Pravopis v současné korespondenci mladých lidí (na materiálu tradičních dopisů, e-mailů a SMS)

Zdeňka Hladká

[Articles]

(pdf)

-

[1]1.

Dodržování pravopisných norem patří k projevům vzdělání a alespoň částí společnosti je tak ještě stále vnímáno. Úroveň současných textů je však po stránce pravopisné poměrně nízká, zejména pokud jsou jejich pisateli mladí lidé. K důvodům jistě patří pokles knižní četby a zároveň stále výraznější působení internetové produkce, která se pravopisnými pravidly nenechává příliš „svazovat“. Chybí-li praktické zkušenosti s větším množstvím ortograficky korektních textů, nemůže mít teoretická výchova ve školách dostačují vliv na vytváření automatických návyků, které jsou k zvládnutí pravopisu potřebné. Jde o trend, s nímž se bude muset škola i veřejnost v nejbližší době tak či onak vyrovnat.

Zajímavým zdrojem poznání dobové (resp. generačně podmíněné) míry znalosti pravopisných norem i společenského vztahu k jejich dodržování může být osobní korespondence. Informuje především o tom, která pravidla mají pisatelé natolik pevně zakotvena v povědomí, že se jimi bez problémů řídí i ve spontánně psaných textech, a která nikoli. To může být inspirativní pro školskou výuku, případně i pro kodifikační praxi. Dále soukromá korespondence naznačuje, které pravopisné zásady považují pisatelé za závažnější, tj. hodné respektování i v neformálním psaném projevu.

Srovnání tradiční ručně psané korespondence s e-maily a SMS přináší navíc poznatky o tom, jak moderní komunikační média proměňují konvence spjaté s tvorbou psaného textu.

Už z toho, co bylo řečeno, vyplývá potřeba rozlišovat mezi různými typy nedodržování pravopisných pravidel v korespondenci. Může jít o chyby neintencionální, zcela nezáměrné a neuvědomělé, dané pisatelovou neznalostí. (V elektronické korespondenci lze k neintencionálním chybám zařadit i nedostatky způsobené technickými limity zvoleného média, např. nemožností užít diakritiku.)

Další typ lze charakterizovat jako chyby polointencionální, vyplývající z celkového přístupu pisatele k soukromému dopisu. Pokud autor pokládá důraz na jeho [74]neformálnost, pokud upřednostňuje spontánnost před promýšlením obsahu i formy a zároveň považuje adresáta za člověka natolik blízkého, že před ním nemusí mít obavy z odhalení nějaké slabosti, pak často pravopisné správnosti nepřikládá velký význam a nijak zvlášť se na ni nesoustřeďuje. Toto pojetí je příznačné zejména pro mladší pisatele dopisů. Neznamená to, že by mladí lidé v korespondenci vůbec nereflektovali problematiku pravopisu, že by ji ignorovali. V řadě dopisů se objevuje explicitní prosba o omluvení pravopisných chyb. Je to ale spíš klišé, které pisateli v podstatě nebrání zaujmout k pravopisu přehlíživý postoj.

Třetí typ pravopisných prohřešků, opět typický zejména pro korespondenci mládeže, lze označit za „chyby“ zcela intencionální, úmyslné. Jde o případy, kdy je pravopisná norma narušována s cílem oživit text a pobavit adresáta.

 

2.

Základním východiskem pro následující analýzu, jejímž hlavním cílem je zjistit míru dodržování pravopisných pravidel v současné korespondenci mladých lidí, byl vzorek 150 ručně psaných dopisů z Korpusu soukromé korespondence (KSK)[2]. Při jejich ― jinak náhodném ― výběru jsme vedle kritéria autorské různosti respektovali pouze věk pisatele do 30 let a dataci dopisů po roce 2000. (Ve vzorku převažovali pisatelé se SŠ a VŠ vzděláním, ženského pohlaví.)

V přípravné fázi jsme v dopisech označili všechny pravopisné nedostatky a rozčlenili je podle strukturace Pravidel českého pravopisu.[3] Dále jsme zjišťovali četnost výskytu kategoriálně blízkých chyb. U některých konkrétních jevů jsme získané poznatky ověřovali na všech ručně psaných dopisech KSK, tedy na 2000 textů (na takové případy explicitně upozorňujeme; uvádíme je většinou v poznámkách). V analýze základního vzorku 150 dopisů jsme zaznamenávali jen počty výskytu chybných podob, v případech sledovaných v celém korpusu 2000 dopisů poměr chybných i správných realizací sledovaných jevů.

V následujícím přehledu nepředkládáme úplný výčet doložených pravopisných nedostatků. Snažíme se akcentovat ty významnější a častější (případně naopak bizarní), doložit je ukázkovými příklady a zachytit alespoň orientačně četnost jejich výskytu. Zamýšlíme se také nad některými důvody pravopisných nekorektností.

V druhé části příspěvku připojujeme pro porovnání některé výsledky analýzy cca 700 e-mailů[4] a cca 500 SMS.[5] Zaměřujeme se zejména na diference způsobené charakterem použitého média. Všímáme si i některých grafických jevů přesahujících rámec pravopisu.

[75]3. Ručně psaná korespondence

3.1. Přehled pravopisných nedostatků

Písmena i (í) a y (ý): V užívání písmen i(í)/y(ý) po tzv. pravopisně měkkých a pravopisně tvrdých souhláskách pisatelé korespondence v podstatě nechybovali. Pokud se takové chyby ojediněle objevily, šlo spíše o úmyslnou aktualizační hru. Také v psaní i(í)/y(ý) po tzv. pravopisně obojetných souhláskách, kterému věnuje školní výuka značnou pozornost, se vyskytlo relativně malé množství chyb, a to jak v kořenech domácích slov (11 chyb v 7 dopisech: např. mislím, vymiká) a v předponě vy-, vý- (1 chyba: vipadá), tak v koncovkách podstatných a přídavných jmen (14 chyb ve 12 dopisech: např. v Mrazíkovy, hladovích) nebo v případech mluvnické shody (15 chyb ve 14 dopisech: např. děli se věci, rány přišly sami).

Písmeno ě: Po souhláskách b, p, v, f jsme zaznamenali pouze 1 „tradiční“ chybu (oběvili). O něco větší počet chyb se vyskytl v slovech obsahujících slabiky mě ― mně (např. 4krát zapoměl, 2krát vzpoměl, 1krát rozumnět).[6]

Viditelně nezvládnutým přes všechnu školskou snahu zůstává psaní mě ― mně v tvarech zájmena já. 39krát se v sledovaném vzorku vyskytl 3. a 6. pád j. č. zájmena já v podobě mě, 2krát 4. pád j. č. zájmena já v podobě mně.

