Časopis Naše řeč
en cz

Dějiny matematiky ve středověku

František Štícha

[Short articles]

(pdf)

-

S tímto názvem vyšla v nedávné době v nakladatelství Academia kniha pojednávající o středověké matematice přeložená z ruštiny. Chceme se tu v krátkosti zamyslet nad názvem této příručky, našimi matematiky jistě velmi vítané, a posoudit jeho vhodnost z hlediska významu a stavby jazyka. Co vzbuzuje naše rozpaky nad názvem knihy, je jazykově neobvykle vyjádřené vymezení dějinného údobí matematiky předložkovým substantivním výrazem ve středověku. Pokusíme se ukázat, že významové a syntaktické vztahy členů této konstrukce jsou vzájemně v nesouladu, což způsobuje dvojznačnost a nejasnost celé konstrukce.

Vycházíme z toho, že obecným tématem knihy je matematika; toto obecné téma je ovšem specifikováno: nejde obecně o matematiku, ale o její dějiny, tj. dějiny matematiky. Téma dějin matematiky [164]je ovšem velice široké, proto je dále omezeno pouze na dějinný úsek doby středověku. Omezujeme-li tedy v tématu skutečnost pojmenovávanou substantivem dějiny, měli bychom toto omezení jazykově vyjádřit determinací substantiva dějiny nějakým přívlastkem; v daném případě buď adjektivním přívlastkem středověký, tedy středověké dějiny (matematiky), anebo substantivem (2. pádem nebo pádem předložkovým) tedy dějiny (matematiky) středověku nebo dějiny (matematiky) ve středověku. Český jazyk má totiž možnost vyjádřit determinaci jedné substance jinou substancí v podstatě tímto trojím způsobem; v jednotlivých případech se ovšem často užívá pouze jednoho způsobu, zřídka máme možnost užít všech tří (např. lesní vůně vůně lesa vůně z lesa; vedle noha stolu je možno říci noha u stolu, ale nikoli „stolní noha“ či „stolová noha“ atp.). Tak říkáme také středověké dějiny nebo dějiny středověku, ale nikoli „dějiny ve středověku,“ stejně jako neříkáme „dějiny ve 20. století“ či „dějiny v Praze“ ale pouze dějiny 20. století, dějiny Prahy atp.

Protože výraz „dějiny ve středověku“ („ve 20. stol.“ atp.) je zcela neobvyklý, dalo by se předpokládat, že v názvu Dějiny matematiky ve středověku se určující výraz ve středověku vztahuje k substantivu matematika a že tématem knihy tedy je matematika ve středověku a její dějiny. Z hlediska čistě jazykového je takováto strukturace v zásadě možná a v konstrukcích tohoto typu jde pak o tzv. konstrukční homonymii: např. život člověka ve městě může znamenat buď městský život člověka, anebo život městského člověka. V našem případě nám konstrukční homonymie ani tolik nevadí, protože nezpůsobuje podstatnou změnu významu (ten či onen význam se beztoho většinou vyrozumívá z kontextu), ale vadí nám tu věci jiné. Především to, že silou analogie s takovými velice hojnými názvy jako dějiny světa, dějiny umění, dějiny diplomacie, dějiny malířství atd. bude se i v názvu Dějiny matematiky ve středověku vydělovat větná dvojice dějiny matematiky (nikoli „matematika středověku“). Z toho plyne, že právě tak, jako je nevhodný název „dějiny ve středověku“, je nepříliš vhodný i celý název knihy. Chceme-li tedy zachytit zřejmý způsob omezování obecného tématu knihy (matematika — dějiny matematiky — údobí dějin matematiky) jazykově vhodným způsobem, zbývají nám dvě možnosti, jak knihu pojmenovat: Středověké dějiny matematiky nebo Dějiny matematiky středověku. Ovšem je tu další háček; slovo dějiny neznamená totiž jen „běh událostí“, ale i „pojednání o těchto událostech“. V názvu Středověké dějiny matematiky je ovšem ve slově dějiny přítomen jen význam první (tj. zde vývoj matematického myšlení ve středověku), kdežto v názvu Dějiny matematiky středověku (kde slovo středověk determinuje buď „dějiny“, nebo „matematiku“ — jde o konstrukční homonymii) jsou obsaženy oba významy slova dějiny (tj. jak vývoj matematiky ve středověku, tak pojednání o něm), což je v tomto případě spíše žádoucí.

V úvahu přichází ještě celkem vhodný a častý typ názvu Dějiny středověké matematiky, ovšem tento název odpovídá méně přirozenému, nicméně možnému, subjektivnímu specifikování tématu (matematika — středověká matematika — dějiny středověké matematiky) a slo[165]vo dějiny tu má pouze druhý význam (tj. pojednání).

Ze všech uvedených typů názvů je název Dějiny matematiky ve středověku nejméně vhodný, což je vidět i z toho, že je v nejrůznějších dějinách vcelku ojedinělý. Můžeme tu uvést např. nedávno vyšlé Pravěké dějiny Čech, dále Dějiny jazykovědy 19. a 20. stol. (nikoli v 19. …); z dalších typů názvů lze uvést např. Umění středního věku, Malířství v raném středověku, Biologické vědy ve 20. stol., Malířství ve 20. století, Dějiny geografie. Antika a Orient, Dějiny fyziky od Galileiho po Einsteina.

Naše řeč, volume 62 (1979), issue 3, pp. 163-165

Previous Miloslav Sedláček: Stohař, anebo stohovač?

Next Anna Jirsová: Zájem

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1