Oslí můstky

Jiří Kraus

[Short articles]

(pdf)

Oslí můstky

This article discusses the meaning, use and origin of the idiom oslí můstek – bridge of asses.

Výraz oslí můstek má poměrně složitou historii, která se odráží v nejednotných vysvětleních významu tohoto spojení ve slovnících, ať už výkladových, nebo překladových – pokud je běžné slovníky vůbec uvádějí. Devítisvazkový Příruční slovník jazyka českého (ve svazku z let 1938–1940) heslo ilustruje příkladem od spisovatele Jana Vrby: V té chvíli bylo Matějovskému jako Pythagorovi, když objevil oslí most. Dalo by se očekávat, že tu jde o něco nečekaného a překvapivého, i když – jak se pokusíme dále ukázat – matematik a filozof Pythagoras s výrazem oslí můstek přesnou spojitost opravdu má. Čtyřsvazkový Slovník spisovného jazyka českého (sešit z r. 1961) uvádí význam dost odlišný – ‚mechanická pomůcka k zapamatování něčeho‘ a výraz charakterizuje jako hovorový a zastaralý.

S charakteristikou hovorovosti a zastaralosti se však neshoduje většina příkladů nalezených v Českém národním korpusu (databáze SYN2006PUB). Oslí můstek se tu totiž převážně vyskytuje v kontextech s intelektuálními ambicemi. Nejčastěji jde o filmové kritiky, které filmovému ději a posloupnosti jednotlivých scén vyčítají vnitřní logickou nesoudržnost, již autoři maskují nemotivovanými a nezdůvodněnými oslími můstky:

Nad názvem tohoto vědeckého pojednání se pozastaví jistě i zkušení, vichřicemi mnoha soutěží ošlehaní filmoví amatéři, marně přemýšlejíce, co to je „oslí můstek“ – a jaké je vnitřní spojení mezi tímto neznámým filmovým termínem a květy. Správně tam mělo stát: Květy jako „vata“, oslí můstek a jako symbol zhrzené nevinnosti.

Citovaná ukázka označuje oslí můstek jako „neznámý filmový termín“. O termín tu však rozhodně nejde, stejně jako se nám nepodařilo prokázat příslušnost oslího můstku k terminologii literární vědy:

Abych nemusel vymýšlet nějaký krkolomný oslí můstek, zůstaneme ve stejné oblasti. Keller za pomoci oslího můstku (což není urážka, ale literární terminus technicus) se dostává od pražských událostí spojených se zasedáními MMF a SB k nedávnému bombardování Jugoslávie.

Oslí můstek se tak stává charakteristikou nevěrohodného, nelogicky užitého kompozičního manévru. Tím se netají většina dokladů ČNK, která tento neumělý skok obvykle spojuje s negativně hodnotícími výrazy jako těžkopádný, nejapný, nesmyslný, zbytečný, klopýtavý, krkolomný, kostrbatý apod. Označení oslí můstek se tak z hlediska některých uživatelů stává trestuhodným slohovým a kompozičním přečinem. Kritik považuje za svou povinnost ho odhalit a ukázat, že autor textu není schopen své věty udržet v pevnějším, jednotném a smysluplném rámci svého řečového záměru.

Je ovšem třeba ještě připomenout, že z 58 příkladů výskytu v ČNK jen jeden odpovídá slovníkové definici uváděné SSČ: Tak například člověk, který si nedokáže zapamatovat jména, si může vypomáhat tzv. „oslími můstky“. Jestliže mu třeba jméno člověka připomíná nějaké zvíře, měl by si je živě představit a spojit si tuto představu s dotyčnou osobou. Tato funkce [52]v sobě ovšem skrývá nejedno čertovo kopýtko (a zdroj mnoha rozšířených vtipů a možných nedorozumění) natolik, že se úloha oslího můstku jako kdysi doporučované mnemotechnické pomůcky v dnešní řečové praxi poněkud oslabuje. Povídka Antona Pavloviče Čechova, jejíž hrdina se marně pokouší si vzpomenout na přesné znění jakéhosi „koňského příjmení“, tuto situaci paroduje s mimořádnou přesvědčivostí.

