Časopis Naše řeč
en cz

Topos

Jakub Kopecký

[Short articles]

(pdf)

Topos

This article discusses the meaning and use of the word topos.

Výraz topos nepatří k jádru české slovní zásoby, jeho používání se omezuje především na poměrně úzký okruh odborníků zabývajících se literární vědou, rétorikou, dějinami umění, filozofií aj. Tento příspěvek se věnuje zejména morfologickým problémům spojeným s jeho užíváním; nezkoumá podrobněji významy tohoto termínu v různých oborech ani jeho historii, protože to by vyžadovalo mnohem rozsáhlejší stať.

Z kodifikačních příruček uvádí výraz topos pouze Nový akademický slovník cizích slov (NASCS): charakterizuje jej jako nesklonné neutrum s významem ‚motiv, obraz, myšlenkové a výrazové schéma sdílené určitou kulturní oblastí v růz. historických epochách‘ a odkazuje u něj na výraz topoi, který je v samostatném hesle označen jako nesklonné plurálové maskulinum a definován jako ‚pevná klišé n. myšlenková výrazová schémata společná celé kulturní oblasti‘. Pouze podobu topoi zachycuje starší Akademický slovník cizích slov, jiné slovníky cizích slov a některé slovníky literárních pojmů.[1] Zpracování výrazů topos a topoi v NASCS ve dvou různých heslech je překvapivé: v řečtině je topoi plurálový tvar jména topos (Smyth, 1920, s. 53n.) a tento způsob tvoření pl. převzala např. také němčina nebo angličtina. Definice obou slov v NASCS jsou navíc velice podobné: význam v hesle topos je jen poněkud podrobnější variantou definice topoi, rozdíl je zejména v čísle: topos – schéma, topoi – schémata. Odlišnosti v lexikálním významu těchto výrazů nejsou patrné ani v dokladech z Českého národního korpusu (ČNK), srov. např.: A. Příkladem osamostatnění je planktus, konsolační topos nářku nad mrtvým; […] nyní po více než 120 letech tento starý topos o „konfliktu mezi severem a jihem“ znovu ožívá, ovšem už ve zcela pozměněném významu; To, že se demokratické vytváření vůle zvrhne v represi, není-li drženo v jistých mezích principem dělby moci jakožto zárukou svobody, je určitý topos protiosvícenství. – B. Soud nad duší v okamžiku smrti […] byl původně pouze jedním z topoi středověkých vidění; Do averze ke stařenám se zjevně promítají ustálená topoi, spojující s představou staré ženy svárlivost, zálibu v pomlouvání […]; […] tento Hostinského text je první v řadě, v níž vystupují jako příčina a důsledek topoi „ústupky obecenstvu“ a „slohový dualismus“ (vše SYN2005). Zdá se tedy, že i v češtině je topoi tvar pl. jména topos a rozdělení do dvou hesel v NASCS je nenáležité.

Problematické je však i určení rodu obou výrazů ve slovníku – topos jako neutrum a topoi jako maskulinum –, resp. údaje o jejich nesklonnosti. Doklady v ČNK ukazují poněkud odlišný obraz jejich užívání (jejich počet sice není velký, pro základní orientaci však postačuje): Tvar topos je ve čtyřech největších korpusech psaného jazyka[2] zachycen celkem 49× (bez proprií), [265]z toho ve 28 případech se jedná o maskulinum, pouze 2× je zastoupeno neutrum a v ostatních dokladech rod není zřejmý. Ve většině případů jde o nominativ/akuzativ sg., pouze 5× je tvar topos použit v nepřímém pádu, tedy jako nesklonný. Vedle toho je v nepřímých pádech 21 dokladů skloňování maskulina topos podle vzor hrad; koncovka se většinou připojuje k celému základu, jen ve čtyřech dokladech je zakončení -os odtrženo (tvary topem, topu, topů).

Tvar topoi je v ČNK zachycen 50×, z toho 19× jako neutrum v pl. a 2× neutrum v sg. Není zde žádný doklad pro topoi jako maskulinum v pl., kodifikované v NASCS. V ostatních případech rod není zřejmý, přičemž zpravidla se jedná o pl. (24×), jen ve dvou případech o sg. Ve třech dokladech není zřejmý pád ani číslo.

