Německý sborník o české koncepci jazykové kultury

Miloslav Sedláček

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Ke knihám, které informují zahraniční zájemce o výsledcích a významu činnosti československé jazykovědy za posledních zhruba padesát let, přibyla nedávno další, nesporně pozoruhodná publikace. Uspořádáním připomíná známé výbory z prací členů pražské jazykovědné školy, jako je anglický uspořádaný prof. J. Vachkem[1] nebo ruský redigovaný N. A. Kondrašovem[2], liší se však od obou hlavně dvěma rysy: 1. je zaměřena jen na jednu oblast činnosti naší jazykovědy, 2. nejde jí tolik o historickou retrospektivu, jako o zachycení a zhodnocení všeho závažného, osvědčeného a podnětného, co československá jazykověda ve vymezené oblasti přinesla a přináší, a čeho tedy může být s prospěchem využito i jinde. Publikace má název Základy jazykové kultury (Příspěvky pražské jazykovědy k teorii jazyka a k péči o něj)[3] a věnuje tedy pozornost základním principům jazykové kultury, jež byly vypracovány a jsou dále rozvíjeny v pracích českých jazykovědců. Výbor bude mít dva svazky, zatím máme k dispozici jen první. Ten obsahuje příspěvky poskytující čtenáři základní orientaci o činnosti pražské jazykovědné školy, druhý bude obsahovat studie zaměřené speciálněji.

Jak se praví v úvodním slově ke sborníku, existuje v poslední době těsná vědecká spolupráce mezi Ústředním ústavem pro jazykovědu Akad. věd Německé demokrat. republiky (Zentralinstitut für Sprachwissenschaft der Akademie der Wissenschaften der DDR) a Ústavem pro jazyk český ČSAV. Tento sborník je jedním z výsledků spolupráce; důvodem k jeho vydání byla především potřeba hlubšího poznání názorů a teoretických východisek československého vědeckého partnera. Na přípravě se podíleli ředitelé obou ústavů, prof. dr. G. Feudel a prof. dr. K. Horálek, člen korespondent ČSAV, a redakční kolektiv vedený v NDR dr. J. Scharnhorstem a dr. E. Isingovou, u nás dr. J. Kuchařem, CSc.

Vlastním úvodem ke sborníku je stať Jürgena Scharnhorsta a Eriky Isingové. Autoři v ní podávají nejprve vymezení termínů jazyková kultura a spisovný jazyk a pak informativní přehled činnosti pražské jazykovědné [251]školy. Tento přehled je spojen se stručnou charakteristikou politické a kulturní situace v našem státě za posledních padesát let, takže si cizinec může učinit dosti ucelený obraz o společenských podmínkách, v nichž jazykovědné teorie u nás vznikaly. Pozornost si zaslouží názor autorů, že jazyková kultura v současnosti není problém jen jednoho jazyka, že by problematika jazykové kultury mohla být i předmětem obecné jazykovědy a že zvláště pro socialistické země se v této oblasti nabízejí značné možnosti spolupráce.[4]

Na úvod německých autorů navazuje studie K. Horálka K dějinám pražské jazykovědy a jejího mezinárodního působení (Zur Geschichte der Prager Linguistik und ihrer internationalen Wirkung), napsaná pro tento sborník. Autor v ní sleduje, které podněty ze světové lingvistiky se uplatnily v názorech příslušníků pražské školy a jaký vliv měla pražská škola v evropské jazykovědě. Za Horálkovu stať jsou vhodně zařazeny známé Teze, které předložil Pražský lingvistický kroužek prvému sjezdu slovanských filologů v říjnu r. 1929 v Praze,[5] a dále Obecné zásady pro kulturu jazyka, otištěné poprvé ve sborníku Spisovná čeština a jazyková kultura z r. 1932. Pak následuje výběr ze studií čelných představitelů pražské jazykovědné školy, které byly publikovány ve 30. a 40. letech. Je to Mathesiova studie O potřebě stability ve spisovném jazyce, Havránkovy studie Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura a K problémům normy v současné jazykovědě a jazykové kultuře (původní název: Zum Problem der Norm in der heutigen Sprachwissenschaft und Sprachkultur), Mukařovského stať O jazyce básnickém, Vachkova K problému psané řeči a Skaličkova Potřeba lingvistiky „parole“ (původní název: The Need for a Linguistics of „la parole“). Se zřetelem k zaměření sborníku považujeme tento výběr za výstižný a reprezentativní, domníváme se jen, že neměl být pominut B. Trnka.[6]

Výbor z prací, jež vznikly v „klasickém“ období pražské školy, je uváženě doplněn několika statěmi z posledních dvou desetiletí. Jednou z nich je překlad Vachkovy knížky Psaná řeč. Obecné problémy a problémy angličtiny (původní název: Written Language. General problems and problems of English), která vyšla anglicky v r. 1973 v nakladatelství Moutonově. I pro českého čtenáře bude nyní přístupnější tato významná práce, v níž autor shrnuje výsledky svého studia o specifičnosti psané řeči, tedy o problému, [252]jemuž věnoval mnoho pozornosti po celé období své vědecké činnosti. Další dvě studie dokumentují úsilí české jazykovědy o marxistickou orientaci tohoto oboru (jsou přejaty ze sborníku Problémy marxistické jazykovědy, Praha 1962). První, Aktuální metodologické problémy marxistické jazykovědy, je od B. Havránka, druhá, K aplikaci nových metod v marxistické jazykovědě, od K. Horálka.

