Windsurfista — windsurfér — windsurfař?

Pawoł Völkel

[Short articles]

(pdf)

-

Redakce časopisu Naše řeč dostala dopis od čtenáře z Budyšína reagující na příspěvek N. Obrtelové Windsurfing, NŘ 68, 1985, s. 54—5. Část dopisu otiskujeme:

Autorka podává tři možnosti: a) -ař / -ář — windsurfař, b) er / ér — windsurfér, c) -ista — windsurfista. Z těchto možností dává přednost c) před b) i před a). Přitom klasifikuje a) jako slangový výraz, který se užívá právě mezi „surfaři“. U b) vyzdvihuje výhodu jednoslabičnosti slovotvorného formantu -er / ér a homogennosti se základem. Avšak i -ař / -ář je jednoslabičný formant.

Já bych za sebe asi dal přednost tvorbě surfer / surfér, protože se domnívám, že u slov tohoto druhu se přejímá z germánských jazyků dnes nejen základ slova, nýbrž také aspoň zvukový směr formantu.

Pokud se týče formy činitelského jména (wind)surfista, o kterém autorka tvrdí, „že by se mohlo dobře zapojit do české sportovní terminologie“, není tu snad zapomenut jeden viditelný rozdíl mezi slovy jako dribler, boxer, sprinter, trenér a na druhé straně slovy jako fotbalista, tenista, hokejista, ragbista atd. Od základu slov první skupiny je možno utvořit příslušné sloveso: driblovat, boxovat, sprintovat, trénovat — jakož i surfovat. Základy slov druhé skupiny tuto možnost nenabízejí. (V němčině nemívají autorkou uvedené příklady ze sportovní terminologie většinou formant -er, nýbrž jsou kompozity Tennis-spieler, Rugby-spieler atd.)

Naše řeč, volume 68 (1985), issue 4, p. 224

Previous Alena Polívková: Miguel de Cervantes Saavedra

Next František Cuřín: Nejstarší obrozenské divadlo a obrozenská čeština