Popeláři a smetař

Pavel Trost

[Short articles]

(pdf)

-

Slovník spisovného jazyka českého uvádí slovo popelář s významem ‚zaměstnanec, který odváží popel a jiné odpadky‘. V Brně se neříkalo jako v Praze popeláři jedou, nýbrž kdysi bylo obvyklé smetař jede. Tento rozdíl českých názvů reflektuje starší rozdíl v němčině: popelář odpovídá něm. Aschenmann, smetař něm. Mistbauer. Zeměpisné rozšíření obou německých výrazů je dobře známo: v německém hovorovém jazyce českých zemí se na severu užívalo slova Aschenmann, na jihu jako v Rakousku Mistbauer.[1] Odtud onen rozdíl mezi Prahou a Brnem.

Pozoruhodné je to, že se dávala přednost personálnímu výrazu, když jde o zařízení, tedy o odvoz odpadků. Podobně se dříve říkalo jdu k papírníkovi a ne jdu do papírnictví. Ještě Příruční slovník jazyka českého má u slova papírnictví výklad 1. živnost opravňující k prodeji papírových a tiskových výrobků, 2. výroba papíru; teprve Slovník spisovného jazyka českého udává význam ‚prodejna papíru‘, kdežto význam ‚výroba papíru‘ pokládá za poněkud zastaralý. Co označovalo zařízení, se stalo zase označením místa. Přípona -ství/ctví je depersonalizační.

---

[1] Podrobně Atlas der sudetendeutschen Umgangssprache, 1970, s. 188n.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 3, p. 167

Previous Eva Pokorná, Karel Oliva: Statistický lexikon obcí ČSSR 1974 a čeština

Next Pavel Trost: Bez a šeřík