Časopis Naše řeč
en cz

Workoholismus a to ostatní

Albena Rangelova

[Short articles]

(pdf)

-

Poslední dobou stále častěji slýcháme i čteme o lidech chorobně závislých na své práci a o jejich stavu, kterým se zabývají psychologové a psychiatři. Tito lidé bývají nejčastěji nazýváni workoholici a jejich psychický stav – workoholismus. Jde o jev nesporně velmi aktuální, související s novým životním stylem u nás. Můžeme se o něm poučit na stránkách denního tisku, a to jak o samotném jevu, tak i o významu slova, o jeho původu a složení, o asociacích s ním spojených a také o synonymních prostředcích. Srov. např.: Ten, kdo o sobě s úsměvem říká, že už to taky má, však workholikem, tedy člověkem, jemuž je práce drogou, není. Skutečný workholik má totiž k žertovným nadsázkám daleko. Je nemocný, subjektivně nešťastný a deprimovaný. Workholismus patří mezi návykové závislosti. Je stejně nebezpečný jako alkoholismus, drogová závislost nebo hazardní hráčství, ale ještě zákeřnější. (MF dnes 4. 11. 1995, příloha Víkend); Workománii lze léčit. Jsou lidé, které kromě práce nic na světě nebaví. Říká se jim „workomani“ – z anglického „work“ neboli „práce“, či také „workoholici“, protože se stávají stejně závislými osobami, jako třeba alkoholici. (Úspěch č. 8, 1993); Francouzský herec Gerard Depardieu je vskutku workoholik. Pro ten[111]to trochu pejorativní termín však nehledá omluvu. (Reflex č. 8, 1993)

Souběžné užívání výrazů workoholik/workholik, workoman a s nimi tvořící dvojice workoholismus/workholismus a workomanie si určitě zasluhuje komentář.

Začlenění těchto složenin do českého tvaroslovného systému probíhá celkem bez problémů, protože se díky svému zakončení snadno zařazují do skloňovacích typů: workoholik jako alkoholik, melancholik, astmatik a workoholismus vedle ostatních „-ismů“. Potíže působí především výslovnost. V pozorovaných slovech je z tohoto hlediska problematická první část (work-) a morfémový šev v dvojicích s -holik. Všimněme si nejdříve původu jednotlivých dvojic:

O dvojici workoman, workomanie lze soudit, že vznikla na domácí půdě podle modelu narkoman – narkomanie, toxikoman – toxikomanie apod. Výkladové slovníky angličtiny[1] totiž slova s podobným složením neuvádějí; navíc mánie (jako součást složenin s krátkým -a-) je dnes v češtině velmi využívána, srov. např. nejnovější výtvor tohoto typu hru numeromanii.

Workoholik, workoholismus jsou slova přejatá, už adaptovaná v souladu s českým slovotvorným systémem (spojovací -o- je v českých složených podstatných jménech snad nejrozšířenější spojovací samohláskou). Lze soudit, že tato dvojice vešla do širšího užívání, neboť doklady na ni převažují a jsou staršího data[2].

Výrazy workholismus a workholik (bez spojovacího -o-) vypadají jako uplatnění typicky anglického modelu (srov. např. workroom – ’pracovna, dílna’; workhouse – ’dílna, manufaktura’ apod.). To vytváří představu, že jde o přejatá slova v citátovém užití, při kterém se uplatňuje psaná podoba ze zdrojového jazyka[3].

Problém je však v tom, že se v anglických slovnících s takovou podobou nesetkáme. Dostupné prameny jednotně uvádějí slovo workaholic [‚wə:kə’holik] se stejným významem jako v češtině (přes malé obměny výkladu); je-li uvedeno workaholism [‚wə:kə’holizm], pak je bez výkladu zařazeno pod workaholic. Z hlediska stylistického je workaholic charakterizováno jako slovo neformální, s malou frekvencí, vyjadřující negativní hodnocení[4]. Jeho vznik se odhaduje na léta 1965–1970 a je shodně pokládáno za amerikanismus. Spojovací -a- (neobvyklé i pro angličtinu) se vysvětluje tím, že slovo vzniklo podle analogie s alcoholic [‚ælkə’holik]: stavba je znázorněna buď [112]jako work + a(lco)holic, nebo jen work + aholic, anebo prostě work + holic, aniž by se věnovala pozornost spojovacímu vokálu.