Souhlásky párové (znělé ― neznělé): Chyby v slovech s párovými souhláskami nebyly ve zkoumaném vzorku časté, zachytili jsme jich pouze 8 v 7 dopisech (např. teť, na schledanou), navíc v některých případech mohlo jít o úmyslné „hravé“ vybočení z normy. (Chyby v psaní předpon z-/s- viz níže.)

Skupiny souhlásek:[7] V této kategorii se projevuje specifikum soukromé korespondence, která ve větší míře než jiné psané texty reflektuje mluvenou podobu jazyka. V rozporu s pravopisnými pravidly se ve zkoumaném vzorku objevilo např. písemné zachycení zjednodušené (spisovné i nespisovné, např. pouze lokálně podmíněné) výslovnosti některých hláskových skupin. K nejčastějším projevům uvedené tendence patřila písemná reflexe výslovnostního vypouštění hlásky [j] v tvarech slovesa být (opakovaně u více než 20 pisatelů: např. sem, ste) [76]a v tvarech slovesa jít (u 5 pisatelů: např. de, dou). Z dalších případů lze uvést např.: dyž, takle, vlasně, rosekáme, přečítám.[8]

Předložky s a z: V tomto poměrně jednoduchém jevu pisatelé dopisů chybovali zřídka: 2 chyby ve 2 dopisech v 7. pádě (z Šárkou, z bábou), 1 chyba ve 2. pádě (s toho jsem nic nepostřehla). 2krát ve 2 dopisech se vyskytlo nesprávné (výslovností ovlivněné) vypuštění předložky s ve spojení s tvarem zvratného se v 7. pádě (vem si sebou kopačky; tetka mi dala sebou hodně koláčů).

Předpony s(e)- a z(e)-: Také chyby v psaní předpon s(e)-, z(e)- nepatřily k nejčastějším. V sledovaném vzorku se objevily l6krát ve 14 dopisech. Mírně v nich převažovaly případy, kdy se pisatelé přiklonili k výslovnostní podobě řízené znělostní asimilací (např. zbíral). Obtíže způsoboval především pravopis slov, u nichž nelze předponu odvodit z významu (např. zkončit, skusit).[9]

Délka samohlásek:[10] Ani v této kategorii pravopisných jevů se nevyskytlo mnoho vybočení z normy, jednotlivě byla zastoupena slova, v nichž se často chybuje: v střídání délek při tvoření slov 1krát vyjímečný;[11] v střídání délek v tvarech téhož slova 1krát prácích. V přejatých slovech v psaní ů místo ú 1krát tůra.[12]

Přejatá slova: Chyby v přejatých slovech (jejichž časté užívání patří k charakteristickým rysům jazyka současné mládeže) jsou v korespondenci poměrně frekventované, a to především v psaní přejímek, u nichž česká kodifikace ponechává původní pravopis. Konkrétně jsme zachytili 19 chyb v 19 dopisech, nejčastěji v psaní anglicismů (např. hapy end místo happy end, hippi místo hippie, walz místo waltz), ale i v přejímkách z jiných jazyků (např. piza místo pizza). Zjištěné příklady pravopisných nedostatků v psaní i/y (citologie, ryfle) pravděpodobně ovlivnilo mylné uplatnění pravidla platícího o psaní i/y po pravopisně měkkých a pravopisně tvrdých souhláskách v domácích slovech.

[77]V cizích propriích se vyskytlo 12 chyb v 11 dopisech, nejčastěji v zeměpisných jménech (např. Pearl Harber místo Pearl Harbor, Strombolli místo Stromboli), ale také v názvech hudebních skupin, ve výrobních značkách apod. (např. Adidass místo Adidas).

Zkratky a značky: V této kategorii jsme v sledovaném vzorku korespondence zaznamenali značné množství chyb (více než 70). Patřilo k nim např. vynechání tečky za zkratkami, které tečku vyžadují (atd, např, tj), nebo naopak uvedení tečky nadbytečné (cca.). Nejčastěji se v dopisech vyskytlo nesprávné psaní zkratky P. S. (ve 32 dopisech), v níž pisatelé většinou vynechali tečky, ojediněle též napsali malá písmena.[13]

Poměrně časté bylo také narušení pravidel, že se ve značkách typu km, cm píší malá písmena, nepíše se za nimi tečka a ve funkci přídavného jména se píší dohromady s číslicí (chybně tedy např. 25 Km tůry, 20-25ti cm. vrstva). V substantivní funkci se tyto značky naopak píší odděleně (chybně tedy např. 20m²).

Mnoho nedostatků se projevilo v psaní číslic. Za chronickou chybu lze považovat nedostatečné rozlišování zápisu číslovek řadových a základních (chybně tedy např.: 28 narozenin; 5 října; vstala jsem už po 5; 27.7; 7.12).

Silně se v korespondenci projevila také nesprávná tendence explicitně vyjádřit flexi číslovek: od 15ti let, ve 20-ceti, před 8i lety, před 3ma rokama, před 3-mi týdny, v 15ti, 20-tým, po 16.té hodině. Vyskytly se i další nekorektní formy typu 12tiletý, 13tiletý a 100%-ně, 100%ně.

Ve většině uvedených případů šlo pravděpodobně o chyby z neznalosti. Těmto jevům není ve výuce věnován dostatečný prostor, resp. nejsou vyučovány v prvních letech školní docházky, kdy se vytvářejí základní pravopisné návyky. V povědomí pisatelů (nejen autorů korespondence) navíc nezvládnutí jejich správného psaní nejspíš není řazeno ke společensky „ostudným“ pravopisným prohřeškům.

Velká písmena:K častějším chybám patřilo např. malé počáteční písmeno u vlastních jmen obyvatelských (např. čechů, děčíňačce) a zeměpisných (např. do španělska, do brna, Malá strana), a naopak velké písmeno u přídavných jmen odvozených od těchto proprií (např. Britskými gentlemany). První uvedený typ chyb nevzniká většinou z neznalosti, nýbrž má spíše polointencionální charakter. Odráží narůstající nevšímavost k tomuto pravopisnému jevu[14] (podpořenou realitou grafické stránky elektronické komunikace, viz dále). Velké písmeno u přídavných jmen odvozených od vlastních jmen je naopak pravděpodobně chybou z neznalosti. [78](V dopisech mimo sledovaný vzorek se objevily také časté chyby v psaní přivlastňovacích přídavných jmen odvozených od vlastních jmen osob.)