Doklady z internetu nalezené pomocí Googlu jsou sice četnější než výskyty v ČNK, spolehlivost tohoto materiálu je však nižší, protože daný vyhledavač nedokáže bezchybně rozlišit jednotlivé jazyky a mezi doklady tvaru topos je také množství proprií, zejména názvů obchodních společností. Uvádím tak jen počty výskytů nepřímých pádů a všech plurálových tvarů, protože mezi nimi výrazně převažují ty relevantní: dokladů na skloňování maskulina topos se zachovaným zakončením -os (tj. počet textů, v nichž se dané tvary objevují) je zde 1752 (toposu 773, toposem 614, toposy 94, toposů 137, toposům 130, toposech 4), tvar topoi je doložen 556×. Počet tvarů bez zakončení -os na internetu prakticky není zjistitelný, protože je zde příliš mnoho homonymních tvarů substantiva top (‚část ženského oděvu‘).

Internetové doklady dále potvrzují převažující používání sg. topos jako maskulina a pl. topoi jako neutra: ve spojeních s 24 různými adjektivy a pronominy je tvar topos 81× maskulinum (např. tento/starý topos) a 7× neutrum (toto/staré topos); tvar topoi je 21× neutrum (tato/stará topoi) a spojení typu tyto/staré topoi je zde zastoupeno 11×, není však zřejmé, zda se v nich jedná o maskulinum, nebo neutrum s přívlastkem, který má nespisovnou koncovku.

K nálezům z korpusu a internetovým dokladům lze doplnit informace o používání tohoto termínu v některých odborných publikacích, zejména z oblasti literární vědy. Jejich výběr pochopitelně není reprezentativní, údaje proto mají pouze ilustrativní hodnotu.

V překladu významného díla moderní topiky Evropská literatura a latinský středověk E. R. Curtia (1998), jež mělo velkou zásluhu na rozšíření zkoumaného pojmu ve 20. stol., je výraz topos užíván důsledně jako maskulinum: v pl. nesklonné topoi, v sg. se topos skloňuje bez zakončení -os (topu). Doklady na nepřímé pády jsem zde nenašel, není proto zřejmé, zda je v sg. tvar topos sklonný. Překladatelé Lexikonu teorie literatury a kultury A. Nünninga (2006) zacházejí s daným výrazem v hesle „topika/výzkum topiky“ ve shodě s převažujícími tvary v ČNK: sg. topos maskulinum (je užit jen nominativ), pl. topoi neutrum.[3] D. Hodrová (1994) a M. Peprník (2005) výraz topos pravidelně skloňují (se zakončením -os), tvar topoi u nich není doložen. Rovněž J. Kraus (1998, 2004) používá topos jako sklonné maskulinum (jednou také bez zakončení -os: topy), tvar topoi uvádí jen citátově jako řeckou podobu. F. Čermák (2001) má jen tvar topoi.

Podoby uvedené v NASCS (nesklonné neutrum topos a maskulinum topoi) tedy mají jen malou oporu v úzu – převažuje topos maskulinum a topoi neutrum, běžné je i skloňování podoby topos. Vzhledem k tomu, že všechny slov[266]níky kromě nejnovějšího NASCS (viz pozn. 1) i např. F. Čermák (2001) uvádějí jedině podobu topoi, lze soudit, že daný plurálový tvar se začal v českých textech užívat dříve než sg. topos. Neobvyklý vývoj od plurálu k singuláru zřejmě způsobil odlišnost rodů v obou číslech. Výraz topoi se stal neutrem patrně pod vlivem rodu českého ekvivalentu místo, zakončení -oi je rodově ambivalentní. Tvar topos však má zakončení typické pro maskulina a tento faktor asi převážil nad potřebou shodovat se v rodě s dříve přejatým plurálovým tvarem. Nepochybně působila také analogie s jinými maskuliny na -os (epos, chaos, kolos, kosmos, logos, papyros, patos aj.). Svou roli mohlo sehrát i malé povědomí mluvčích o souvislosti mezi tvary topos a topoi způsobené atypickým zakončením plurálového tvaru, neznalost rodu podoby topoi apod.

Domnívám se, že tato odlišnost rodů v sg. a pl. je pro uživatele daného termínu nevýhodná, znesnadňuje jeho užívání. Zejména pro mluvčí, kteří se s termínem, resp. jednou z jeho podob, setkávají poprvé, může být daný stav matoucí a představovat překážku v jeho osvojení a bezproblémovém užívání. Bylo by proto vhodnější zacházet s výrazem topos jednotně v obou číslech. Nabízejí se dvě možnosti, jak jeho rody sjednotit: 1. Vzhledem k tomu, že se v češtině ujala zřejmě nejprve plurálová podoba neutra topoi, zacházet také se sg. topos jako s neutrem, které musí zůstat nesklonné. 2. Přijmout topos jako pravidelně skloňované maskulinum (při zachovaném základu s -os) a vzdát se plurálové formy topoi. První možnost má výhodu respektování původního stavu – zachování neutra topoi, v sg. však jde proti současnému úzu a neumožňuje skloňování. Druhá varianta opouští tradiční kodifikovanou podobu pl., poskytuje však výhodu plného začlenění termínu do systému češtiny, k němuž také směřuje jeho současné používání. Odlišnost tvarů topos topoi ostatně činí uživatelům značné potíže, o čemž svědčí nejen jejich nejednotné užívání v odborné literatuře a problematické zpracování v NASCS, ale např. i používání tvaru topoi v sg., s nímž se setkáváme zejména v textech na internetu. Domnívám se proto, že výhodnější je druhá možnost, odmítnout však nelze ani první variantu.[4] Nevhodné je pouze střídat v jednom textu sklonné tvary mužského rodu s podobou topoi.

