Časopis Naše řeč
en cz

Míč — balón — pucka aj.

Slavomír Utěšený

[Short articles]

(pdf)

-

Pod názvem Internacionál míč byly v souboru jazykových koutků Čeština všední a nevšední (Praha 1972) probrány na s. 291—292 lidové názvy této prastaré herní a sportovní rekvizity, s níž začnou skotačit už ti nejmenší, jen co se postaví na nohy. Jako skromný příspěvek k Mezinárodnímu roku dítěte chceme doplnit tuto stať F. Cuřína, který se u nás i jinak nejdůkladněji zabýval názvoslovím dětských her, několika poukazy [220]na míčky a míče dnes už dávno odrostlých generací po celém českém, moravském a slezském venkově, tak jak tyto krajové a místní starší názvy zjistila anketa pro Český jazykový atlas.

Začneme s prostým, spíš menším gumovým míčem, s nímž si hraje už několikáté dětské pokolení. Jeho chudé předchůdce, ušité z hadrů (prodávaly se za krejcar) nebo slepené doma z chlupů, probereme až poté a vůbec pak pro dnešek ponecháme stranou nafukovací míče fotbalové apod., protože ty si zaslouží zvláštní příspěvek.

Je zajímavé, že starý dobrý slovanský název míč se dříve skoro vůbec neobjevoval v běžné mluvě celé Moravy a části přilehlých východních Čech, ba ani v Čechách severozápadních, kde platil jako základní název balón (balon, baloun). Tento název románského původu s původním významem ‚velká koule‘ měl dále řadu souputníků, vesměs z německého Ball (v nářeční podobě ból), značícího od původu ‚bouli, nádor‘. Sem patří jména pro míč jako bol, ból, ojedinělé bul, bal a dále též ve středním rodě bole, bale, póle. V zdrobnělé podobě je toto přejetí zastoupeno dokonce ve třech rodech — bolek, bólka, a zejména západoslezské bolko. K těmto názvům se řadí dále odvozené přetvořené výrazy jako szč. boulák a na Moravě balda. Ještě dále je pozměněna ojedinělá západomoravská forma polum, která spolu se středomoravskými relikty pilamp, pilômp může zároveň být stopou po latinském pila, pilant (míč — podávající), rozšířeném ze starých škol (srovnej i polské pilka téhož významu). Je pozoruhodné, že všechny tyto výrazy rozšířené zpravidla při okrajích našeho jazykového území, se zároveň nacházejí ve sféře obou velkých oblastí běžného užití výrazu balón (viz výše). Protože jde o přejetí, není velký div, že se tato jména tak rozmanitě poobměňovala (ženský rod přitom mohlo podporovat zmíněné lat. pila a též velmi rozšířené spíše domácí pucka, střední rod — bolko — pak podoba klubko).

Zdaleka však není v češtině jednotný ani praslovanský výraz míč, jehož základní a zároveň spisovnou podobu najdeme v nářečích především v zóně jihočesko-západomoravské. Na severním a východním svč. okrajovém úseku v horním Pojizeří a pod Orlickými horami má toto jméno výraznou krátkost mič, v širším jičínském okruhu se pak mič stala feminimem. V rozsáhlé jzč. oblasti od Rakovníka k Č. Budějovicům vznikla podoba mlíč, dosvědčená i na Doudlebsku, ba až na Znojemsku, jejíž Z se vykládá jako vzácná netypická stopa měkčení m před í (není tu ovšem vyloučen původ docela jiný). Kromě toho byla na Pelhřimovsku zaznamenána podoba mík a celou sv. půli Čech vyplňuje nová hravá odvozenina mičuda, která má v středním Posázaví obměnu mičula, mičule a v Orlických horách mičura. Spolu s vč. (ta) mič a jč. pucka a balda zabírá okruh těchto feminin celou východní půli Čech a téměř celou Moravu. Mičuda se ovšem jako název míče kopacího nověji rozšířila daleko přes svůj původní okruh (názvy větších míčů mají přitom příponu -da i v jiných případech — jako minda, cunda).

