Ke dvěma méně běžným spojovacím prostředkům v současné češtině (poté, co a bez toho, aby/že): korpusová analýza
František Štícha
[Articles]
-
Náš článek má několikerý účel: (a) ukazujeme v něm, jak se užívá v současné češtině, především v jazyce novin a časopisů, složených spojek poté, co a bez toho, aby/že; (b) snažíme se ukázat, že pojem ’méně běžného’ jazykového prostředku je značně relativní: nejsou jen jazykové prostředky ’řídké’, popř. ’řidší’ a ’běžné’, nýbrž existuje plynulá stupnice frekvence jazykových jevů, nejen lexikálních, ale i gramatických, od nejběžnějších po nejvzácnější; (c) snažíme se stručně a prakticky naznačit, jaké nové a skutečně donedávna (a z velké části ještě dnes) netušené možnosti pro lingvistický výzkum představují počítačové korpusy textů.
1. Dvojčlenná časová spojka poté, co, mezi jejímiž složkami se píše čárka, není v dnešní češtině nijak vzácným jevem. Přesto tento složený spojovací výraz není jako spojka uveden ani ve velkém Slovníku spisovného jazyka českého (192 000 hesel), ani ve velké třísvazkové akademické Mluvnici češtiny.[1] Je zmíněn pouze v nejnovější Příruční mluvnici češtiny, kde se vedle sebe uvádí spojka poté, co a poté, když a je zde uvedena jedna příkladová věta se spojkou poté, co bez jakéhokoli komentáře.
Zdá se, že složená časová spojka poté, co, popř. poté, kdy, v našem korpusu vzácně též poté, když, je v češtině poměrně novým jevem, a nelze vyloučit, že se začala objevovat nejdříve v překladech z němčiny, kde má paralelu ve spojce nachdem; ta je ovšem v němčině spojkou jednoslovnou a jednou ze základních spojek časových, zatímco v češtině spojka poté, co zůstává dosud spojovacím prostředkem spíše periferním než centrálním. Právě tak nelze vyloučit, že s přílivem překladových textů po listopadu 1989 začala spojka poté, co stále výrazněji pronikat do spisovného jazyka, zejména odborného a publicistického. A konečně nelze vyloučit, že celý proces může v budoucnu vyústit až v jednoslovnou a běžně užívanou spojku potéco (srov. zatímco).
Se spojkou poté, co se lze např. pravidelně setkávat v našem nejčtenějším deníku, Mladé frontě dnes, kde je pravděpodobně – jak vyplývá z mé čtenářské zkušenosti – několik výskytů této spojky v každém vydání.
[74]Máme-li nyní již k dispozici počítačový korpus českých textů obsahující 23 milionů výskytů slovních tvarů, lze velmi snadno zjistit skutečnou frekvenci tohoto patrně nového spojovacího prostředku v publicistických textech. Zmíněným korpusem je Český národní korpus, zahrnující ve výběru texty těchto periodik: Lidové noviny, roč. 1991–1994, Mladá fronta dnes, 1992, Reflex, 1994–1995 a Vesmír, 1991–1993. Jde tedy o naši současnou reprezentativní publicistiku. Jiná bude ovšem otázka, jak s danými jazykovými prostředky, o nichž je řeč v tomto článku (a pochopitelně i se všemi prostředky ostatními), zachází publicistika bulvární. I tu by měl korpus bezpochyby v budoucnu zahrnovat, neboť tato publicistika ovlivňuje nepochybně velkou část našich spoluobčanů.
1658 výskytů spojky poté, co v Českém národním korpusu rozhodně neznamená, že jde o vzácně či výjimečně užitý prostředek. Srovnáme-li však na druhé straně tuto frekvenci např. s frekvencí spojky když, jedné ze základních českých spojek (ta má ovšem vedle významu časového i význam podmínkový a ve spojení i když také přípustkový), která se v daném korpusu vyskytuje zhruba 23tisíckrát, vidíme, že rozdíl je značný. Vzhledem k tomuto rozdílu lze pak spojku poté, co pokládat za méně běžný, i když nikoli výjimečný spojovací prostředek současné češtiny.
