Do videnia v Banské Bystrici v r. ’97!

Milena Švehlová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Katedra slovenského jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity M. Bela v Banské Bystrici zorganizovala (6.–9. 9. 1994) v pořadí 2. konferenci, tentokrát nazvanou Sociolingvistické a psycholingvistické aspekty jazykovej komunikácie, po všech [211]stránkách bezchybně. Navazovala na konferenci první, pořádanou před třemi lety, která byla věnována všeobecným a specifickým otázkám jazykové komunikace.[1]

Účastnili se jí jak zástupci pedagogických fakult z České a Slovenské republiky a vědečtí pracovníci českých a slovenských jazykovědných institucí, tak mnozí hosté ze zahraničí (z Polska, Maďarska, Německa, Bulharska a Rakouska). Spolupracovníci, přátelé a kolegové tak vzdali hold J. Findrovi, k jehož životnímu jubileu byla konference uspořádána.

Ústřední témata, jak z názvu konference vyplývá, byla dost široká, aby se přednášky a referáty mohly věnovat jak čistě teoretickým otázkám, tak praktickému zkoumání některých jazykových jevů týkajících se psychosociálních aspektů řečového jednání, tedy komunikační (pragmaticky orientované) lingvistiky.

Pragmatická dimenze jazyka (pragmatické principy a jevy) představují interpretační pozadí jazykových výpovědí. Je-li jejich význam interpretován v závislosti na konkrétní komunikační situaci, vyplyne komunikační smysl z kontextu, který je zásadním způsobem určován mimojazykovými (pragmatickými) faktory – včetně sociálních a psychologických. Komunikační smysl výpovědí neumějí zachytit ani samotní lingvisté, ani samotní sociologové či psychologové; východiskem k postižení komunikačního smyslu je teorie sociální interakce zachycující struktury mezilidského jednání (a jednání řečové tvoří jeho dílčí systém).

Sociolingvistika (hovoří se také o etnolingvistice, lingvistické antropologii, sociologii jazyka) – obecně řečeno – se snaží omezení jazykovědy pouze na jazykový systém (jazykové prostředky) překonat širší koncepcí lingvistiky zaměřené na společenské základy jazyka (řeči) a jeho působení ve společnosti vůbec, tedy na vzájemné vztahy mezi jazykem a společností, na průniky a vzájemnou podmíněnost sociálních struktur, kultury a jazyka – na jazyk a mluvu v sociálním kontextu. Do tohoto kontextu patří ovšem také mluvčí a mimojazykové faktory další: kdy, s kým (adresát) a jakým způsobem komunikuje. Jedním z hlavních úkolů sociolingvistiky je ukázat, že jazyková proměnlivost (variabilita) a jazyková různost lidí, sociálních skupin, ale i kultur a etnik odpovídá jejich sociálním rozdílům. Z tohoto pojetí vycházely i konferenční příspěvky; odezněly referáty týkající se sociolingvistické analýzy idiolektů (= specifických jevů charakteristických pro jednoho mluvčího), dialektů a zvl. sociolektů, tzn. variet vázaných na společenské skupiny, vrstvy různého druhu. Autoři několika příspěvků postihli problémy spjaté s varietami situačními (ty jsou dané konkrétními komunikačními situacemi) a zaměřili se v nich zvl. na prostředí školské či na komunikační poruchy při jednání institucí s veřejností (O. Müllerová, Praha). Protože variantnost podléhá normování, je norma dalším centrálním pojmem v sociolingvistice (ale také v psycholingvistice): jich se týkal referát I. Nebeské (Praha).

Předmětem psycholingvistického zkoumání je užívání jazyka, řečová činnost. Byť je dnešní vymezení psycholingvistiky velmi široké, obyčejně se člení na výklady o pro[212]dukci řeči, recepci a percepci (vnímání) řeči, o mentálních (intelektových) strukturách a o osvojování jazyka dítětem. Referáty se nejvíce týkaly mentálních faktorů, tedy těch, které zahrnují jednak dispoziční vlastnosti jedince, jednak výsledky jeho komunikačních zkušeností (zvl. ve školském prostředí).

