Časopis Naše řeč
en cz

Jazyk a literatura XIV

Jitka Radoňová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Na stránkách NŘ se s výsledky vědeckého výzkumu učitelů pedagogických fakult nesetkáváme příliš často.[1] Využijme proto příležitosti, kterou nám nabízí již 14. svazek Sborníku Pedagogické fakulty v Plzni, Jazyk a literatura[2] (SPN, Praha 1986, 143 s.) a seznamme se blíže s různorodou tematikou vědeckého zájmu jejích učitelů-bohemistů.

Sborník obsahuje devět článků. Mezi nejvíce zastoupené patří tradičně příspěvky analyzující výsledky výchovně vzdělávacího procesu na základních školách. G. Křepelová (K některým aspektům řečové výchovy v 1. ročníku základní školy, s. 37—45) uvádí varovná fakta o tom, že přes změny, které přináší nové pojetí výuky, úroveň mluvených projevů žáků klesá. Rozbor výskytu vad řeči a výslovnosti, provedený v 31 prvních ročnících, ukázal, že chybnou výslovností trpí na městských školách přibližně pětina, na venkovských dokonce čtvrtina dětí. — I. Macháčková (Několik poznámek k práci s významem slova na prvním stupni základní školy, s. 47—62) dochází na základě výsledků svého výzkumu k závěru, že učivo o významu slov je zařazeno přiměřeně věku i schopnostem žáků a účelně přispívá k rozvoji jejich slovní zásoby a vyjadřovacích schopností. — H. Holubová (Citlivost žáků 5.8. r. základní školy k obrazným pojmenováním v umělecké literatuře, s. 89—110) vzala na sebe obtížný úkol postihnout „vztah současného dítěte k uměleckému jazyku“ (s. 90). Hodnotí jeho schopnost nepřímému vyjádření porozumět, zaujmout k němu hodnotící stanovisko a především jeho schopnost samo takové vyjádření utvořit. Stanovení objektivních kritérií je ovšem velice obtížné, zvláště chceme-li srovnávat úroveň v různých ročnících.

K ryze literárním lze přiřadit pouze jediný, o to však cennější článek L. Lederbuchové (Mystifikace jako téma a kompoziční princip v tvorbě L. Fukse, s. 73—88). Autorka v něm sleduje podíl mystifikačního principu na výstavbě děl L. Fukse i na jejich ideovém působení. — Na několik namátkou vybraných negativních rysů jazyka a stylu brakové literatury meziválečného období poukazuje L. Kubů (Několik poznámek o jazyku a stylu brakové literatury, s. 63—72).

Poslední dva články sborníku jsou zaměřeny k regionální tematice: Rozbor osobních a tvůrčích kontaktů básníka L. Stehlíka se západními Čechami (B. Jirásek, Vztah Ladislava Stehlíka k západním Čechám, s. 111—121) vhodně koresponduje s literárním místopisem Plzně (V. Viktora, Literární exkurze v Západočeském kraji II, Plzeň, s. 123—132).

Podrobněji si všimneme dvou jazykovědných příspěvků. Článek J. Spala (Příspěvek k tvoření výrazů expresívních: hláska l, s. 5—13) zprostředkovává diachronní pohled na slova obsahující l od původu expresívní. Jedno[91]značně sem lze zařadit výrazy onomatopoické (v nich stojí l především v sousedství retnic a též t, d, ch) a slova tvořená hypokoristickou příponou -la, -l, -l7. Cenné je, že se autor v celkovém výčtu případů neomezuje jen na apelativa, ale zabývá se i jmény místními. — Stať M. Terčové o utvářenosti výrazů sportovního slangu (Příspěvek k poznání vzniku lexikálních jednotek v sportovním slangu, s. 15—35) vychází z bohatého materiálu (2546 lexikálních jednotek sportovního slangu). Materiál je přehledně utříděn podle jednotlivých onomaziologických postupů. Mezi nimi převažuje využívání téže lexikální formy (48 %) pro vyjádření nového, změněného významu (metafora, metonymie). Časté je přejímání cizích slov a vytváření frazeologických spojení. Odvozování je ve srovnání s tzv. profesionálními slangy zastoupeno méně (28 %). Přehlednou klasifikaci by však bylo třeba doplnit upozorněním na prolínání, kombinování jednotlivých postupů. Tím by vynikl význam univerbizace jako dominující tendence ve slangu, vedoucí k jazykové ekonomii, expresívnosti a aktuálnosti vyjádření. Velice přínosné by bylo zachycení stylistické diferenciace slangových výrazů, totiž rozlišení výrazů běžně používaných i v hromadných sdělovacích prostředcích a pronikajících do spisovné normy (aut, faul, krosček) od výrazů silně stylisticky příznakových, mnohdy dokonce nezasvěcenému uživateli nesrozumitelných (mít kejdu, kliku — zvítězit se štěstím, mimoň, mimózo — střela mimo koš v košíkové). — V závěru se připomínají šedesátiny doc. L. Klimeše soupisem jubilantových prací.

Sborník plzeňské Pedagogické fakulty Jazyk a literatura XIV je důkazem soustavné odborné práce tamějsích bohemistu. To nepochybně napomáhá i zkvalitnění jejich učitelské praxe.


[1] Naposledy srov, J. Hrbáček, Sborník Filologické studie XI, NŘ 67, 1984 s. 95—98.

[2] Vychází od r. 1958.

Naše řeč, volume 72 (1989), issue 2, pp. 90-91

Previous Renata Povolná: Slovenský příspěvek k nářeční syntaxi

Next Ivana Svobodová: Konference mladých jazykovědců v Praze

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdm transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1