Jak ukazují doklady korpusu, spojka poté, co se klade jak doprostřed věty, tak na samý začátek souvětí, a může se v témže souvětí i několikrát opakovat:
Co se na první pohled (poslech) zdálo být mlčením, se ukáže poté, co se posluchač skloní a přiloží ucho, zřetelným zvukovým poselstvím. Poté, co bylo přerušeno jednání sněmovny a jiných zábavních podniků, poté, co se prchlá puma přežrala už ovcí a dobrovolně vzdala pracovníkům BIS, a poté, co štěchovický poklad ne a ne vyletět do povětří i se všemi houbaři a chataři, vytáhli v opozičních listech zásuvku, přesněji řečeno naditou zásuvku, nadepsanou LUMPÁRNY.
Bezprostředně před touto spojkou stává poměrně často nějaký časový údaj:
(a) časové adverbium bezprostředně, těsně, (i)hned, vzápětí poté, co:
Nesmí nám ovšem vadit, že se při tom brodíme potoky krve a že bezprostředně poté, co kouzlo pomíjí, zůstáváme beznadějně prázdní.
Bezprostředně poté, co uložil 200 000 korun do své aktovky, našli je u něj.
„Na testu z češtiny nás shoří asi hodně,“ svěřil se čerstvý absolvent jednoho pražského gymnázia těsně poté, co práci odevzdal. Ironicky k celé aféře došlo těsně poté, co Velká Británie jako poslední země ES ratifikovala maastrichtskou smlouvu, na jejímž základě [75]by měla vzniknout Evropská unie s jednotnou měnou.
Těsně poté, co město olympiádu získalo, zavládlo všeobecné nadšení.
Ministr Bojar nám odpověděl obratem hned poté, co se vrátil ze služební cesty.
Hned poté, co její muž vyrazil na lov, vydala se na cestu také ona.
Kdyby šli pomoci hned poté, co k havárii došlo, mohli mu možná zachránit život.
K výraznějšímu porušení poměrně dlouho dodržovaného příměří tak došlo vzápětí poté, co na třicet zemí uznalo nezávislost obou odtržených republik – Slovinska a Chorvatska.
(b) substantivum minuta, hodina, den, týden, měsíc, rok, léto (několik let) ve spojení s číslovkou nebo zájmenem několik, pár:
Nový americký daňový zákon Kongresu vetoval prezident Bush několik minut poté, co jej nejvyšší zákonodárný orgán USA v pátek schválil.
Muž nevysoké postavy upoutal mou pozornost až pěkných pár minut poté, co otevřel dveře.
K ženě jsme dorazili za 35 minut poté, co jsme se o tragédii dozvěděli.
Střelba v místech dislokace proíránské organizace Hizballáh začala několik hodin poté, co Izrael letecky bombardoval základnu Lidové fronty pro osvobození Palestiny, v jejímž čele stojí Ahmad Džibril.
Pět hodin poté, co Eureca opustila raketoplán, byly spuštěny její motory, které ji měly vynést na pracovní oběžnou dráhu ve výši 514 kilometrů.
K nepokojům došlo jen 24 hodin poté, co vojáci loajální prezidentovi Mobutuovi potlačili vzpouru opozičních sil.
Zákaz přišel několik dnů poté, co Rusko i Indie odmítly zrušit transfer technologie raketových motorů z Ruska ve výši 200 až 250 milionů dolarů.
Stalo se tak šest týdnů poté, co přijely do této hladomorem trpící země zajišťovat dodávky potravin.
Heidegger se stal rektorem freiburské univerzity 22. dubna 1933, asi deset týdnů poté, co Hitler uchopil moc.
Pirandello se stal členem národně fašistické strany Itálie v roce 1924, několik měsíců poté, co byl zavražděn socialistický poslanec [76]Giacomo Matteotti.
