Časopis Naše řeč
en cz

Ten Aš, anebo ta Aš?

Miloslav Sedláček

[Short articles]

(pdf)

-

V sobotní příloze deníku Práce z 18. června 1977 byla na první stránce otištěna reportáž nazvaná Světla nad výběžkem. Autor J. O. Stanislav v ní zachytil své dojmy a poznatky z návštěvy v městě Aši a v jednom odstavci napsal: „Zdá se, že Aši ublížili i naši novodobí jazykozpytci. S nemalým údivem se tam (kde? — snad v Pravidlech českého pravopisu? — pozn. M. S.) dovíte, že Aš je rodu mužského. Ten Aš. Až se člověk lekne, když to takhle má být podle pravidel. Nechce se tomu věřit, protože v tom městě má i každý — ať přijde odkudkoliv — pocit dobré pohody, ba mateřské náklonnosti. A tak mám dojem, že lingvista, který si vymyslel ‚ten Aš‘, tam asi nikdy nebyl…“

Tato kritická poznámka je nám důvodem k tomu, abychom se mluvnickým rodem místního jména zabývali a abychom autorova slova zčásti i korigovali. Je zřejmé, že pisatel článku nahlédl do některé jazykové příručky. Jestliže to byla školní Pravidla českého pravopisu, pak nezáleží na vydání, neboť ve všech se uvádí u jména jen rod mužský. Pakliže měl v ruce tzv. akademické vydání Pravidel, byl to výtisk pocházející z doby před r. 1966; od 4. vydání z r. 1966 se totiž v těchto Pravidlech uvádí u jména dvojí rod, a to mužský nebo ženský. Do prvního dílu Slovníku spisovného jazyka českého jméno zařazeno nebylo, objevuje se až v dodatcích na konci dílu čtvrtého a je charakterizováno rovněž jako jméno mužské nebo ženské, tedy shodně s novějším vydáním akademických Pravidel. Že školní Pravidla zatím uvádějí jen rod mužský, je zřejmě nedopatření.

Jestliže se chápe jméno jako mužské, skloňuje se podle vzoru „stroj“, jestliže jako ženské, má koncovky shodné se vzorem „píseň“. U samotného jména je proto možné poznat rozdíl v rodě jen v 7. pádě. Problém rodu se ovšem může objevit při syntaktické shodě, avšak u místních jmen to nebývá příliš často, např. shodné přívlastky mají u nich velmi nízkou frekvenci. Není proto snadné získat dostatečně reprezentativní písemný materiál, podle něhož by bylo možno rod jména průkazně zjistit.

V Jungmannově Česko-německém slovníku najdeme název tohoto města v podobě Aša, s údajem, že je ženského rodu. Avšak od r. 1854 má město úředně stanovený název .[1] Ten se zřejmě chápal jako podstatné jméno rodu mužského, srov. náležel s Chebem do r. 1266 německým Hohenstaufům, pak jej získal Přemysl Otakar II. koruně České.[2] Podobně: náležel[3] Do konce druhé světové války se užívalo názvu patrně jako podstatného jména rodu mužského a jen rod mužský uvádí u něho ještě čtvrté vydání Vášova-Trávníčkova Slovníku jazyka českého z r. 1952. V oficiální příručce Pravidla českého pravopisu rod jména do r. 1957 kodifikován nebyl, v části nazývané Abecední seznam slov a tvarů se toto jméno nevyskytovalo.[4]

[268]Výrazný obrat v pojetí rodu jména se projevil po r. 1945 v řeči nových osídlenců západočeského pohraničí. Nejen v městě samém a v jeho blízkém okolí, nýbrž v celém karlovarském kraji se brzy vytvořil nový, a to jednotný a pevný úzus zařazující jméno k rodu ženskému. Tato skutečnost by však nemusela být rozhodující pro spisovný jazyk. Václav Ertl vysvětlil přesvědčivě,[5] že do spisovné češtiny nelze místní jméno mechanicky převzít v tom mluvnickém rodu, který se uplatňuje v místním úzu, protože by tím vznikla značně nepřehledná a nevýhodná situace. Ertl správně zdůraznil, že u spisovného jazyka je třeba respektovat jeho systémovost (tohoto termínu ovšem neužívá).[6]