Malá písmena jsme dále zaznamenali např. v názvech restaurací (např. ke koníčkovi), hudebních skupin, televizních pořadů, časopisů apod. (koncert mňágy; český slavík; písničky na přání; stránky hudební mládeže a cosmopolitanu). V názvech institucí a organizací naproti tomu autoři korespondence tíhli až k nadměrnému psaní velkých písmen, tzn. užívali je i v případech, kdy nešlo o oficiální pojmenování (např. Egyptské, Čínské a Americké velvyslanectví, na Školním statku).

Potíže dělaly pisatelům korespondence názvy svátků, událostí a časových období. Zaznamenali jsme celkem 13 chyb ve 12 dopisech (z toho např. 4krát vánoce a velikonoce,[15] 5 chyb se vyskytlo v nedostatečném významovém rozlišení podob Nový rok / nový rok, Silvestr/silvestr).

V rámci této kategorie je ještě třeba zmínit případy typické právě pro korespondenci. Jedním z nich je užití malých nebo velkých písmen po interpunkčním znaménku (čárce nebo vykřičníku) za úvodním oslovením. V tomto jevu chybovalo 6 pisatelů. Druhý případ se týká zdvořilostního psaní velkého písmena u osobních a přivlastňovacích zájmen 2. osoby (Ty, Tebe, Tvůj, Vy, Vás, Vaše). V důvěrné korespondenci je v těchto případech podle současné kodifikace možno psát i písmeno malé, volba je v rukou autora, nutné je však udržovat zvolenou podobu v celém dopise. V sledovaném vzorku ručně psané korespondence velká písmena mírně převážila nad malými, užilo je 78 pisatelů, zatímco malá písmena pouze 60 pisatelů (je tedy vidět, že tato kdysi téměř stoprocentně dodržovaná konvence v ručně psaných dopisech ještě nevymizela). 10 pisatelů se obešlo bez zájmen 2. osoby, pouze ve 2 dopisech autor velikost písmen chybně střídal. (Jeden pisatel naznačil i úctu k sobě samému, když napsal s velkým písmenem slovo Sebe.)

Hranice slov v písmu: Nedostatky v delimitaci slov jsme v sledovaném vzorku korespondence zaznamenali poměrně často (36 chyb; např. týden na to jsme vyrazili; budu se dívat nato, jak…; část chyb vznikla pravděpodobně pouze z nepozornosti: ikdyž, ne mám).[16]

K této kategorii započítáváme i chyby (kupodivu jsme zaznamenali pouze 2) v psaní spojení jako by, v němž by je součástí slovesného tvaru, a proto by mělo být psáno zvlášť a celý výraz by měl být oddělen čárkou (např.: cítím jakoby mi bylo 12 let; člověk měl pocit jakoby se díval do kouzelné ruské pohádky).[17]

[79]Interpunkce

Tečka: Tečka za větou chyběla celkem 18krát u 15 pisatelů, a to zejména v závěrečných pasážích dopisu. Naopak tečku navíc (uprostřed věty) užilo 6 pisatelů.[18]

Chybou plynoucí pravděpodobně spíše z neznalosti pravidla než z jeho přehlížení či z nepozornosti bylo nesprávné spojení tečky a závorky. Je třeba rozlišovat, zda tečka patří před závorku, nebo za ni, a to podle toho, zda je výraz v závorce částí výpovědi. 7 pisatelů tečku neudělalo vůbec, 2 pisatelé ji napsali chybně za závorku a 2 chybně před závorku. Např.: … k Tvým narozeninám. (Už 20-tým stařešino).; … a to z nedostatku jiné, kvalitnější literatury (jako je například jízdní řád u nás doma.).

Čárka: Psaní čárek je pro autory soukromých dopisů jednoznačně největším pravopisným problémem. Napočítali jsme celkem cca 600 chybějících čárek a téměř 150 čárek zařazených navíc. Přebývající čárky z prostorových důvodů a také pro obtížnost systematizace blíže nevyhodnocujeme (např.: Ahoj, maminko, přijeli. jsme, dobře spím, z, Šarkou, Adou, a koupali jsme se v řece[19]).

Čárka v souvětí: V souvětí se souřadným spojením vět hlavních nebo vedlejších chybělo 51 čárek ve 34 dopisech (např.: Taky jsem byl od 6. března 5 dní … na Klínovci bylo to tam fakt dobrý), z toho 6 čárek před spojkami nebo a či s významem vylučovacím. Jako poměrně častá chyba se objevovalo opomenutí čárky před spojkou a v kombinacích a tak, a proto, a dokonce vyjadřujících významový poměr důsledkový a stupňovací (např.: Nedávno už mě to doma omrzelo a tak jsem na týden zmizel na chalupu; … samozřejmě jsem to vůbec nevěděla a proto mi ihned nasolila dělo…; Myslím na tebe každý den a dokonce se mi o Tobě zdají sny).

V oddělování podřazené věty od věty nadřazené chybělo 266 čárek u 84 pisatelů (např.: … mám strach z matury a z přijímaček a vlastně ze všeho co bude dál). V těchto jednoduchých případech asi většinou nejde o chyby z neznalosti, nýbrž spíše z přehlíživého vztahu k interpunkci v korespondenčním textu. Větší míra neznalosti se může podílet na vynechání čárky v případech, kdy vedlejší věta stojí na prvním místě v souvětí (např.: Když jsem byl naposled doma nestavil jsem se, neboť…; Než se člověk stačil rozkoukat přišlo pololetí…; Kdybys něco potřebovala poslat nebo cokoli jiného napiš).

V složitějších konstrukcích, v nichž je mezi souřadně spojené věty vložena věta podřazená, chybělo 160 čárek v 67 dopisech. Zhruba 2/3 chyb spočívaly v oddělení vložené věty pouze z jedné strany, čárka chyběla nejčastěji před kombinací spojky a a spojky podřadicí (tento typ se v korespondenci snad vůbec nevyskytuje správně; např.: Sice ještě nevím, jak si mi odpověděla na moji 1. maturitní otázku, ale napíšu Ti už druhou a jestli Ti jich 11 nestačí, stačí říct), v 1/3 případů nebyla vložená věta oddělena vůbec.

[80]Čárka ve větě jednoduché: Pisatelé dopisů zapomínali oddělit i složky několikanásobného větného členu (v přiřazení bezespoječném se vyskytlo 5 chyb, v přiřazení spojkovém 8 chyb); poměrně často první dvě od sebe oddělili, ale další už nechali bez oddělení (např.: Je to jako žít ve světě bez starostí, lidí závazků a povinností).