Několik měsíců poté, co jsem se nastěhoval do nového podnájmu, se stalo něco, co mělo nejhlubší vliv na můj pozdější život. Spojené státy zřejmě vrátí v brzké době některé základny, které dosud okupují na japonských ostrovech Okinava 20 let poté, co byly ostrovy vráceny Japonsku.
Pět set let poté, co Kryštof Kolumbus objevil Ameriku, nabývá konkrétních obrysů proces znovuobjevování mezi Latinskou Amerikou a matkou Evropou.
V korpusu se nevyskytuje spojení několik staletí poté, co a pouze jednou několik vteřin poté, co:
Policie zasáhla proti levicovému radikálovi několik vteřin poté, co z jeho dlaně vyletěl kámen.
Poměrně často stojí spojka poté, co bezprostředně po spojce že, uvozující větu podmětovou nebo předmětovou:
Zdá se, že poté, co přestal existovat Sovětský svaz, stávají se v očích představitelů NATO místo komunistů největší hrozbou pro bezpečnost Evropy islámští fundamentalisté.
Prohlásil mimo jiné, že poté, co Bush dostal zemi do největšího deficitu v její historii, znovu slibuje snížení daní.
Ať už je pravda jakákoli, faktem zůstává, že poté, co Kožený celou věc oznámil, dal 7. prosince 1992 tehdejší náměstek FBIS, Stanislav Devátý, příkaz k zadržení Wallise.
Výjimečně stojí spojka poté, co po jiné spojce než po spojce že:
Po pravdě řečeno to nechápal ani přítomný sexuolog, protože poté, co paní doktorka vystoupila z anonymity budky před kamery, poznamenal, že je to sice všechno hezké, ale že věci, které člověk v sexu dělá, by měly zůstat utajeny.
Synonymně se vedle spojky poté, co vyskytuje též poté, kdy, ovšem s výrazně menší frekvencí: pouze 150 výskytů spojky poté, kdy proti 1658 výskytům spojky poté, co. Spojka poté, co se tedy v korpusu vyskytuje 11krát častěji než spojka poté, kdy. Vzhledem k tomuto poměru lze spojku poté, kdy pokládat za (poměrně) řídkou. Vedle této spojky se vyskytuje ještě synonymní poté, když, které však s pouhými 26 výskyty lze pokládat za opravdu ojedinělé. V těchto [77]poměrech viděno, bychom pak dejme tomu jeden až tři výskyty té či oné spojky (či jiného jevu) mohli pokládat za zanedbatelné.
Doklady:
Důstojníci byli zajati poté, kdy se dostavili na výzvu místních úřadů do jejich sídla.
Bylo to přesně rok poté, kdy jsem byl panem premiérem Pithartem požádán o demisi.
Podle ujednání směla inspekční skupina přicestovat do Ruzyně nejdříve 16 hodin poté, kdy Sovětský svaz potvrdil ohlášení kontroly.
Jak nyní hodnotit užívání spojky poté, co, popř. poté, kdy v současné češtině? Domníváme se, že by rozhodně nebylo uvážené tuto složenou spojku paušálně odmítat buď jako germanismus, nebo jako zbytečnou inovaci, či dokonce (jak rádi činí někteří obhájci takzvané „čistoty“ jazyka) jako výraz řekněme „ošklivý“ či „nelibý“. Nejde přitom jen o to, že by nám takové odmítání s největší pravděpodobností nebylo nic platné, neboť spojka je již dosti rozšířena. Vždyť odmítat lze zajisté z rozumných důvodů i to, co děláme všichni nebo mnozí, např. kouření (i když např. Karel Čapek se kouření zastával).