Je proto třeba zjistit, zda by zařazení jména k rodu ženskému porušilo tvaroslovný systém místních jmen v češtině. Sám Ertl napsal, že „místních jmen mužských, vyjmeme-li jména na -ov a -ín, je proti ostatním dost málo“.[7] Po menší korekci odpovídá skutečnosti, že místních jmen mužských s tzv. měkkým skloňováním (podle vzoru „stroj“) je dost málo, že většina takovýchto jmen je ve spisovné češtině rodu ženského; srov. např.: (Velká) Bíteš, Dobříš, Libuš, Souš, Veliš, Vráž, Řež, Střítěž, Třebíč, Přelouč, Skuteč, Budeč, Kelč, Telč, Plzeň, Třeboň, Kadaň, Toušeň, Náměšť, Číhošť, Jaroměř, Chotěboř, Ratiboř atd. Systémové důvody tedy přeřazení jména k ženskému rodu nebrání, spíše mluví v jeho prospěch.[8]

Pravidla z r. 1957 kodifikovala rod jména ještě pod vlivem úzu předválečného. Nový, poválečný úzus je pevný a jednotný především v západočeské oblasti a je nepochybné, že postupně přerůstá v celonárodní normu.[9] Netroufáme si však tvrdit, že je tento proces už zcela ukončen. Snaha nebránit vývoji, který je podporován tendencí k systémovosti a který se už prosadil v okruhu značně přesahujícím místo a jeho nejbližší okolí, vedla k tomu, že při drobných úpravách v slovníkové části akademického vydání Pravidel českého pravopisu v r. 1966 byl u jména kodifikován vedle rodu mužského také rod ženský. Je to opatření vhodné, protože užívání a dalšímu šíření ženského rodu u jména neklade překážky, ale je to přece jen řešení provizorní. [269]Místní jména (na rozdíl třeba od pomístních) jsou úředně stanovené názvy a u těch není trvalé kolísání výhodné. Na tom nic nemění skutečnost, že v úzu se projevuje kolísání i u místních jmen jiných a že je dvojí rod kodifikován také u jména Bubeneč.


[1] Viz A. Profous, Místní jména v Čechách, díl 1, Praha 1947, s. 17.

[2] Slovník naučný, redaktor F. L. Rieger, díl I, Praha 1860, s. 371.

[3] Topograficko-statistický slovník Čech, Praha 1870.

[4] Neoficiální jazyková příručka Správně česky od Otakara Moravce-Robura, která vyšla krátce před druhou světovou válkou, uvádí u jména rovněž rod mužský a stejně i Hulíkův Česko-německý slovník živé mluvy z téže doby.

[5] Viz V. Ertl, Ten Olomouc či ta? Časové úvahy o naší mateřštině, Praha 1929, s. 17.—24.

[6] Srov.: „(spisovná řeč) … je nade všemi zvyklostmi a zvláštnostmi krajovými a místními právě proto, že o ní pracovali příslušníci všech krajů, přizpůsobujíce se podle svého významu (ne krajové příslušnosti) jedni druhým. Cena této spisovné řeči je tím větší, čím větší rozsah zaujímá, a podmínka tohoto rozsahu a tím i praktického významu spisovné řeči je právě její jednotnost.“ Tamtéž, s. 24.

[7] Tamtéž, s. 20.

[8] Jazyková příručka Český slovník pravopisný a tvaroslovný od AdamaJarošeHoluba zařadila ke jménům ženského rodu už r. 1953.

[9] Srov.: Blízko západoněmeckých hranic leží Aš s 10 928 obyvateli, která má velké textilní závody…, Häufler Korčák Král, Zeměpis Československa, Praha 1960, s. 456; se stala městem zeleně a mladých lidí…, Svobodné slovo 20. 9. 3974, s. 4; Blízko Hazlova mezi Aší a Chebem je Goethova skalka, …, V. Kovářík, Literární toulky po Čechách, Praha 1977, s. 402.

Naše řeč, volume 60 (1977), issue 5, pp. 267-269

Previous Vlasta Červená: Bezpříspěvkový

Next Vojtěch Pícka, Antonín Tejnor: K názvosloví složených materiálů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1