Časopis Naše řeč
en cz

Perma

Ludmila Švestková

[Short articles]

(pdf)

-

Soupisy pomístních jmen[1] jsou nám nejen zdrojem pro onomastické výzkumy týkající se jednotlivých typů a druhů těchto jmen, ale i pramenem nářečních dokladů, se kterými se mnohdy v dnešní lidové mluvě ani neshledáme. V některých pomístních jménech se totiž dochovává už zaniklý typ nářečí, např. Podevidlí, Devidlo (tj. bělidlo) na Litomyšlsku.[2]

Kromě toho se setkáváme se zajímavými nářečními výrazy i při doprovodném popisu – vysvětlení pomístního jména zpracovatelem soupisu. Takovým neobvyklým slovem jsou právě v titulu zmíněné permy. Zpracovatelka soupisu je vy[54]světluje jako „okraje luk kolem řeky Cidliny“.[3]

Připomněla mi známá slova písně „Zdali nám panenky povíte“, v níž panenky na otázku mládenců: „kam na travičku chodíte?“ odpovídají: „Chodíme na ni do peren, roste tam travička s jetelem“. Jejich odpověď bývala pro mne vždy záhadou, vždyť perna je přece ve všech slovnících část stodoly.[4] Vhodněji by tedy odpověděly: „Chodíme na ni do perem, roste tam travička s jetelem.“ Píseň by měla lepší smysl i rým.

Hledala jsem proto ve slovnících, ale nesetkala jsem se v žádném z nich se zmíněným slovem. Ani v Archivu lidového jazyka, v nějž jsem nejvíce doufala, nebylo nalezeno.[5]

A proto jsem se nakonec odhodlala napsat zpracovatelce zmíněného soupisu na třicet let starou adresu. Její odpověď znovu potvrdila běžnost slova perma v obci a jejím okolí. Slova perma se tam užívá i ve spojení: sekat permu, sušit permu, jet na permu, tráva z permy.

Proti rozlévání řeky při povodních je tam vybudován travnatý násep, který je zpevněn vodorovným pokračováním. Podle slov zpracovatelky znamená tedy perma zatravněný okraj řeky až po cestičku na náspu, která odděluje permu od louky, z níž vznikla.

Podle sdělení J. Staňkové bylo by možno vysvětlit vznik tohoto slova převzetím německého výrazu berma. S alternací b-p se setkáme jak při přejetí německých slov do češtiny (permoník, purkmistr), tak i v samotných nářečích německých.[6] Jak jsem posléze zjistila, odpovídá skutečně tomuto významu slovo die Berme (násep zpevněný vodorovným pokračováním).[7] I v našem případě jde o uměle navršenou hrázku, která má zabránit rozvodnění řeky.

V jihočeském rybníkářském slangu znamená výraz berma zesílenou dolní část hráze (z něm. die Berme), jak uvádí Alena Jaklová.[8] Ve Slovníku spisovného jazyka českého[9] značí toto slovo ochrannou stezku po stranách železničních kolejí n. průplavů na svazích náspů n. výkopů. Ukazuje se nám tedy, že slovo berma se používalo leckde při stavění hrází řek i rybníků, průplavů a železničních náspů. Časem se místy změnilo v lidové výslovnosti náslovné b v p, čímž vznikla perma.

Nezdá se být pravděpodobné, že by tento výraz zdomácněl pouze v jednom kraji. Je tedy možné, že bychom jej nalezli i jinde nebo že by byl už v jiných krajích zapomenut?


[1] Viz Archiv pomístních jmen úseku onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze.

[2] O tom viz: M. Harvalík, K rozložení nářečních variant pomístních jmen označujících bělidlo v Čechách, Acta onomastica XXXVI, 1995, s. 65–71; týž autor i Dialektologie v onomastice, Sborník Kruhu přátel českého jazyka, Praha 1995, v tisku.

[3] Jaroslava Staňková, učitelka, Žiželice n. C. (vyplněno v r. 1966).

[4] Příruční slovník jazyka českého IV, Praha 1941–43, s. 201.

[5] Archiv lidového jazyka byl totiž přestěhován z Prahy do Brna, takže jsem neměla možnost osobního ověření. Využila jsem proto laskavosti Mgr. E. Trnkové z dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR.

[6] J. Malenínská, Oronyma českého středohoří, disertační práce, Praha 1980, s. 92; L. Zatočil, Soupis nejdůležitějších dialektických znaků německého nářečí staroslezského a rakouskobavorského, in: Slezský sborník 48, s. 348.

[7] Der Sprach-Brockhaus, deutsches Bildwörterbuch, Leipzig 1940, s. 64 (Böschungssicherung durch waagrechten Fortsatz).

[8] A. Jaklová, Rybníkářství a rybářský slang v jižních Čechách, sb. Jazyk a řeč jihočeského regionu IV, Č. Budějovice 1995.

[9] SSJČ I, Praha 1960, s. 102.

Naše řeč, volume 80 (1997), issue 1, pp. 53-54

Previous Emanuel Michálek: K původu slova háv

Next Zdeňka Kavková: Bodybuilding nebo kulturistika?