František Štícha
[Short articles]
-
Milovníkům umění a vůbec všem, kdo nezapomenou čas od času navštívit zajímavou výstavu obrazů či plastik, připomínají chystanou nebo již probíhající kulturní událost poutače umístěné v blízkosti galerií a výstavních síní. Poutač zpravidla druh vystavovaných výtvarných prací blíže určuje, např. jako kresby či grafiku. Nejčastěji čteme tu však vedle jména umělce obrazy a grafika.
Milovníci umění — stejně tak jako lidé s jinými zálibami a vášněmi — mívají předmět svého zájmu úzce vymezen, nebývají zaujati stejnou měrou všemi druhy umělecké tvorby. Ani v oblasti výtvarného umění nezajímají se všichni obvykle (ve stejné míře) o malířství i sochařství (a architekturu). A v oblasti malířství ne všechny zajímá malba i grafika i kresba rovným dílem. A tím se již dostáváme k předmětu naší kritické úvahy.
Co máme rozumět dvojím pojmenováním obrazy a grafika? Na tuto zdánlivě bezpředmětnou otázku odpověď není vůbec tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zamysleme se nejprve nad tím, co vše nazýváme anebo lze nazvat obrazem, čili co toto slovo označuje.
Můžeme říci, že slovo obraz je slovem tzv. běžné slovní zásoby, jehož se užívá v jeho nejběžnějším významu k označení (originálního nebo reprodukovaného) malířského díla (vytvořeného nebo reprodukovaného na plátně, desce, papíře ap., zarámovaného i nezarámovaného). Toto slovo má ovšem i jiná upotřebení, jiné významy, jejichž společným jmenovatelem je pak význam obecný. Obecný význam slova obraz bychom mohli definovat jako ‚dvourozměrný, zrakem vnímatelný odraz předmětů objektivní reality‘ (např. obraz fotografický, obraz na vodní hladině apod.).
Na rozdíl od slova obraz výrazy kresba a grafika mají povahu odborných termínů, tj. slov, jichž se uvědoměle pravidelně užívá k označování specifických skutečností, které si účastník komunikačního aktu (mluvčí či pisatel, zpravidla odborník) jako takové uvědomuje a které jsou vymezeny určitou soustavou vlastností a vztahů. Význam substantiva kresba odpovídá významu slovesa kreslit, z nějž je odvozeno. Kresba je tedy ‚výtvarné dílo, které je výsledkem kreslení, tužkou, perem, uhlem apod.‘ Podle toho rozlišujeme pak druhy kreseb, např. perokresbu aj. Termínem grafika se ve výtvarném umění označuje ‚jednotlivé dílo nebo druh děl, které jsou výsledkem užití jisté výtvarné (grafické) techniky‘; podle této techniky grafická díla dále specifikujeme, např. dřevoryt, mědiryt, litografie, lept aj.
Je nepochybné, že např. zarámovanou litografii nebo kresbu, která zdobí stěnu našeho bytu, bez rozpaků označíme jako obraz, stejně jako olejomalbu či akvarel, jak si pak vysvětlit, že označení obraz je stavěno do protikladu k označení grafika nebo kresba (obrazy a grafika, tj. jednak obrazy, jednak grafika)? Vysvětlení není tak obtížné: Slovo obraz nabývá v daných souvislostech nového významu; znamená tolik co malba (tj. olejomalba, akvarel, kvaš a jiná díla vzniklá malířskou technikou, při níž se [111]štětcem vytvářejí barevné plochy, z nichž sestává obraz). Důvod tohoto významového posunu je opět nasnadě. Malba je totiž nejčastějším a možno snad říci nejtypičtějším představitelem malířství, nejběžnějším a nejvýraznějším druhem malířské tvorby, s nímž konzument přijde nejčastěji do styku. Odtud pak plyne ztotožnění malířského díla (obrazu) s malbou.
Avšak užívání slova obraz ve významu ‚malba‘ není všeobecně rozšířeno a tento význam není ani systémovým lexikálním (slovníkovým) významem. O tom svědčí mj. i skutečnost, že žádný z našich novějších výkladových jazykových slovníků (devítisvazkový Příruční slovník jazyka českého, čtyřsvazkový Slovník spisovného jazyka českého a nejnovější jednosvazkový Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost) neuvádí u hesla obraz význam ‚malba‘.
V této souvislosti (obrazy a grafika) je třeba poukázat ještě na jeden dosti rozšířený jev. Jde o to, že z jazykového výrazu, spojení typu a + b (otec a matka; ovoce a zelenina; rybníky a řeky atd.) nutně, „logicky“ plyne, že jde o paralelní, souřadné označení různých druhů (tříd, množin) předmětů nebo jevů, vlastnostní, abstraktních hodnot apod. Tedy např. výrazem ovoce a zelenina označujeme — matematicky řečeno — dvě různé množiny (tj. takové, které nemají žádný prvek společný), množinu ovoce a množinu zeleniny. Lze pak dovodit, že výrazy typu „okurky a zelenina, housky a pečivo, jablka a ovoce“ atd. jsou jazykově i „matematicky“ „vadné“, a tedy i nesprávné a nevhodné. Mohli bychom říci, že v případě výrazů typu „okurky a zelenina“ jde o neústrojné souřadné vyjádření podřazených pojmů. Přesto se občas s takovým neústrojným vyjadřováním setkáváme. Tak známe např. „přípravek k nakládání okurek a zeleniny“ (zde by stačilo doplnit před výrazem zeleniny slůvko jiné), v novinách čítáme o „raketách a strategických zbraních, umění a kultuře“ apod. Může tu pak docházet i k nedorozumění, neboť ne každý ví, že (některé) rakety jsou druhem strategických zbraní atp.
V jazyce nikdy nebylo a patrně nikdy nebude vše „logické“ a „přesné“, racionální, neboť jazykový systém se vytváří a dotváří spontánně a neuvědoměle, nikoli racionálně, z rozumové úvahy. Přesto se domníváme, že neuváženým vyjadřováním přispívat ke zvyšování iracionálnosti jazyka není nutné ani žádoucí. A tak nebudeme raději mluvit o „obrazech a grafikách“, lze-li místo slova obraz užít výrazu malba. Tohoto výrazu se také mimo zmíněné poutače, plakáty ap. nezřídka v daném významu skutečně užívá. Že slovo malba znamená vedle zmíněného významu i ‚malování‘ a ‚nevýtvarnou malbu nástěnnou‘, není překážkou, neboť tu jde o naprosto běžnou a nikoli neústrojnou mnohovýznamovost.
Naše řeč, volume 64 (1981), issue 2, pp. 110-111
Previous Alena Polívková: Týden jazykové kultury v polském rozhlasu
Next Lumír Klimeš: Kris