 

LITERATURA

 

Akademický slovník cizích slov (1997). Praha: Academia.

CURTIUS, E. R. (1998): Evropská literatura a latinský středověk. Přel. J. Pelán, J. Stromšík a I. Zachová. Praha: Triáda.

ČERMÁK, F. (2001): Jazyk a jazykověda. Praha: Karolinum.

Duden Deutsches Universalwörterbuch (1989). Mannheim: Dudenverlag.

HODROVÁ, D. (1994): Místa s tajemstvím. Praha: Koniasch Latin Press.

KLIMEŠ, L. (1994): Slovník cizích slov. Praha: SPN.

[267]KRAUS, J. (1998): Rétorika v evropské kultuře. Praha: Academia.

KRAUS, J. (2004): Rétorika a řečová kultura. Praha: Karolinum.

Mluvnice češtiny 3 (1987). Praha: Academia.

Nový akademický slovník cizích slov (2005). Praha: Academia.

NÜNNING, A. (2006): Lexikon teorie literatury a kultury. Přel. A. Urválek a Z. Adamová. Brno: Host.

Slovník cizích slov (2005). Praha: Ottovo nakl.

PAVERA, L. – VŠETIČKA, F. (2002): Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakl. Olomouc.

PEPRNÍK, M. (2005): Topos lesa v americké literatuře. Brno: Host.

Pravidla českého pravopisu (2008). Praha: Academia.

SMYTH, H. W. (1920): Greek Grammar for Colleges. New York et al.: American Book Company. Dostupné online z WWW: < http://www.textkit.com/files/hws_Greek_Grammar_AR5.pdf >.

The Oxford English Dictionary (1989). Oxford: Clarendon Press / Oxford University Press.

VLAŠÍN, Š. (1977): Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel.


[1] Slovník cizích slov L. Klimeše (1994), Slovník cizích slov z Ottova nakl. (2005), Slovník literární teorie Š. Vlašína (1977), Lexikon literárních pojmů L. Pavery a F. Všetičky (2002). Tvar topos uvádějí některé z nich jen jako řecký výraz k vysvětlení původu slova.

[2] SYN2000, SYN2005, SYN2006PUB, SYN2009PUB; všechny následující údaje týkající se ČNK jsou z těchto čtyř korpusů. Příspěvek vznikal před zveřejněním korpusů SYN2010 a SYN.

[3] V daném hesle je pouze jednou použito spojení krajinné topoi, rod je zde však nejistý (srov. výše).

[4] Jeden z recenzentů tohoto příspěvku navrhuje aplikovat na skloňování slova topos poučku z Pravidel českého pravopisu (2008, s. 28), která připouští různé psaní přejatých slov v textech určených širší veřejnosti (počeštěný pravopis) a v textech vědeckých a stylově vyšších (pravopis původní). Klasičtí filologové a další odborníci by si tak ponechali „řecké skloňování“ substantiva topos, zatímco běžnější uživatelé by jej skloňovali pravidelně podle vzoru „hrad“. Daný návrh považuji za problematický z toho důvodu, že termín topos používají téměř výhradně odborníci, mezi nimiž by bylo obtížné rozlišit uživatele „odbornější“ a běžnější. Důsledné užívání slova topos jako neutra, tedy „řecké skloňování“, je navíc poměrně řídké, neodpovídá proto ani úzu „odbornějších“ mluvčích. Ti, kteří používají pl. topoi, většinou střídají v pl. a sg. rod střední a mužský (viz výše) a toto skloňování zřejmě nelze považovat za náležitě „řecké“ ani vhodné pro češtinu.

Humboldt-Universität zu Berlin, Philosophische Fakultät II
Institut für Slawistik
Unter den Linden 6, D-10099 Berlin
jak.kopecky@gmail.com

Naše řeč, volume 94 (2011), issue 5, pp. 264-267

Previous Lucie Jílková: Romové a cikáni v internetových diskusích

Next Zuzana Děngeová: Nová pojmenování motivovaná příjmením Jiřího Čunka

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1