Na podobu mlíč navazuje v širokém pásmu na jz. od Prahy pumlíč, který má i několik dalších obměn, zvláště mimo svůj hlavní areál: tak na Lounsku pumr(d)líč, na Ledečsku pulmíč a pumlo, na Příbramsku pumíč, na Benešov[221]sku pulmo, na Doudlebsku pumlík (obdobou k pelhřimovskému mík). Podoba pumlíč byla již v minulém věku laicky vykládána jako přesmyčka z původní hybridní složeniny ball + míč, což při internacionálních vztazích právě u názvů míče není nemožné. Pravděpodobnější je tu však předpoklad, že na jzč. mlíč se kontaminačně připojila rozšiřující slabika pu- souzvučná s počátkem výrazů pucka nebo szč. pudl téhož významu (srov. puška ‚sněhová koule‘). Dnes již ojediněle doložená podoba pulmíč pak mohla vzniknout druhotným příklonem k pojetí půl-míč.

Zbývající názvy, k nimž možná lze přičíst i některé z uvedených, jako např. balda, patřily původně míčům vyrobeným domácky např. z kravských chlupů. Nejrozšířenější z nich je jihocesko-jihozápadomoravská pucka a hlavně středomoravská a východomoravská pucka, pôcka (s dalšími obměnami v hanáckém pócka, bócka a brněnském pótka, bótka). Jedině v jižních Čechách může tento název značit i větší gumový míč, jinak se zpravidla přenesl jen na menší tvrdý míček. Jeho původ není zcela jasný, lze počítat s obdobnou motivací jako u slova pucek, puček, něco tlustého, vypuklého: moravské obměny podobně jako výraz puca, pucina ap. označující vepřovou cihlu, popř. hliněné války, pak nasvědčují, že pucka může mít vztah i k něm. Batzen, něco tlustého, původně slepeného, nabaleného (tento výraz k nám přišel i jako označení peníze bác). Do této rodiny patří nejspíš i szč. pudl, není-li to prostá metafora názvu chlupatého psíka (v dětském světě jsou takové metafory běžné). V jihovýchodomoravské oblasti je rozšířen výraz habán, popř. haban, severněji pak habáň, habaň. Tento název míče je i na západním Slovensku a Machek k němu uvádí Puchmajerovu etymologii z cikánského habanos ‚míč‘; lze ovšem myslet i na habáň, tj. hubku, choroše, a snad i na odvození z háby, hábky ‚šaty, hadříky‘ (pak by šlo o obdobu českého hadrák).

Přestože se tento záhadný název vyskýtá právě v kraji habánů—novokřtěnců, není zde, tuším, pravděpodobná metafora takto motivovaná. Vedle výrazu habán ap. žije na Slovácku pro míč i název papunec a jednou byl v atlasové anketě doložen i buchtanec, vesměs tedy pojmenování hodně expresívní.

Z ojedinělých dalších zachycených názvů pro míč připomeneme jen některé ve výčtu: babka, cemel, cuká, čampule, čubrna, chumeláč, klubko, kudrna, měchura a dvojice litka—dutka. Až na cemel, z latinského semel (= jedenkrát — název hry), jsou tyto názvy většinou popisné nebo metaforické.

Tyto ojedinělé názvy, které doplňují bohatý výčet u Cuřína, ovšem na základní rozvržení oblastních názvů míče valně nepůsobí a většinou ostatně patří k názvům již zaniklým. Dnešní obraz určují míč a balón, mezitím už zcela promíseně užívané. Výrazu míč se dnes na Moravě neužívá již jen v hodinách tělocviku, označení balón pak vedle základního odjakživa obecného označení pro tenký gumový nafukovací balónek z pouti ap. může zase patřit i míčku, který poskakuje po pražském dvorku, a ne pouze po moravském nebo severozápadočeském venkově. Triumf dále slaví spolu s merunou zejména mičuda, obojí ovšem jen mezi začínajícími fotbalisty. Ostatní názvy, i ty dříve hodně [222]rozšířené — od pumlíče přes pucku po hábán a bolko — zůstanou pro další generace českých dětí už spíše jen ve spojení se vzpomínkami na jejich rodiče a prarodiče a spolu s tradičními nářečími vůbec se stanou součástí prošlé jazykové historie.

Naše řeč, volume 62 (1979), issue 4, pp. 219-222

Previous Eva Macháčková: Tekutá drátěnka, tekuté řetězy

Next Emil Skála: Apelativum zvor — zvůr — zvůra

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1