V kategorii volně připojených větných členů, vsuvek apod. jsme napočítali 120 chyb (např.: A taky tě tady trochu provedem v tý naší Dolní Libchavě; Opět odbočuji od tématu sakra; Máme ji také z matiky po pravdě řečeno je to dost hrozný. Musí se to po mně číst divně viď?). Velmi výrazně bylo zastoupeno neoddělování vokativu (např.: Dobrou noc lásko!).

Ostatní interpunkční znaménka: Používání ostatních interpunkčních znamének v podstatě závisí na vůli pisatele a je těžké vyhodnotit, zda se v jednotlivých případech jedná o chybu. Proto se jim v tomto přehledu nevěnujeme. Poznamenáváme pouze, že jsme v celém vzorku 150 dopisů kupodivu nenašli chyby v zápisu přímé řeči (pouze v 1 případě zapomenutí závěrečných uvozovek). Je to však podmíněno jejím celkově malým užitím v korespondenci; uvozovky jsou používány spíše pro vyjádření ironie apod.

3.2. Pravopisné chyby sloužící v dopisech jako aktualizační prostředek

Intencionálními chybami pisatel vyjadřuje záměr pobavit adresáta. Očekává u čtenáře znalost pravidel, proti nimž se prohřešuje, a pochopení, že jde o prohřešek úmyslný. Úmysl bývá většinou signalizován „primitivností“ chyb a často též jejich hromaděním. K nejfrekventovanějším typům patří: a) pravopisně nesprávné zachycení znělostní asimilace (např.: … jenže zápisky nigde…; Je mi fšelijak), b) nesprávné užití i/y po tzv. pravopisně měkkých a pravopisně tvrdých souhláskách (… po spoustě jiných liďý i vjecý…), c) napodobení pravopisu cizího jazyka při zapisování českých slov (např.: … pěkně se s Eny ugijte). Některé další prostředky pravopisné a grafické aktualizace přejímá ručně psaná korespondence z elektronické komunikace (viz dále).

4. Specifika e-mailů a SMS (pravopis a grafika)[20]

4.1. E-maily

Pravopis: Pravopisné chyby v e-mailech[21] se typologicky většinou shodují s chybami v ručně psaných dopisech, frekvencí výskytu je však o něco předčí. [81]Tento kvantitativní nárůst se týká např. nedodržování pravidel interpunkce a opomíjení velkých písmen. (V osobních e-mailech dokonce téměř vymizela epistolární konvence zdvořilostního odlišení druhé osoby zájmen velkým písmenem. Majuskule jsou však užívány v jiných než pravopisem vymezených funkcích, viz dále.) Častěji než v ručně psané korespondenci se v e-mailech objevuje také pravopisně nesprávné zachycení mluvenostních prvků, především zjednodušené výslovnosti souhláskových skupin a znělostní asimilace (např.: mysim, čoveče; zbalit, nezhnil, fšimnul). Příznačné pro elektronickou korespondenci jsou i různé kontaminace českého pravopisu s pravopisnými systémy cizích jazyků, především angličtiny ― jazyka počítačů. Frekventované je zejména počešťování grafiky podle výslovnosti (např.: bleg metál místo black metal). Jako aktualizační prvek se objevuje úmyslné napodobování cizího pravopisu při psaní českých slov (např.: tak ti pishu; Pavleek; fact; crásně).

Diakritika: K výrazným specifikům e-mailů patří vynechávání diakritiky. Původně byl tento jev vynucen technickými limity počítačů, které vycházely z ortografického systému užívaného pro angličtinu. Dnes už počítače i poskytovatelé elektronické pošty českou diakritiku umožňují (komplikace způsobuje jen komunikace se zahraničím), mnozí uživatelé si však na psaní bez diakritických znamének zvykli a svých zvyklostí se nechtějí vzdát[22] (Promin, ze to pisi bez hacku a carek, ale uz nejsem nejak zvikla a nepripada mi to tam nutny, vzdyt to jsou jenom pismenka). Tento trend ještě podpořilo rozšíření SMS, při jejichž psaní technické problémy s diakritikou víceméně trvají.

Sledovaný vzorek e-mailů (převážně z let 2000―2001) obsahoval více než polovinu zpráv bez diakritiky, což svědčí o relativní zakotvenosti tohoto jevu v elektronické korespondenci (v současné době však psaní e-mailů bez háčků a čárek pravděpodobně mírně ustupuje). Pokud byla v některých e-mailech část textu psána s diakritikou a část bez ní, projevila se změna nejčastěji na počátku nebo na konci zprávy. V řadě případů však bylo užívání háčků a čárek zcela chaotické.

Překlepy: Pro e-maily a elektronickou komunikaci obecně je typický také četný výskyt překlepů. K příčinám patří kromě specifik psaní na počítači především akcentace rychlosti a nechuť k dodatečným opravám spontánně vznikajících textů (přestože právě počítače dodatečnou korekci bez problémů umožňují).

V sledovaném korpusu se opakovaně vyskytovaly především překlepy související s technikou psaní na počítači. Patří k nim zdvojení grafému vzniklé delším stiskem klávesy: síllu; záměna náležitého písmena za jiné, které se nachází na klávesnici v těsné blízkosti: xhaticka (chatička); přidání blízkého nepatřičného písmena: [82]miozna. Dále vynechání mezery mezi slovy (nejčastěji jsou takto spojeny dvojice slov, z nichž jedno je předložka, spojka nebo krátký tvar slovesný): vzivote; nesprávné umístění mezery: normaln iradny aj. Specifickým grafickým nedostatkem e-mailových zpráv, který lze charakterizovat také jako překlep, je častá záměna grafému y a z zapříčiněná rozdílnou pozicí odpovídající klávesy na české a anglické klávesnici (např.: ahoj ydeni, tak te chci oblayit par yayitkama).

Grafická simulace některých paralingválních a extralingválních prostředků mluvené komunikace: Vzhledem k povaze komunikační situace, která přibližuje elektronickou korespondenci mluvenému projevu, má pisatel e-mailů v ještě větší míře nežli pisatel tradiční korespondence potřebu vyjádřit své emoce a postoje jinak než jazykovými prostředky. V běžných formách psaného textu slouží k tomuto účelu (především jako náhrada zvukových kvalit mluveného komunikátu) zesílení, podtržení nebo změna písma, vykřičník, otazník apod. Pro počítačovou komunikaci je v takových případech typické příznakové užívání velkých písmen, řetězení grafémů a interpunkčních znamének a jako novum zařazování emotikonů (prostředků napodobujících mimiku).