Podoba workholik (ať už převzatá z anglického textu, nebo uměle vytvořená) působí při vyslovování největší potíže, protože hlásková kombinace -kh- je pro češtinu neobvyklá. Zjišťujeme, že i takto napsaná slova bývají vyslovována se spojovací samohláskou, která má podporu jak v dvojici alkoholik, alkoholismus, tak i u dvojice workoman, workomanie.

Pokud jde o výslovnost počáteční slabiky, první část všech pozorovaných složenin tvoří anglické slovo work [wə:k]. Začíná tedy dvojhláskou, která nemá v češtině obdobu, nevyskytuje se ani redukovaná samohláska [ə], tvořící její jádro. Výslovnostní praxe nahrazovat počáteční anglické dvojhlásky slabikami s [v] poskytuje jen částečnou oporu, např. windsurfing [vindserfing i vindsérfing], waterproof [vótrprúf], worcester [vorčestr], walkman [vókmen]. Proto při adaptaci této části slova do češtiny dochází ke kolísání: vedle podoby [vork-] jsme zaznamenali [verk-] a také téměř citátovou výslovnost [vərk-]. Domníváme se, že u [vork-] se projevuje vliv psané podoby slova, a ostatní dva případy odrážejí širší znalost angličtiny v současnosti.

Máme za to, že podoby workoholik, workoholismus [vorkoholik, vorkoholizmus] mají blíže ke slovotvornému a výslovnostnímu systému češtiny než podoby bez spojovací samohlásky. Jejich výslovnost má oporu v psané podobě slov a vedle toho se už dostaly do širšího povědomí naší veřejnosti. Z těchto důvodů je prosazování nové podoby (workholik, workholismus) nadbytečné. Co se týče dvojice workoman, workomanie, nelze v dané chvíli soudit, zda oba výrazy vejdou do širšího užívání a jaký bude jejich další osud.

Okazionální slova typu jablkoholik (MF dnes, 9. 4. 1993) nasvědčují, že část -holik (s významem ’chorobná závislost na tom, co je označeno první částí složeniny’) by mohla časem rozšířit soubor slovotvorných prostředků typu -manie, -logie, -teka apod. Není bez zajímavosti také to, že v jiných slovanských jazycích (vedle adaptovaného původního anglického slova) vznikly navíc i hybridní podoby, které mají přeloženou první část, např. bulh. uărkocholik i rabotocholik, pol. workoholik i pracoholik.


[1] Měli jsme k dispozici tyto zdroje: A Dictionary of New English 1963–1972, Longman (1973), Webster’s Encyclopedic Unabridged Dictionary of the English Language (1989), Random House Webster’s College Dictionary (1991), Collins English Dictionary (1991), Longman Dictionary of English Language and Culture (1992), Collins Cobuild English Dictionary (1995).

[2] O tom nás přesvědčila i malá sonda mezi kolegy a přáleli, kteří nejen že užívají podobu worko-, ale také si uvědomovali její podobnost s alko-, včetně přechýlených alkoholička, workoholička.

[3] Citátové užití je dnes na stránkách tisku velmi časté: zbavuje totiž autora potřeby zjišťovat, zda dané slovo v češtině už existuje či nikoliv, jak se píše, natožpak jak se vyslovuje.

[4] Je zajímavé, že angličtina vyvinula slovo workaphile [’wə:kəfail] jako kladný protějšek workoholika (The Longman Register of New Words, 1990), tj. člověk, který pracuje hodně a rád, má z práce požitek a přitom není na ni závislý jako na droze.

Naše řeč, volume 79 (1996), issue 2, pp. 110-112

Previous Ludmila Uhlířová: Svenska språknämnden aneb jazyková poradna po švédsku

Next Vážení čtenáři, vážení předplatilé,