Statistický lexikon obcí ČSSR 1974 a čeština

Eva Pokorná, Karel Oliva

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Federální statistický úřad vydal r. 1976 Statistický lexikon obcí ČSSR 1974 (podle sčítání k 1. 12. 1970). Je to úřední publikace mající oficiální charakter; zdůrazňuje to i úvodní rozhodnutí ministerstva vnitra, podle něhož je seznam krajů, okresů a obcí v ČSSR uvedený ve Statistickém lexikonu seznamem ve smyslu § 17 zák. 36/60 Sbírky zákonů a uvedené názvy obcí a jejich částí jsou názvy ve smyslu § 1 vyhl. 97/61 Sb. Jsou tedy názvy obcí a jejich částí v tom znění, v němž se uvádějí ve Statistickém lexikonu, závazné (i když není zcela jasné, co se v současné době rozumí termínem „část obce“).

Kromě toho však obsahuje Statistický lexikon ještě výčet tzv. základních sídelních jednotek (dále ZSJ), které jsou definovány jako „elementární prvky sídelní struktury vhodné k zjišťování a vyhodnocování informací o obyvatelstvu a jeho životním prostředí“ (s. 9). Z této definice však nelze dovozovat, že základní sídelní jednotka je část obce ve smyslu vyhl. 97/61 Sb.; pak ovšem není také označení ZSJ názvem podle uvedené vyhlášky. Z toho vyplývá další závěr, že jazykové označení ZSJ není závazné vlastně pro nikoho. Je to pouhé pracovní označení určité části zemského povrchu, v podstatě jakési slangové pojmenování, používané v relativně velmi úzkém kroužku specialistů — statistiků a urbanistů.

Rozhraničení mezi úředními názvy podle vyhl. 97/61 Sb. a neoficiálními, nezávaznými pojmenováními ZSJ není však vzhledem k úpravě publikace jednoduché. Pojmenování, u nichž jsou uvedeny číselné údaje v jednotlivých sloupcích, jsou nepochybně oficiálními názvy. Nelze však jednoznačně provést rozlišení u pojmenování, jež jsou uvedena bez dalších údajů. Tato skupina obsahuje totiž jak názvy částí obce, tak i pojmenování ZSJ, a to bez jakýchkoliv dalších distinktivních znaků. Při dělení území na ZSJ mohlo dojít v každém jednotlivém případě k jednomu ze dvou řešení:

a) ZSJ se shodovala s obcí nebo s částí obce, a pak byl pro její označení převzat úřední název obce (části),

b) ZSJ byla uměle vytvořena tak, že z katastru obce byla vyčleněna určitá část, které bylo dáno označení zvolené nezávisle na názvu obce nebo její části.

Při uvádění ve Statistickém lexikonu se výsledky obou postupů dostaly na stejnou úroveň a nebyly nijak rozlišeny. Výsledkem je poněkud neobvyklé zjištění, že Statistický lexikon obsahuje řadu oficiálních názvů podle vyhl. 97/61 Sb., avšak tyto názvy v něm nelze jednoznačně identifikovat.

[164]V publikaci vydané pod názvem Statistický lexikon obcí ČSSR 1974 jsou vlastně spojeny dvě publikace. Je to především opravdu lexikon obcí, tj. seznam krajů, okresů a obcí podle vyhl. 36/60 Sb. Tento seznam vyhovuje i ustanovení vyhl. 97/61 Sb. v tom smyslu, že uvádí také názvy částí obcí; je tedy patrně úplný vzhledem k 1. 1. 1974 (v. s. 7, Předmluva). Kromě toho je však v publikaci obsažen i výčet pojmenování, kterými byly označeny územní jednotky vytvořené ad hoc k účelům statistickým. Tato pojmenování nejsou ovšem názvy ve smyslu vyhlášky 97/61 Sb., nejsou tedy pro nikoho závazná a jejich použití je zjevně omezeno jen na některé aspekty statistického výzkumu.