Na rozdíl od korespondence klasické jsou v elektronické korespondenci velká písmena vzhledem k omezeným technickým možnostem v podstatě jedinou možností akcentace určitého výrazu pomocí standardních grafických prostředků. Hojně je tento způsob užíván v kontaktových částech e-mailů, tj. v pozdravech a vlastních jménech osob v úvodních a závěrečných formulích, dále může zdůrazňovat réma výpovědi, posílit emocionalitu nebo vyjádřit intenzifikaci výrazu apod. (např.: … tak mi nekdy vecer zavolej — treba jak Ti dopadla MATURITA; A mimochodem si MOC mila; Takze: VSECHNO NEJLEPSI!!!). Poměrně masivní výskyt velkých písmen v těchto specifických funkcích podporuje rozkolísanost jejich užívání podle tradičních pravopisných norem.

Řetězení shodných znaků je v e-mailech umožněno specifickými vlastnostmi klávesnice, která dovoluje na základě delšího stisknutí klávesy utvořit celou řadu stejných znaků. Řetězce grafémů kompenzují intonaci, emocionálně motivovanou kvantitu apod. (např.: … mohla bys vytahnout konecne i Silvu neeee? Nazdaaar Kocoure). Velmi často je řetězení užíváno u citoslovcí (např.: nemosíš sa to učit zpaměti, fuuuj; hlavně je děsná zima ― bleee). Frekventované je také intenzifikační a zdůrazňovací řetězení interpunkčních znamének, zejména vykřičníků nebo otazníků, a to i uprostřed věty (Desne me to stve, protoze bych se strasne rada dostala mezi normalni!!!!!!! lidi).

Nejvýraznější novum grafické stránky elektronické komunikace představují emotikony, ikonické znaky napodobující lidskou mimiku. Detailnější analýze emotikonů se zde vzhledem k prostorovým možnostem a tematickému vymezení příspěvku nemůžeme věnovat, uvedeme jen několik faktů zjištěných excerpcí sle[83]dovaného vzorku. Emotikony se v něm vyskytly ve 13 % e-mailů. Pokud se emotikon ve zprávě objevil, pak většinou ne jednotlivě, ale opakovaně, často až nadměrně. Převažovaly základní dva emotikony vyjadřující kladný a záporný pól emocí: :-), :-(. Tyto dva znaky se vyskytly v řadě grafických variant zjednodušujících nebo naopak řetězících některé stavební prvky. V naprosté většině se vyskytovaly emotikony spojované s emocemi kladnými. Objevovaly se tam, kde by měl v případě přímé komunikace následovat smích nebo pousmání nebo kde chtěl pisatel adresáta užitím emotikonu pouze pozitivně naladit (např. Už jsem dlouho žádnou tinečačku neviděl, takže se docela těším!:)). V řadě případů sloužily emotikony k vyjádření ironie nebo napomáhaly zmírnit dopad řečeného (např. Jó a fakt díky za tu příšerně dlouhou mejlovku! to sem ještě nečet… nemám dost odvahy… :-)). Často se vyskytovaly také ve spojení s pozdravem na počátku či konci dopisu (např. … zkus hned odepsat papapapa líbají tě ČB :o)), tj. ve funkci kontaktové.

4.2. SMS

Komunikace prostřednictvím SMS[23] přinesla ještě větší uvolnění tradičních zásad spjatých s tvorbou psaného textu nežli e-maily. „Klasických“ pravopisných chyb (včetně interpunkčních) v nich sice ve srovnání s e-maily nebývá více, narůstá však počet překlepů a různých jiných specifických odchylek od ustálené podoby psaného textu. K důvodům patří vedle snahy o rychlost také limitované možnosti média (zpráva je omezena rozsahem 160 znaků, takže pisatel je nucen ke stručnosti, u většiny mobilů zatím nelze užívat diakritiku apod.), dále relativně obtížná tvorba grafémů (nutnost vícečetného stisknutí tlačítek vede k častým překlepům) a v neposlední řadě i cíle komunikace (většina zpráv směřuje pouze ke sdělení konkrétní věcné informace nebo k pouhému posílení kontaktu, takže pisatel ještě méně nežli u e-mailu dbá na formální podobu textu). Charakter SMS je ovlivněn i tím, že jde o komunikaci typickou především pro pubescenty, resp. adolescenty, což se projevuje v neformálnosti a také v hravosti s výrazovými prostředky, mj. grafickými.

Překlepy: Nejčastěji se vyskytují překlepy, v nichž je místo správného grafému užit jiný, který je umístěn na stejném tlačítku klávesnice, ale k jehož napsání je třeba odlišný počet stisků.

Velká a malá písmena: Značná část SMS je psána výhradně velkými písmeny (cca 20 % z 500 sledovaných zpráv), případně naopak pouze malými písmeny (cca 5 % ze 150 sledovaných zpráv). Upřednostnění jedné velikosti písma je motivováno tendencí zrychlit proces psaní a co nejvíce ho zjednodušit. Relativně časté jsou i takové zprávy, které začínají velkým písmenem, ale pokračují malými bez ohledu na členění textu nebo výskyt vlastních jmen (např. Ahojky zbyndo tak co [84]budes tam dneska?doufam ze jo protoze ja uz se moc tesim!odepis cauky jezour!). Specialitou SMS jsou sdělení psaná bez mezer, ve kterých je velkých písmen použito k naznačení hranice mezi slovy (např. TakToTiTedaNezavidim.MeProbehla CestaVPohodeAUzSuNaMisteAPoPapaniVeVlakuJsemSiPovidalSPionyrama.
TakAtTiTaCestaUtece). Tento způsob psaní šetří místo a kromě toho působí jako oživující grafický prvek.

Zdvořilostní psaní velkého písmena u druhé osoby osobních a přivlastňovacích zájmen se v SMS uplatňuje v malé míře. Objevilo se pouze v 8 % sledovaných zpráv.

Mezery: Ve snaze ušetřit místo rezignují někteří pisatelé SMS na vkládání mezer. K oddělení slov byly sice v sledovaném vzorku mezery užívány téměř vždy, jejich výskyt byl však výrazně omezen za interpunkčními znaménky. To, jestli pisatel mezery užívá, nebo ne, se většinou řídí délkou zprávy. V krátkých zprávách, kde není důvod šetřit místem, mezera za interpunkčními znaménky bývá, zatímco v delších zprávách chybí. V náhodně vybrané části vzorku obsahující cca 100 SMS zaslaných pouze z mobilního telefonu obsahovalo mezery za interpunkčními znaménky cca 45 % zpráv a stejné procento zpráv mezery za interpunkcí neobsahovalo. Ve zbytku zpráv byly mezery za interpunkcí vkládány nedůsledně.