Poslední stať byla napsána pro sborník J. Kuchařem a A. Stichem. Nese název Teorie a praxe jazykové kultury v přítomnosti (Theorie und Praxis der Sprachkultur in der Gegenwart) a měla původně vyjít až ve druhém svazku. Němečtí redaktoři ji však vhodně zařadili na konec svazku prvního, jakožto souhrnný přehled usilování české jazykovědy v oblasti jazykové kultury a zároveň jako orientační pohled na hlavní aktuální úkoly. Stať je nejen výstižným přehledem, ale zároveň i jakýmsi úvodem do problematiky. Autoři věnují hodně pozornosti osvětlení základních pojmů a termínů, kterých se v souvislosti s jazykovou kulturou často užívá. Sledují přitom také vztahy mezi společenským vývojem na straně jedné a vývojem teorie i praxe jazykové kultury na straně druhé. V závěru pak ukazují, jakými způsoby a formami se u nás výsledky teoretického bádání přenášejí do praxe.

První díl sborníku jako celek informuje cizince velmi dobře o teoretických základech činnosti v oblasti jazykové kultury u nás i o celkovém stavu a situaci v tomto oboru. Protože příspěvky jsou publikovány v němčině, usnadňuje se tím všem zájemcům z německé jazykové oblasti možnost seznámit se ve výběru s českými jazykovědnými pracemi, jejichž význam rozhodně přesahuje národní hranice. Sborník je však užitečný i pro české čtenáře, zvláště mladé jazykovědce a studenty. Jednak tím, že přináší některé studie jinak dost těžko přístupné, jednak opublikováním příspěvků jinde dosud neotištěných. Jsou to právě ty, které usilují o syntetický pohled, tj. Horálkova o pražské jazykovědné škole, Kuchařova-Stichova o stavu teorie a praxe jazykové kultury a svým způsobem i úvod od J. Scharnhorsta a E. Isingové.

Vydání tohoto sborníku o základech jazykové kultury je čin významný pro československou jazykovědu i kulturu; jazykovědci Německé demokratické republiky i jejich spolupracovníci z československé strany si za něj zaslouží plné uznání. Přitom nešlo o práci nijak snadnou, zvláště při překladu bylo třeba řešit mnoho problémů, protože v němčině se pro některé české termíny hledaly dost obtížně odpovídající ekvivalenty. Pozorný čtenář jistě ocení pečlivost, s jakou byl sborník připraven, i velkou spolehlivost bibliografických a vysvětlujících údajů. Můžeme proto se zájmem očekávat vydání druhého svazku, který přinese převážně nové, původní práce československých lingvistů.

---

[1] A Prague School Reader, compiled by Josef Vachek, Indiana University Press, Bloomington 1964.

[2] Pražskij lingvističeskij kružok, sbornik statej, sostavlenije, redakcija i predislovije N. A. Kondrašova, Moskva 1967.

[3] Grundlagen der Sprachkultur, Beiträge der Prager Linguistik zur Sprachtheorie und Sprachpflege, Teil 1, Reihe Sprache und Gesellschaft, Band 8/1. In Zusammenarbeit mit Karel Horálek und Jaroslav Kuchař herausgegeben von Jürgen Scharnhorst und Erika Ising. Akademie-Verlag, Berlin 1976.

[4] Srov. též J. Kuchař, K výsledkům kolokvia o aktuálních otázkách jazykové kultury, NŘ 59, 1976, s. 243n.

[5] Vyšly francouzsky v prvním svazku Travaux du Cercle Linguistique de Prague v r. 1929, nyní jsou dostupné česky v publikaci U základů pražské jazykovědné školy, vydané J. Vachkem v nakladatelství Academia r. 1970. Výbor z Tezí zaměřený k otázkám jazykové kultury a vyučování jazykům byl otištěn v Naší řeči 51, 1968, s. 152—158.

[6] Pro německého čtenáře by mohl být zajímavý např. Trnkův příspěvek O jazykové správnosti (ČMF 13, 1927, s. 193—199), v němž autor při osvětlování problému věnuje pozornost názorům některých germanistů.

Naše řeč, volume 60 (1977), issue 5, pp. 250-252

Previous Miroslav Roudný: Ustalování a sjednocování odborného názvosloví

Next JTH (= Alois Jedlička, Antonín Tejnor, Jiřina Hůrková): Šrámkova Sobotka k stému výročí narození Fráni Šrámka