Protože však nelze vyloučit možnost, že z jiných důvodů budou pracovníci státní správy podobně vytvářet např. pro regionální potřebu podobné pomocné pracovní názvy, chceme zde upozornit na jazykové a formální nedostatky, které se v uvedených pojmenováních ZSJ vyskytují, aby při tvoření takových označení nedocházelo aspoň k elementárním chybám proti pojmenovávací a pravopisné normě.

Soubor označení ZSJ v Lexikonu je různorodý. Pro označení se užilo místních jmen — částí obcí nebo městských čtvrtí, např. Hanspaulka, Kesnerka, Lahovičky, Blansko-Palava, jmen ulic a náměstí, např. Jiráskova ulice, náměstí 14. října, sadů, např. Smetanovy sady, a jmen pomístních, např. Michelský les, Havraní skála ap. K místnímu jménu se také připojuje popisné určení, např. Černovice-Silniční vývoj, Blansko-Továrna ap. (k pravopisné stránce názvů viz dále).

Jiným zdrojem jsou popisná pojmenování, která charakterizují ZSJ z různých hledisek, např. Historické jádro, Centrum města, Vilová čtvrť ap., nebo je užito jen obecného pojmenování objektu, který je v určité oblasti zřejmě dominujícím prvkem, např. Nemocnice, Škola, Kasárna, Přístav a Loděnice. Proti samému užití vlastních jmen nebo jmen obecných není v zásadě námitek, je však třeba, aby takové názvy odpovídaly požadavkům jazykové správnosti. Do oficiální publikace nepatří nespisovné, slangově tvořené názvy jako chemička (v Ústí nad Labem ‚Předprostor chemičky‘), Průmyslovka (v Českém Krumlově), Tabačka (v Kutné Hoře), U traktorky (v Kaplici) ap. Zde by bylo třeba uvádět pouze spisovná pojmenování jako chemická továrna (nebo závod ap.), průmyslová škola, tabáková továrna, traktorová stanice ap. Jako slangové hodnotíme také užití slovního výrazu pro číslice, např. (na Kladně) Okrsek nula, Okrsek nula při Pražské ulici (místo okrsek 0) ap. nebo eliptické pojmenování (s vynecháním jednoho členu) jako (v Praze) Horní Malostranský, Dolní Malostranský, Trojský, Povltavský (patrně obvod), pod Kinskou (má být pod zahradou Kinského) ap. Víceslovná popisná pojmenování jsou obvykle složena z přídavného jména a z podstatného jména (rodinná zástavba). Za nevhodné považujeme připojení příslovce k takovému typu označení, jako je např. Převážně rodinné domky. Také ze slovotvorného hlediska některé názvy nevyhovují. Jako příklad [165]uveďme Novokladno. Spisovné označení nové části Kladna je Nové Kladno. Přídavné jméno a jméno vlastní nebo obecné se spojují v jedno slovo jen při tvoření přídavného jména, např. novokladenský, staroměstský ap. Obecné jméno přednádraží (v Rosicích a v Mikulově) je sice správně tvořeno a Slovník spisovného jazyka českého je uvádí jako odborné pojmenování v železničním oboru, avšak jako řidší v obecném užití ve významu ‚místo, prostor před nádražím‘. V Lexikonu by bylo vhodnější užít tohoto víceslovného popisného pojmenování než výrazu obecně řídce užívaného. V Ústí nad Labem je uvedeno označení ‚předprostor‘ (chemičky). Slovník spisovného jazyka českého je neuvádí a není uvedeno ani ve výběru substantiv tvořených příponou před- v II. díle Tvoření slov.[1] Je-li třeba již takový prostor stanovit jako ZSJ, bylo by vhodnější užít víceslovného označení ‚prostor před továrnou‘. V Chomutově je (jako v mnoha jiných případech) jedna ZSJ pojmenována podle polohy v městě jako centr města. Zde se zaměnilo podstatné jméno centr, užívané v sportovní terminologii, za centrum, které znamená ‚střed (města)‘. Pro oficiální publikaci by bylo také potřeba některé popisné názvy sjednotit. Lexikon uvádí pro jeden typ ZSJ na různých místech různé názvy, např. průmyslový areál, průmyslový objekt (vedle továrna, tabáková továrna, chemická továrna ap.), průmyslová zóna, průmyslová zástavba, průmyslová plocha, rezerva ap. Všeobecné názvy jako výhledová plocha, městská vybavenost, účelové plochy ap. neříkají jasně, jaký objekt si má uživatel představit. Není vyloučeno, že se tyto názvy kryjí s jinými konkrétnějšími názvy objektů užitých v jiných místech (nevíme např., zda do městské vybavenosti patří nemocnice, sportovní zařízení nebo školy, nebo co je možno zahrnout pod účelové plochy ap.).