Mezi slovy bývají mezery vynechávány až ke konci textu, kde se pisatel snaží o větší kondenzaci.

Zkratky: Významným specifikem SMS jsou různé zkratky.[24] Pisatele k jejich používání motivuje především snaha o úsporu místa a času, ale i malá funkční šíře SMS, která vede k stereotypnímu opakování určitých obratů, jež lze snadno nahradit standardizovanými zkratkami. Úspěšné užití zkratky je podmíněno její srozumitelností pro adresáta. Protože SMS bývají kontextově zapojené a protože nově vznikající zkratky se zejména mezi mladými lidmi velice rychle šíří, nečiní tato podmínka zpravidla problém.

Kromě hojné frekvence kontextového grafického zkracování libovolných slov (např. Dekuji za pochop.) a užívání všech běžných iniciálových zkratek, normovaných značek apod. (často bez reflektování pravopisných pravidel) je pro psaní SMS typický vznik řady zkratek a zkracovacích postupů nových. Časté je např. užívání anglických zkratek (btw), vynechávání vokálů v užitých anglických slovech (pls = please), krácení názvů dnů v týdnu na první slabiku (v pa, so a ne jsou v novem meste 3koncerty). Zvláštním zkracovacím postupem (rozšířeným i do e-mailů apod.), který zároveň slouží k docílení humorného efektu, je uplatnění periferních grafémů x a q při napodobování výslovnosti dvou po sobě následujících fonémů k a s, k a v, často na hranici slov (např.: jaxviňa; xvatku; taxi = tak jsi; qám; sqele = skvěle).

[85]Množství standardních i nestandardních, slovotvorně a pravopisně korektně i nekorektně vytvářených zkratek a zkratkových slov v SMS patří k dalším faktorům přispívajícím k vytváření nového grafického obrazu elektronických psaných textů.

Míšení pravopisných systémů: Také v SMS se často vyskytuje kontaminace českého pravopisného systému se systémy cizími, a to nejčastěji ve funkci aktualizační, protože je to jedna z nemnoha možností prostorově úsporného ozvláštnění textu (např. Sharka = Šárka, blockovan = blokován, Veet = Vít).

Grafická simulace některých paralingválních a extralingválních prostředků mluvené komunikace: Řetězce shodných grafémů, velká písmena i emotikony se v SMS objevují ve stejných funkcích jako v e-mailech, viz výše (např.: caaaooooooo zzzzuzii; muze byt BOMBASTICKA; SE SKOLOU TO NEPREHANEJ :-)). V menším rozsahu než v e-mailech se ve zprávách psaných z mobilního telefonu vyskytuje pouze řetězení znaků, protože je technicky náročnější. Naopak častější jsou emotikony (a to v SMS zaslaných z mobilu i z počítače), které kromě toho, že dobře slouží ke kontaktovým účelům (mnohdy na úplném začátku nebo konci SMS nahrazují pozdrav), splňují ještě požadavek vyjadřovací úspornosti. V sledovaném vzorku 500 SMS obsahovalo jeden nebo více emotikonů 154 zpráv. Zaznamenali jsme 21 různých emotikonů, z nichž 18 vyjadřovalo pozitivní emoce a 3 emoce negativní. Emotikony plní v SMS často též členící funkci interpunkčního znaménka, které zastupují.

5. Závěr

5.1. Pravopis v ručně psané korespondenci dnešní mládeže

Analýza vzorku ručně psané korespondence potvrdila úvodní konstatování, že znalost pravidel pravopisu není u dnešních mladých lidí nijak zvlášť potěšující a že spontánnost a neformálnost soukromého osobního dopisu většinou vede k nerespektování i těch pravidel, která pisatelé znají. Zcela bez chyb se v sledovaném vzorku 150 korespondenčních textů vyskytlo pouze 6 dopisů, 1―3 chyby (což lze brát ještě za pouhá přehlédnutí) obsahovalo 37 dopisů. Největší zaznamenaný počet pravopisných poklesků v jediném dopisu[25] se blížil 60.

Pokusili jsme se zohlednit i aspekt sociolingvistický, konkrétně nás zajímalo působení pohlaví, věku[26] a vzdělání pisatele na míru dodržování pravopisných zásad, ale vzorek 150 dopisů nelze považovat pro takové studium za statisticky relevantní. Navíc je míra pravopisné správnosti každého individuálního dopisu závislá na celé řadě dalších faktorů, které jsme nesledovali. I přes tyto limity se zdálo být zřetelné, že počet pravopisných chyb klesá s narůstajícím věkem a vzděláním a že [86]v kategorii starších a vzdělanějších pisatelů dbají na pravopis více muži. Diference vztahující se k pohlaví není dána tím, že by ženy měly menší znalosti pravopisných norem, nýbrž jejich vztahem k důvěrným (kamarádským) dopisům. Ženy v nich zpravidla upřednostňují bezprostřednost, zatímco muži se snaží, pokud se vůbec k ručně psanému dopisu odhodlají, o vytvoření textu po všech stránkách promyšlenějšího, což se projevuje i v pravopisu.[27]

Nedodržování kodifikované normy se v korespondenčních textech netýkalo všech pravopisných jevů ve stejné míře. Ukázalo se, že základní, školsky zdůrazňovaná pravidla, tj. především zásady psaní i ― y, případně i z ― s, pisatelé dopisů vcelku ovládají a jejich respektování považují za společensky důležité i v soukromé korespondenci. Prohřešky proti nim se většinou týkaly jednotlivých „chronických“ případů (např. zkončit), resp. měly charakter úmyslné hry (možnost ironizace zároveň ukazuje prestiž pravopisné správnosti těchto jevů).

Výraznějším nedostatkem v oblasti, jíž škola věnuje pozornost, bylo nesprávné psaní mě ― mně, a to zejména v l-ovém participiu slovesa zapomenout (a slov příbuzných) a v deklinaci zájmena já. V případě tvarů zájmena já by vzhledem k malé úspěšnosti školských snah (ale i z jiných důvodů) stála za úvahu kodifikační úprava pravopisu.

K frekventovaným chybám patřilo také překračování pravidel, na jejichž znalost je ve škole kladen menší důraz, případně jsou probírána až ve vyšších ročnících, takže se už nestanou součástí elementárního povědomí o závazných pravopisných normách. Týká se to zejména psaní zkratek, značek a číslic.

