Sedmdesát let Jana Balhara

Karel Fic

[Articles]

(pdf)

-

Dne 12. června 2001 dovršil 70 let života český lingvista PhDr. Jan Balhar, CSc., dialektolog, vedoucí autorského kolektivu Českého jazykového atlasu.

Rodák ze Slezska (narodil se v Březové u Vítkova) odešel po maturitě na opavském gymnáziu studovat do Brna. Absolvoval tu Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity (obor čeština–polština) a záhy zakotvil na brněnském pracovišti akademického Ústavu pro jazyk český. Tady působí dosud.

V popředí Balharova odborného zájmu bylo zkoumání českých nářečí. Kromě charakteristiky některých slezských nářečních typů (včetně popisu a výkladu městské mluvy v Opavě a v Příboře) pojednal např. i o jazyku východomoravských kolonistů v Chorvatsku a o vývojových tendencích v nářečích a odhalil i některé příčiny územní diferenciace lexika. Jako žák Arnošta Lamprechta a Jaroslava Bauera se intenzivně věnoval syntaxi rodného nářečí. Jeho monografie Skladba lašských nářečí (1974) je pozoruhodná nejen svým tématem, ale i cenným nářečním materiálem a plodným využitím tradic moravské dialektologické školy. Přínosná je zejména novými poznatky o promluvových jevech.

Vedle několika desítek podnětných studií napsal jubilant také větší počet recenzí a drobných příspěvků, zvláště jazykových zrcátek pro deník Rovnost. Nemalý je i jeho autorský podíl na kolektivních publikacích České nářeční texty (1976) a O češtině každodenní (1984).[1] Z novějších prací si zde připomeňme ještě publikaci U nás ve Vídni s podtitulem Vídeňští Češi vzpomínají (1999), kterou J. Balhar připravil spolu se S. Kloferovou a J. Vojtovou v rámci výzkumu mluvy Čechů ve Vídni. Bez nadsázky lze říci, že Jan Balhar zasvětil svůj život Českému jazykovému atlasu. Má výrazný podíl na jeho přípravě od etapy sestavování dotazníku pro sběr materiálu v terénu až do fáze publikování jednotlivých svazků díla. Jako vedoucí autorského kolektivu (první dva svazky redigoval spolu s Pavlem Jančákem) se nejvíce zasloužil o to, že tři svazky atlasu, zachycující hlavně lexikální diferenciaci našich nářečí, byly již vydány (1992, 1997, 1999), že čtvrtý svazek, sledující morfologické rozdíly, dostane odborná veřejnost ještě do konce tohoto roku a že úspěšně probíhají i práce na svazku závěrečném. Ten bude věnován především tematice hláskosloví.

Kolektiv autorů v čele s Janem Balharem završuje dokončením ČJA snažení několika generací českých dialektologů v podobě, která především díky jubilantovi byla pro zvolené nové metodické postupy již oceněna v řadě našich i zahraničních recenzí. Osud byl v tomto směru k Janu Balharovi příznivý, neboť právě [170]jemu jako jedinému z českých jazykovědců dopřál aktivně se podílet na všech etapách tvorby tohoto fundamentálního díla české dialektologie. Stěží bychom našli druhého dialektologa, který tomuto dílu obětoval tolik svého vědeckého i organizačního úsilí jako on.

Nezanedbatelnou součástí Balharovy činnosti je také jeho dlouholeté externí působení na Filozofické a Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, kde vyučoval nejčastěji skladbu češtiny a polskou mluvnici, a byl i školitelem, popř. konzultantem řady diplomových prací i kandidátských a doktorských disertací. Jako pedagog prokázal mimořádnou schopnost předávat svým studentům nové poznatky a osvětlovat je osobitými metodickými postupy, posluchači velice oblíbenými.

Balharově vědecké autoritě se dostalo ohodnocení mimo jiné jeho jmenováním do řady odborných komisí, vědeckých rad a též pověřením k vykonávání funkce vedoucího na brněnském pracovišti Ústavu pro jazyk český, kterou zastával v letech 1983 až 1992.

Žáci a kolegové si Jana Balhara vždy vážili a váží pro jeho skromnost, tolerantní přístup a ochotu pomoci druhým.

Karel Fic

K zdravici významnému českému dialektologovi a dlouholetému členu redakční rady Naší řeči Janu Balharovi, již vyjadřují příspěvky tohoto čísla, se připojují i ostatní členové redakčního kolektivu. Přejeme Ti, milý a vzácný kolego, hodně zdraví a stálý pracovní elán.

---

[1] Podrobněji viz Jan Balhar (1931): Bibliografie prací za léta 1957–1996. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, A 44, 1996, s. 145–150.

Naše řeč, volume 84 (2001), issue 4, pp. 169-170

Previous Z dopisů jazykové poradně

Next Stanislava Kloferová: Přehláska ’a > e a její projevy v lexikálních svazcích Českého jazykového atlasu