Chyby slovotvorné a stylistické a nevhodně volené názvy samy nejsou jediným nedostatkem v pojmenování ZSJ. Také pravopisná stránka těchto názvů zasluhuje revize. Pokud jsou ZSJ určeny druhovým jménem a toto označení nemá povahu vlastního jména, je třeba je psát s malým začátečním písmem, např. nemocnice, kasárny, asanace, továrna, škola ap.; také víceslovné názvy, např. průmyslový areál, rodinná zástavba, pravý břeh, prostor u nádraží ap. V mnoha případech jsou tyto názvy psány v Lexikonu s velkým začátečním písmenem. Stejná je situace i u druhových jmen v předložkovém spojení, např. u železničního mostu, u nemocnice, za nádražím ap. Jména objektů složená z přídavného jména a z jména obecného jsou v Lexikonu často psána s oběma velkými začátečními písmeny, např. Veslařský Ostrov, Císařská Louka, Cihlářský Rybník (místo Veslařský ostrov, Císařská louka, Cihlářský rybník). Také přídavná jména odvozená ze zeměpisných jmen se v Lexikonu uvádějí s velkými začátečními písmeny. Zde je zase třeba rozlišovat, zda je přídavné jméno součástí vlastního jména, nebo obecného popisného označení.

[166]Z jiných pravopisných nedostatků bychom chtěli ještě upozornit na to, že v Brně je uvedeno Čapájevovo náměstí (místo Čapajevovo), v Praze je uvedena Groebovka místo Grebovka (oficiálně Havlíčkovy sady); ve slově výsypka je dlouhá první slabika (na straně 291 je vysýpka). Jméno Bílina se píše dlouze, nikoli Bilina, jak je uvedeno.

Tento výčet příkladů nesprávného nebo nevhodného tvoření pomocných místních označení a upozornění na jejich pravopisné nedostatky není zdaleka úplný. V každé obci se vychází samozřejmě z místních poměrů; je-li třeba vytvářet územní jednotky a jejich názvy, je nutné, aby tvorba takových názvů byla řízena a koordinována tak, aby k podobným chaotickým výsledkům nedocházelo. Nelze přecházet odborné instituce, jejichž posláním je takové funkce vykonávat. Jsou to názvoslovné komise a sbory různého stupně, které mají povinnost takto přispívat ke zvýšení jazykové kultury, a tím i kultury veřejného života vůbec. Případy nejasné nebo netypické může pak posoudit v ČSR Ústav pro jazyk český ČSAV a Názvoslovná komise Ústřední správy geodézie a kartografie. V tomto smyslu vyzněl i výsledek porady, která se konala 5. X. 1977 v Ústavu pro jazyk český ČSAV za účasti zástupců ministerstva vnitra ČSR a Českého statistického úřadu.

---

[1] Tvoření slov v češtině II. Útvary předponové, Praha 1967, s. 714—715.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 3, pp. 163-166

Previous Marie Ludvíková, Ludmila Uhlířová: Lingvistika a informatika

Next Pavel Trost: Popeláři a smetař