Nejvíce odchylek od pravopisné kodifikace jsme zaznamenali v oblasti interpunkce. V psaní čárek chybovala naprostá většina pisatelů (v průměru 5 chyb na dopis). Důvodů je pravděpodobně několik. Část nedostatků je jistě způsobena skutečnou neznalostí pravopisných pravidel a především neznalostí syntaxe (pisatelům dělaly problémy složitější konstrukce, vložené věty, složené spojky, oslovení apod.; varovné je zejména zjištění, že zásadní rozdíl v tomto ohledu nevykazovaly ani dopisy vysokoškoláků studujících češtinu). Interpunkční nedostatky v korespondenci ovlivňuje také mluvenostní stavba vět a souvětí, ne vždy odpovídající běžným modelům, které pisatelé znají z psaných textů. Vliv na rozvolnění interpunkce v soukromých dopisech má i chápání těchto textů jako důvěrné komunikace, při níž se nemusí dodržovat všechny zásady obvykle platné pro psanou formu jazyka. Právě chyby v interpunkci totiž nejsou považovány za společensky závažné. Celkově se zdá, že respekt k pravopisným pravidlům klesá od jevů lexikálního pravopisu přes morfologicky a syn[87]takticky motivované psaní koncovkového i/y, í/ý až k interpunkci. Čárkám sice není upírána určitá funkčnost v členění textu, v úzu se ale prosazuje pojetí, že se jejich užívání nemusí řídit striktně vymezenými pravidly, nýbrž má být ponecháno na vůli pisatele. Tento trend ještě posílila elektronická komunikace.

Podobným jevem, jemuž mladá generace přiznává navzdory úsilí školské výuky stále menší význam, je psaní velkých písmen. Také v této oblasti se projevuje působení elektronické komunikace. Skepse k zásadám psaní velkých písmen však může být motivována i nejasností některých pravidel.

5.2. Proměny norem psaného textu v elektronické korespondenci

Zrychlení kontaktu mezi pisatelem a adresátem přiblížilo situaci elektronické korespondence (e-mailů a SMS) mluvené konverzaci tváří v tvář. To s sebou přineslo mj. větší vyjadřovací volnost, např. četnější užívání nespisovných prostředků běžné mluvy. Vcelku logicky následovalo nedodržování některých dosud platných zásad psaného projevu, včetně pravopisných pravidel. Posílen byl také význam grafických prostředků simulujících zvukovou a mimickou stránku mluvené komunikace, což přispělo ke změně grafického obrazu psaných textů.

Uživatelé elektronické komunikace upřednostňují rychlost, pohodlnost a spontánnost psaní na úkor formální korektnosti. Tolerovány jsou překlepy, eliminace diakritiky, vynechávání mezer, nekorektní zkratky, nerozlišování velkých a malých písmen apod., neboť tyto nedostatky nenarušují elementární srozumitelnost sdělení, na niž je kladen největší důraz. Část uvedených prohřešků proti tradičním pravidlům psaných textů je způsobena technickými problémy, které pisatel nedokáže ovlivnit. Objektivní nemožnost uplatnit jednu zásadu (např. užívání diakritiky) posiluje vlažný vztah k dodržování zásad dalších. Tato tendence se lavinovitě šíří, bohužel i za hranice elektronických textů.

„Konvencializovaná“ nedbalost provázející písemnou elektronickou komunikaci vede některé odborníky i laiky k přemítání nad potenciálně tristní budoucností psané formy jazyka vůbec. Takové obavy však, doufejme, nejsou na místě. Např. francouzský lingvista Jacques Anis uklidňuje skeptiky poukazem na fakt, že v dějinách psaného jazyka dosud žádná nová technologie nevytlačila předchozí způsoby psaní, pouze je tvořivě doplnila. Za velké pozitivum elektronické komunikace považuje mj. skutečnost, že se dnes její zásluhou mnohem více lidí věnuje tvorbě a čtení psaného textu než kdykoli předtím.[28]

[88]Realitu elektronické komunikace je třeba vzít na vědomí a naučit se tolerovat i její stinné stránky. Vyrovnat se tedy např. s tím, že stejně jako se vývojově transformovalo tradiční sepětí psanost ― spisovnost (v tom smyslu, že v neformálních psaných textech přestala být spisovnost obligatorní), proměňuje se dnes působením elektronických médií relace mezi psanou formou jazyka a normami, které s ní byly dosud spojovány. Jde o trend, který asi nelze zastavit, měl by však zůstat omezen jen na určitý typ neformálních komunikátů. Dodržování pravopisných a dalších pravidel si musí uchovat závaznost alespoň v oblasti oficiálních, veřejných a stylově vyšších psaných textů, včetně elektronických! Přinejmenším k respektování této diference by měla směřovat výuka na školách i společenská sebereflexe.

---

[1] Příspěvek vznikl s podporou projektu GA ČR 405/03/0248 Současná soukromá korespondence. Vytvoření databáze a zpracování vybraných jevů z pohledu lexikologicko-lexikografického a dialektologického. Za pomoc při excerpci materiálu děkuji P. Cichrové a K. Vrtílkové, studentkám semináře Jazyk a styl soukromé korespondence. Ve výkladu věnovaném e-mailům se zčásti opírám o diplomovou práci svého studenta I. Šmilauera (Čeština v e-mailové korespondenci, Brno 2004).

[2] Od konce 90. let 20. století vzniká v Ústavu českého jazyka na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně archiv soukromé osobní korespondence. Z jeho materiálu čerpá i elektronický Korpus soukromé korespondence obsahující 2000 tradičních (tj. ručně psaných) dopisů, který se během roku 2006 stane součástí Českého národního korpusu (ČNK).

[3] Praha, Academia 1993.

[4] Vzorek obsahoval 690 e-mailů, z nichž většina pocházela z let 2001 (83 %) a 2000 (14 %), zbytek z let 1996―1999. 90 % tvořily e-maily od pisatelů ve věku do 30 let, 65 % e-maily od studentů nebo absolventů VŠ.

[5] Vzorek obsahoval 517 SMS z roku 2002, z toho 386 zpráv odeslaných z mobilu (ostatní z internetu). Zprávy pocházely od 151 pisatelů, z nichž cca 80 % tvořili pisatelé ve věku do 30 let, převážně studenti VŠ.

