původu slova však podporuje skutečnost, že Slovinsko se osamostatnilo (stejně jako Chorvatsko) v roce 1991 a výraz jugonostalgija se ve slovinských médiích objevil již počátkem roku 1992.

[2] Např. Cannon, 2000; Šimandl, 2013.

[3] V německém mediálním archivu Genios se Ostalgie vyskytuje 19 039×, kdežto Ostnostalgie pouze 39× (k 17. 5. 2016). V lipském jazykovém korpusu se Ostalgie objevuje 167×, zatímco Ostnostalgie zde není doložena ani jednou.

[4] Výraz nostalgie vznikl v 17. století – původně jako lékařský termín – spojením dvou řeckých slov: nóstos (návrat) a álgos (bolest) analogicky k německému Heimweh: Heim (domov) a Weh (bolest).

[5] Významnou roli v tom hraje jistě i skutečnost, že ostalgie je výslovnostně snazší.

[6] 22. 4. 1992.

[7] V tzv. 2. jugoslávské republice (1945–1991).

[8] Prezidentský úřad zastával v letech 1953–1980.

[9] Německý mediální archiv Genios zahrnuje výraz Ostalgiker celkem 1512× a Ostnostalgiker 27×.

[10] Westalgiker je v německém mediálním archivu Genios k dohledání 48×.

[11] V Newton Media se nachází 20×, v Českém národním korpusu 2×.

Masarykův ústav a Archiv AV ČR
Gabčíkova 2362/10, 182 00 Praha 8
dvorackova@mua.cas.cz

Naše řeč, volume 99 (2016), issue 4, pp. 218-223

Previous Zdeňka Vychodilová: Nová česká knížka o diskurzu

Next Z dopisů jazykové poradně