Neodmítat spojku poté, co je odůvodnitelný postoj především proto, že v jejím užívání, alespoň ve většině případů, lze vidět smysl. Ten je především v tom, že touto spojkou se explicitně vyjadřuje časová posloupnost dvou dějů, zatímco spojka když, základní spojka časová, jíž lze složenou spojku poté, co často nahradit, je spojkou značně polysémní (víceznačnou) a časovou posloupnost dějů sama o sobě, tedy explicitně, nevyjadřuje. Např. v níže citovaných dokladech z povídek Ivana Klímy se v první větě implicitně vyjadřuje současnost obou dějů, zatímco ve větě druhé se implicitně vyjadřuje, že jeden z dějů nastal před druhým:
Když jsem se vracel nahoru, uviděl jsem žlutovlasou Danielu, jak spěchá s kbelíkem vody ke kádi. (I. Klíma)
Když jsem vstoupil, oba na mě upřeli pohled. (I. Klíma)
I když se v jazykové komunikaci neustále potýkáme, ať uvědoměle nebo neuvědoměle, s obrovským množstvím polysémie (víceznačnosti, nejednoznačnosti) a většinou nám to nejen nevadí, ale ani nečiní skutečné potíže, neznamená to, že se nemáme snažit – zejména jde-li o sdělování důležitých informací, o což v publicistice většinou jde –, o co nejpřesnější vyjádření. A složenou časovou spojku poté, co bychom také obtížně hledali ve větách, jakou je výše citovaná věta z Ivana Klímy. Existuje sice možnost, a to nejen teoreticky, nahradit spojku když spojkou poté, co, kdykoli má být vyjádřena časová posloupnost dvou dějů, tedy i ve výše citovaném dokladu z Klímy:
Avšak patrně každý vyspělý uživatel češtiny bude v tomto případě cítit, jakkoli si svými pocity nemusí být jist, že spojka poté, co je v této větě nějak nepatřičná. Tato nepatřičnost pramení z jednoduchého faktu: knižnost spojky a její explicitnost je v banální větě nepřiměřená.
Zcela jinak je tomu ovšem ve výše citovaných dokladech z textů publicistických, podávajících vesměs závažná sdělení, v nichž není nedůležité explicitně poukázat na to, že nějaký děj (nebo stav) nastal až po ději jiném. Tento explicitní poukaz na časovou posloupnost dvou dějů (či stavů) má smysl zejména tehdy, obsahuje-li výpověď časový údaj (hodinu apod. poté).
Na druhé straně ovšem ne vždy je takový explicitní poukaz nutný nebo žádoucí, uvážíme-li, že v běžné komunikaci se bez něj většinou obejdeme. Např. v následující výpovědi bychom mohli z tříslovného spojovacího výrazu slova poté, co vypustit, aniž by tím došlo k nějakému patrnému posunu v komunikační hodnotě a celá výpověď by se tím jen zkrátila:
Plán bude předložen až poté, co se vyřeší procedurální problémy v rámci blízkovýchodního mírového procesu. : Plán bude předložen, až se vyřeší …
Nehodláme nicméně upírat někomu právo na užití jazykového prostředku, jímž chce zdůraznit něco, co pokládá za důležité explicitně zdůraznit: v tomto případě jde o časovou posloupnost dvou dějů.
Jindy by bylo možno celé souvětí stylizovat stejně dobře a bez patrného posunu ve významu celé výpovědi i pomocí jiné spojky než spojky když, např.:
K léčbě dialýzou se přistupuje poté, co byly možnosti konzervativní (dietní) léčby vyčerpány. : K léčbě dialýzou se přistupuje tehdy, jestliže byly možnosti …
Někdy bychom vystačili i se spojkou když, např.:
Konžská armáda se rozhodla svrhnout vládu A. Milonga poté, co premiér odmítl její požadavek, aby byl vyměněn ministr obrany Michel Gangouo … : Konžská armáda se rozhodla svrhnout vládu A. Milonga, když premiér odmítl …
Podle Karla Švehly byla činnost jeho podřízeného odhalena poté, kdy pasová služba zadržela v prosinci na hraničním přechodu v Mikulově arabského státního příslušníka s falešným čs. pasem. : Podle Karla Švehly byla činnost jeho podřízeného odhalena, když …
[79]Za méně vhodnou pokládáme spojku poté, co/kdy především tehdy, jestliže jí předchází adverbium teprve, např:
Proto by měl být vyhoštěn teprve poté, kdy se zjistí, co mu v Nigérii skutečně hrozí.