Pragmatické dimenze komunikace (mluveného, psaného i neverbálního vyjadřování) byla střechovým pojmem, k němuž se vztahovaly referáty jak teoretického, tak praktického zaměření. Tituly některých z nich zahrnovaly oba aspekty, např. vstupní přednáška koncepčního charakteru Psycholingvistika a sociolingvistika – pohled vzad a vpřed, v níž R. de Beaugrande (Vídeň) zdůraznil, že k jazykovědným poznatkům lze dospět pouze tehdy, podílí-li se na analýze komunikace řada vědních disciplín, je-li chápána jako věda multidisciplinární, resp. transdisciplinární. Textologii pojímá jako nauku o textu a řečovém jednání, které hledisko psychosociální vzhledem ke vnímání a porozumění řeči nemůže (a nesmí) opomenout. Obě hlediska byla zahrnuta i do dalších referátů: K. Buzássyová (Bratislava): Jazyk dorozumenia. – Jazyk nedorozumenia; J. Findra (Bratislava): Modelové štruktúry a tvorba aktuálnych textov; R. Brabcová (Praha): Adjektiva v mluvené komunikaci; D. Davidová (Ostrava): Uplatnění sociolingvistických a psycholingvistických aspektů při zkoumání běžné denní komunikace; J. Hoffmannová (Praha): Komunikační styly a pragmatické principy; některé příspěvky byly zaměřeny na sociolingvistickou a psycholingvistickou analýzu školské komunikace (od škol mateřských po střední): J. Svobodová (Ostrava), Z. Kováčová (Nitra).

Většina referátů se zaměřila na problematiku sociolingvistickou, aplikovanou na jednotlivé jazykové roviny, např. S. Gajda (Opole): Obrazy společenských skupin v jazykové komunikaci; J. Horecký (Stupava) se zaměřil na společenskou determinaci při přejímání slov; o vlivu sociolingvistických faktorů na řečové jednání hovořil J. Chloupek (Brno); J. Kačala (Bratislava) zvolil pro svůj referát formu otázky: Sociolingvistika versus jazyková kultura?; o kompetenci sociolingvistiky promluvil S. Kania (Štětín); problematika individuálního a sociálního v komunikaci byla v centru pozornosti J. Kořenského (Praha); faktorem věku adresáta se zabývala M. Krčmová (Brno); vývojovými tendencemi u některých typů verbální depreciace se zabýval J. Horálek (Praha). Neverbální prostředky komunikace byly připomínány často, samostatný referát jim věnovala J. Klincková (Banská Bystrica).

Na zasedání zazněly příspěvky o komunikačních strategiích, např. J. Glovňa (Nitra) se zaměřil na ironii v komunikaci, M. Bugajski (Ziełona Góra) se soustředil na problémy snobismu v řeči; M. Švehlová (Praha) na vyjadřování zdvořilosti v řeči z hlediska psychosociálního; V. Patráš (Banská Bystrica) nastínil problém komerčnosti a profil komunikace v nestátní rozhlasové sféře; J. Ignatowiczová-Skowronská (Štětín) analyzovala stereotypy reklamy v tisku.

Dílčí okruh problémů mezietnické komunikace se týkal nejen slovenštiny v Maďarsku (A. Divičanová, Budapešť), ale také kontaktů slovenštiny a češtiny – J. Zeman (Hradec Králové) v české televizi, v českém rozhlase a tisku i paralelního využití slovenštiny a češtiny na obalech výrobků po rozpadu ČSFR – M. Nábělková (Bratislava).

[213]Ze všech příspěvků bylo patrné, že čím více sociálních a psychologických faktorů zahrneme do popisu konkrétní komunikační události, tím bude analýza detailnější a tím víc bude odrážet reálnou vyjadřovací praxi. Nejde však pouze o vědeckou analýzu řečového jednání, ale také o výuku mateřského jazyka na všech stupních škol. Dobré nové učebnice koncipované komunikačně se setkaly s daleko větším ohlasem u žáků než tradiční učebnice, které mimojazykové faktory ovlivňující každé řečové (i neřečové) jednání nezahrnuly. Téma konference se tak stalo východiskem nejen pro zkoumání každodenní běžné komunikace, ale také pro postulování tzv. „sociální pedagogiky“.

Nebylo možné seznámit v této krátké zprávě se všemi referáty, ale vzhledem k organizační zdatnosti našich slovenských kolegů a přátel bude možné seznámit se s nimi ve sborníku z konference (dokonce také v anglické mutaci). Nezbývá než popřát jim, aby třetí konference o komunikaci, kterou plánují opět za tři roky v Banské Bystrici, byla stejně věcně přínosná a kolegiálně vstřícná, jako byla ta letošní.

---

[1] Všeobecné a špecifické otázky jazykovej komunikácie, 1., 2. díl. (Komunikáty z vedeckej konferencie konanej v Banskej Bystrici 3.–5. septembra 1991), ed. P. Odaloš, V. Patráš, Banská Bystrica 1991.

Naše řeč, volume 78 (1995), issue 4, pp. 210-213

Previous Naděžda Bayerová, Dana Davidová: Konference K diferenciaci současného mluveného jazyka

Next Jana Hoffmannová: O telefonických rozhovorech, o tom, jak začínají, a o telefonování vůbec