[6] V KSK jsme v celku 2000 ručně psaných dopisů u slov, v nichž je ortograficky správné -pomně- a nesprávné -pomě- (tedy např. zapomněl), zaznamenali 305 správných podob a 131 nesprávných. (Zdá se, že by neškodilo uvádět v učebnicích tučným písmem onu známou pomocnou větičku: Zapomnětlivý nezapomněl domněnku o pomněnce.) V slovech, v nichž ortografie rozlišuje -rozumě- X -rozumně- (tedy např. rozuměl X rozumně), jsme zaznamenali podobu -rozumě- v 59 správných a ve 2 nesprávných užitích; podobu -rozumně- ve 12 správných a 5 nesprávných užitích.

[7] Pro naše účely se i v analýze tohoto jevu přidržujeme Pravidel českého pravopisu (§ 20), přestože jsme si vědomi problematičnosti jeho popisu i příkladové demonstrace v uvedené příručce (srov. R. Adam, Spisovnost/nespisovnost v Pravidlech českého pravopisu, Český jazyk a literatura 55, 2004―2005, s. 185).

[8] Územně vázané vypouštění -l v l-ovém participiu typu nes, ved (časté zejména v dopisech pisatelů z Čech) jsme nesledovali.

[9] V KSK jsme v celku 2000 tradičních dopisů zjistili poměr: skonč- (191) X zkonč- (15), zkus- (134) X skus- (18).

[10] V tomto pravopisně orientovaném přehledu nezaznamenáváme doklady nářečního krácení vokálů v dopisech ze Slezska, doklady písemné reflexe územně podmíněného, eventuálně jen obecně mluvenostního krácení vokálu [í] (např. nevim, prosim) a také dosti frekventované nesprávné střídání i ― í v zápisech tvarů osobního zájmena ona a posesivních zájmen svůj, tvůj, tedy ji ― jí, ni ― ní, svoji ― svojí, tvoji ― tvojí (např. u zájmena ona se vyskytlo 10 chyb v 8 dopisech, z toho 7 ve 4. pádě j. č. a 3 ve 3. pádě j. č.). Stranou necháváme i případy vokalické délky vyjadřující aktuální expresi.

[11] V KSK jsme v celku 2000 tradičních dopisů zjistili v slovech, kde ortografie vyžaduje podobu výjim-, pouze 21 správných realizací oproti 36 chybným.

[12] V přejatých slovech, v nichž je podle Dodatku MŠ k PČP možno vedle krátkého vokálu užít i vokál dlouhý, pisatelé korespondence upřednostňovali vokál dlouhý. V KSK jsme v celku 2000 tradičních dopisů zjistili např. poměr: balkón (13) X balkon (9); balón, balónek (3) X balon, balonek (0); bonbón, bonbónek (5) X bonbon, bonbonek (1); citrón, citrónek (3) X citron, citronek (1).

[13] V tomto případě se však pisatelé v podstatě neměli o co opřít, protože Pravidla českého pravopisu (1993) tuto frekventovanou zkratku nezachycují vůbec a Slovník spisovné češtiny (2003) v příloze věnované speciálně zkratkám a značkám ji nešťastně uvádí jako polysémní, bez pravopisného odlišení obou uvedených významů, konkrétně bez teček, což odpovídá významu zaznamenanému na prvním místě (‚Poslanecká sněmovna‘). Potřebnou informaci lze získat snad jen v Akademickém slovníku cizích slov (1998), resp. v Novém akademickém slovníku cizích slov (2005).

[14] Z diskusí s učiteli vím, že trend nepsat velká písmena v propriích je u dnešní mládeže poměrně silný i ve školních textech.

[15] V KSK jsme v celku 2000 tradičních dopisů zjistili poměr: Vánoce (161) X vánoce (135); Velikonoce (41) X velikonoce (25). Pro zajímavost v celku 1000 e-mailů jsme zjistili poměr: Vánoce (70) X vánoce (30); Velikonoce (8) X velikonoce (5).

[16] Nelze vyloučit, že se některé z těchto chyb dostaly do korpusu korespondence až při elektronickém přepisování dopisů.

[17] V KSK jsme v celku 2000 ručně psaných dopisů zaznamenali podobu jakoby ve 20 správných a 11 nesprávných užitích; podobu jako by ve 41 správných a 2 nesprávných užitích.

[18] Může však jít opět o překlepy při přepisu dopisů do elektronické podoby.

[19] Ukázka je z pozdravu z letního tábora psaného malou školačkou.

[20] Detailněji viz Z. Hladká ― I. Šmilauer, K specifickým rysům elektronické korespondence (v přípravě pro sborník k životnímu jubileu M. Krčmové). Též např. S. Čmejrková, Čeština v síti: Psanost či mluvenost? (O stylu e-mailového dialogu), NŘ 80, 1997, s. 225―247.

[21] Z anglického electronic mail, elektronická pošta.

[22] Pisatele vede k vynechávání diakritiky mj. snaha psát rychle a nezdržovat se vyhledáváním kláves (decentralizované umístěných na klávesnici, a navíc nepřehledně spojujících více grafémů). Akcentace rychlosti a jednoduchosti ovlivňuje zejména vynechávání diakritiky u velkých písmen a také v případě hlásek [ď], [ť], [ň], při jejichž psaní je třeba užít kombinaci kláves.

[23] SMS (Short Message Service, česky textové zprávy, textovky, esemesky) jsou službou sítě mobilních telefonů, která dovoluje rozesílat krátké textové zprávy zobrazující se na displeji telefonu.

[24] Iniciálovou zkratkou nebo zkratkovým slovem byly v sledovaném vzorku označovány i textové zprávy (sms, Sms, SMS; Smska, smskach, smsky, SMSku).

[25] V KSK pod číslem 1214.

[26] Připomínáme však, že v sledovaném vzorku ručně psané korespondence byly pouze dopisy pisatelů ve věku do 30 let.

[27] Podobné diference jsme zaznamenali např. v užívání nespisovných prostředků, které jsou rovněž frekventovanější v dopisech žen. Srov. např. Z. Hladká, Soukromá korespondence z hlediska rodových diferencí, in: V. Patráš, (ed.), Súčasná jazyková komunikácia v interdisciplinárnych súvislostiach, Banská Bystrica, Univerzita Mateja Bela 2004, s. 469―475.

[28] J. Anis, Texte et ordinateur. L’écriture réinventée?, De Boeck & Larcier, Paris―Bruxelles 1998, s. 7.

Naše řeč, volume 89 (2006), issue 2, pp. 73-88

Previous Markéta Slezáková: Wow! To ‘sem teda nečekala! Oops! To ‘sem nechtěla! O cizích slovech, ale nejen o nich

Next Jaroslava Hlavsová: Monografie o osudech českého etnika v Texasu