O tom, čím se dívka vlastně živila, se šokovaní prarodiče dozvěděli teprve poté, kdy byla jejich vnučka zavražděna.
V těchto případech by bylo asi opravdu vhodnější nahradit dvouslovnou spojku poté, co jednoslovným až, resp. když:
Proto by měl být vyhoštěn, teprve až se zjistí, co mu v Nigérii skutečně hrozí.
O tom, čím se dívka vlastně živila, se šokovaní prarodiče dozvěděli, teprve když byla jejich vnučka zavražděna.
Za méně vhodné pokládáme rovněž užití varianty poté, když, např.:
Je-li to účelné, může býti pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen poté, když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a o ostatních alternativách, které při tom existují.
Nehledě na jiné věci, už sama archaická podoba infinitivu býti tu naznačuje, že autorovi tohoto souvětí nejsou ani ty základní znalosti spisovné stylizace současné češtiny příliš zjevné.
2. Zcela jinak než u spojky poté, co je tomu se spojkou bez toho, aby/že. Tento tříslovný spojkový výraz, s nímž se lze také v publicistických textech setkat, doporučovat k užívání opravdu nelze. Toto naše stanovisko již dříve vyslovily L. Uhlířová a N. Svozilová v Naší řeči (NŘ 76, 1993, s. 51–53) a patrně by došlo v řadách lingvistů všeobecného souhlasu. S výklady autorek uvedeného článku v Naší řeči se plně ztotožňujeme a nechceme je tu opakovat ani doplňovat.
Na co však chceme poukázat, je frekvence, již jsme zjistili v daném počítačovém korpusu. Ta je ve srovnání s frekvencí jiných spojek, a to i spojek méně frekventovaných, jako je např. spojka poté, co nebo spojka aniž, velmi malá: 30 výskytů varianty bez toho, aby a 35 výskytů varianty bez toho, že. Tedy celkem 65 výskytů spojky bez toho, aby/že proti 1429 výskytům spojky aniž, která sama je spojkou mnohem řidčeji užívanou než spojky že, když, aby aj.
Zástupci privatizační komise u soudu vypověděli, že vyjmout pozemky z dražby bez toho, aby se zachovala lhůta 30 dnů pro vyvěšení změněné karty, jim ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR ústně povolilo.
Mnohé delikty je možné vyřídit peněžními sankcemi, které se ukládají bez toho, aby se věcí musel zabývat soud.
Michal Janda odešel z domova bez toho, aby jakkoli upozornil rodinu nebo někoho z blízkých.
Ve všech těchto a jim podobných případech by bylo namístě užít spojky aniž, popřípadě celou výpověď, pokud bychom se chtěli vyhnout poněkud knižní spojce, stylizovat jiným způsobem.
Nízká frekvence zmíněného tříslovného spojovacího výrazu je sama o sobě důkazem toho, že její užívání bývá spíše jistým nedopatřením (nepochybně tu jde o vliv slovenštiny, popř. i dalších slovanských jazyků, ale i o vliv němčiny – viz citovaný článek v Naší řeči), a myslím, že není příliš velký důvod k obavám, že se tento spojovací prostředek v češtině výrazněji rozšíří a ustálí. Pokud se to však stane, nepůjde o žádné neštěstí, ani o velkou zkázu češtiny. Podobných „nehod“ během staleté a tisícileté historie utrpí každý přirozený jazyk bezpočet. A přesto má každá doba své Nerudy, Čapky, Havly či Horníčky, autory, jejichž jazyk dbá ustálených norem, aniž je přitom ohrožena jeho krása či sdělná působivost.
[1] Je zde pouze zmínka o relativu co a uvedena příkladová věta se spojovacím výrazem potom, co, aniž se na tento komplexní výraz poukazuje jako na spojku.
Naše řeč, volume 80 (1997), issue 2, pp. 73-80
Previous Alena Jaklová: K současnému stavu chodského nářečí z hlediska sociolingvistického I
Next Jiří Zeman: Problémy se skloňováním: Stanley cup 1993 aneb McSorley, Robitaille a ti druzí
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1