Časopis Naše řeč
en cz

Triatlon

Alena Polívková

[Short articles]

(pdf)

-

Triatlon je sportovní závod, ve kterém se kombinují tři disciplíny: plavání, běh a cyklistika. Zásadní podmínkou je absolvování těchto disciplín v jednom dni. Je to vytrvalostní trojboj (délky tratí mohou být různé), jehož tři uvedené disciplíny jsou v současnosti označovány jako nejvhodnější pro udržení vysoké kondice. Za šest let své existence se tento sport rozšířil téměř po celém světě. Vzhledem k tomu, že je dostupný nejširším masám, je to nesporně sport budoucnosti. To byl také jistě jeden z důvodů, proč se ČSSR stala jedním ze zakládajících členů Evropské triatlonové unie. V Československu již proběhlo mezinárodní mistrovství ČSSR a mnoho dalších domácích mistrovských závodů. Věnujme triatlonu proto pozornost i po jazykové stránce.

Slovo triatlon je utvořeno ze dvou částí: tri- a athlon. Tri- je první část složených slov spojujících část druhou s významem řecké číslovky trias ‚třetí‘ nebo latinské tri- ‚troj-‘ (např. triftong = troj[56]hláska, triennium = tříletí, trilaterální = trojstranný, trilogie = umělecké dílo skládající se ze tří samostatných částí), která označuje, že jde o tři disciplíny. K této části se připojuje řecká podoba athlon, tj. boj.

Stejně jako se počeštilo psaní skupiny -th- v jiných slovech řeckého původu, např. atlet, kartotéka, litograf, matematika, rytmus, sympatie aj., píšeme zjednodušeně i slovo triatlon. Slovo triatlon se pravopisně počeštilo stejně jako u nás již známější biatlon,[1] tj. zimní sportovní závod, ve kterém se kombinují dvě disciplíny: běh na lyžích a střelba (z pušky, u mládeže ze vzduchovky). Triatlon a biatlon jsou tedy jazykovými „sourozenci“ slova pentatlon, jímž se označoval na starořeckých olympijských hrách pětiboj (závod v běhu, ve skoku dalekém, v hodu diskem a oštěpem a zápas).

Také slovo triatlonista, to je název pro sportovce, který triatlon pěstuje, se už začalo užívat. Jeho tvoření je zcela ústrojné; přípona -ista je běžná pro tvoření názvů osob od slov přejatých z cizích jazyků, a to hlavně od slov mezinárodních, např. basketbalista, biatlonista, fotbalista, hokejista, ragbista, volejbalista.


[1] Srov. NŘ 53, 1970, s. 313—314.

Naše řeč, volume 69 (1986), issue 1, pp. 55-56

Previous Hana Prouzová: Umělčin životopis?

Next Radomír Klabal, Olga Müllerová: Názvy podnikových činností a jejich úloha v řídícím procesu