Bohatým zdrojem informací o výrazu oslí můstek jsou dějiny latinského školství a umění polemické argumentace, pěstované zejména ve filozofii scholastiky. Latinské slovní spojení pons asinorum, ‚most oslů‘, tu kdysi vyjadřovalo kámen úrazu, překážku, která se pro toho, kdo nemyslí, zdá k nepřekonání. Původně ho užívali středověcí učenci při lekcích matematiky a geometrie, zvláště pak při vysvětlování Pythagorovy věty. (Tady se nám konečně osvětlují širší významové souvislosti Vrbova příkladu z PSJČ.) Méně nadaní studenti totiž byli přirovnáváni k oslu, který se zastaví před mostem vyklenutým do podkovovitého oblouku tak, že na druhou stranu není vidět. Osel se domnívá, že snadnější je přebrodit řeku nebo most nějak obejít než vylézt na vrchol mostního oblouku, za nímž může být bůhvíco. Známe-li však Pythagorovu větu, most si snadno spojíme s trojúhelníkem a ideální spojnici obou břehů pochopíme jako přeponu rovnoramenného trojúhelníka, jehož odvěsnami jsou cesta po oblouku nahoru a poté samozřejmě stejně dlouhá, ale z hlediska námahy vynaložené na překonání mostu snadnější cesta na druhou stranu dolů.

Německé slovníky vesměs definují výraz Eselsbrücke jako mnemotechnickou pomůcku pro méně nadané studenty, která nahrazuje logické vztahy mezi jevy snadno zapamatovatelnými kombinacemi písmen, obrázků, místností známého nebo imaginárního paláce apod. Příručkám umění mnemotechniky, jehož počátky jsou spojeny s převládáním orální kultury v antickém světě, se dařilo u svých uživatelů vypěstovat často velmi obdivuhodné schopnosti reprodukování rozsáhlých textů, jmen osob, událostí, letopočtů apod. Učení o dobré paměti jako součást rétoriky a učebnic kazatelství, které vycházelo z Platonových a Aristotelových děl, dosáhlo svého vrcholu zejména v 16. a 17. století a věnovali se mu nejvýznamnější učenci té doby. S nástupem gramotnosti a v současné době zejména vzhledem k naprostému převládnutí moderních informačních technologií se úloha paměti a jejího procvičování – zejména ve školní výuce – začala podceňovat. A spolu s tím se vytrácí i funkce a snad i někdejší užitečnost oslích můstků jako mnemotechnických pomůcek. I když ani pak úplně nevymizely. Oblíbeny jsou hlavně v angloamerických učebnicích a v pracích, které na jejich metodu výuky odkazují. Např. v publikaci S. Čmejrkové, F. Daneše a J. Světlé Jak napsat odborný text (1999) se vyžadovaná kompozice odborného (hlavně přírodovědného) článku charakterizuje akronymem IMRAD („introduction, methods, results and discussion“ – úvod, metody, výsledky, diskuse), návod, jak článek nebo publikaci začít, se řídí modelem CARS („create a research space“ – vytvoř si výzkumný program) apod.

Na rozpaky osla před vyklenutým mostem odkazuje i ruština, v níž se spojení oslinnyj mostik vysvětluje jako kameň pretknovenija, ,kámen úrazu‘. Stejný výklad nacházíme i v slovnících anglických: bridge of asses – stumbling block, ,kámen úrazu‘. Užití archaističtějšího výrazu ass (z lat. asinus) místo běžného donkey ukazuje, že výraz má v angličtině starší historii, a tedy i souvislost se školským systémem ovlivněným latinskou vzdělaností.

I francouzština zařazuje spojení pont aux ânes, ,oslí most‘, do oblasti pedagogiky, a to mezi pomůcky sloužící „méně nadaným studentům“. Oslí most se tu definuje jako zdánlivá překážka, která ve skutečnosti žádnou překáž[53]kou není. Podrobnější slovníky se tu obvykle opět dostávají k problematice Pythagorovy věty, jejíž znalost vede k přesvědčení, že oslí můstek se dá bez potíží překonat. Pro vyjádření významu spojení oslí můstek běžného v češtině dává francouzština přednost frazeologickému spojení „přecházet z kohouta na osla“.

Díky společné, latinskou vzdělaností ovlivněné historii jazyků a kultur, v nichž se výraz oslí můstek dodnes, i přes četné dílčí varianty, zachoval, zůstává jeho významová struktura v zásadě nezměněná.

 

LITERATURA

Český národní korpus – SYN2006PUB. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Dostupný zWWW: < http://www.korpus.cz >.

ČMEJRKOVÁ, S. – DANEŠ, F. – SVĚTLÁ, J. (1999): Jak napsat odborný text. Praha: Leda.

Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK
Smetanovo nábř. 6, 110 01 Praha 1
jiri.kraus@centrum.cz

Naše řeč, volume 94 (2011), issue 1, pp. 51-53

Previous Veronika Štěpánová: Časopis Český jazyk a literatura, ročník 57–60

Next Jana Letafková: Existují ještě hodní Fridolínové a zlí Dětřichové?