Časopis Naše řeč
en cz

Pot-pourri či potpourri?

Jindra Světlá

[Short articles]

(pdf)

-

Pod tímto názvem se v našich obchodech (zejména s přírodní kosmetikou, ale i v mnohých květinářstvích) objevily různé směsi vonných bylin, sušených květů, listů a plodů. Rozlišují se podle převládající vůně (např. vůně růží, jablek) a používají se na osvěžení vzduchu v místnostech, k parfemaci prádla ve skříních apod. Dovážejí se k nám z Francie ve velkých pytlích, na kterých je slovo pot-pourri vytištěno, a tím se také dostalo do povědomí prodavačů. Pot-pourri se prodává buď na váhu, anebo v dárkových baleních. Je to tedy i vděčný dárek, pokud ovšem obdarovaný ví, co vlastně dostal.

Protože k nám tento produkt přišel z Francie, podívejme se nejdříve, jaké vysvětlení podávají francouzské výkladové slovníky, dále pak slovníky překladové, slovníky cizích slov, a konečně, co se dočteme v českých výkladových slovnících.

1. V Le petit Robert pod heslem POTPOURRI lze nalézt tyto významy: 1. ragú [50]složené z několika druhů masa a zeleniny (poprvé doloženo roku 1564, název byl přejat ze španělského jídla olla podrida), 2. různorodá směs nějakých konkrétních věcí, případně literárních textů (doloženo od r. 1587), 3. lehká hudební skladba složená z témat různého původu (1803). Hledaný význam zde vůbec není uveden. Uvádí jej jedině Larousse encyclopédique jako „mélange de fleures et de plantes odorantes destiné à parfumer l’air d’une maison, le linge, etc.“ (směs květin a vonných bylin, určená k osvěžení vzduchu v domě, k parfemaci prádla atd.), a navíc takto označuje nejen samotnou směs, ale i nádobu, v níž se obvykle uchovávala. Výklad je názorně ilustrován obrázkem malované porcelánové dózy z 18. století, která má víčko s otvory, aby mohla vůně volně vycházet ven.

2. Velký francouzsko-český slovník (Academia, Praha 1974) uvádí tyto ekvivalenty: 1. směs n. všehochuť literární, 2. směs hudební a jako 3. význam, zde označený jako archaický, směs masa a zeleniny. Naproti tomu ve Velkém anglicko-českém slovníku (Academia, Praha 1984) najdeme i hledaný význam „směs vonných látek“ (srov. též Dictionary of English Language and Culture, Longman 1992: „mixture of dried pieces of sweet-smelling flowers and leaves, kept in a bowl to give a pleasant smell to a room“). To dokládá, že se uvedené směsi sušených květin v anglofonních zemích prodávají. Je také zajímavé, že moderní průmysl ve snaze vyhovět současné módě, propagující používání přírodních produktů, uvedl na anglický trh u řady čisticích prostředků, mýdel a osvěžovačů vzduchu i novou syntetickou vůni právě pod názvem potpourri.

3. V českém prostředí má výraz potpourri zajímavou historii. Stručný etymologický slovník jazyka českého (2. vyd., SPN, Praha 1978) uvádí jediný význam – „hudební směs“ (na základě doslovného překladu z francouzštiny – shnilý hrnec, tedy vlastně hrnec s hnijícími zbytky jídla, všehochuť). K použití v hudbě se váže i adjektivum potpourriový (viz Příruční slovník jazyka českého, nověji též Akademický slovník cizích slov, Praha 1995).

Jako další význam, dnes zřejmě nejenom knižní, ale možná už zastaralý, se v některých českých slovnících uvádí „směs, směsice, všehochuť“, např. literární.

Prolistujeme-li však české výkladové slovníky, dojdeme k závěru, že již v 19. století byl u nás dost rozšířen i význam „vonná směs“, ovšem s jiným použitím než dnes. Jak je doloženo v Příručním slovníku jazyka českého na příkladech z naší literatury, šlo o „směs vonných látek určených k pálení, k vykuřování místností“. V tomto významu bylo toto pojmenování v lidové češtině zřejmě synonymní s námi dobře známou purpurou, jak dokazuje i odkaz u hesla purpura ve Slovníku spisovného jazyka českého. Motiv „vykuřování potpourrim“ se však objevuje pouze u nás, ve francouzském prostředí není doložen.

Shrneme-li získané poznatky, dojdeme k tomuto závěru: Přestože se pot-pourri jako směs sušených květů v poslední době běžně používá jak ve Francii, tak v Anglii či v dalších zemích, nenajdeme tento význam ve všech slovnících. Jeho převzetí však je pro češtinu výhodné, neboť označuje produkt, který je již u nás delší dobu v prodeji, a toto označení se již vžilo.

A co říci o pravopisu, skloňování a výslovnosti tohoto výrazu? Ve francouzšti[51]ně najdeme obě grafické podoby, se spojovníkem (pot-pourri) i dohromady (potpourri). České slovníky se shodují v uvádění tohoto hesla jako jednoho slova, bez spojovníku. Tato pravopisná podoba bude asi českému uživateli bližší. Potpourri je u nás chápáno jako nesklonné substantivum středního rodu (ovšem v 7. pádě slovníky připouštějí koncovku -m). To potvrzuje i dnešní úzus.

Z hlediska výslovnosti se v současné době objevují dvě podoby – varianta francouzská [popuri] i počeštěná [potpuri]. Tato druhá varianta se podle Příručního slovníku vyskytovala v obecné výslovnosti již na konci minulého století a pravděpodobně jí i dnešní úzus dá přednost.

Naše řeč, volume 79 (1996), issue 1, pp. 49-51

Previous Jiří Kraus: Býčí trh

Next Eva Trnková: Kde všude dnes najdeme latinu