Obraciště

Libuše Olivová

[Short articles]

(pdf)

-

Odborné dopravní názvy pronikají nejen do běžné (obecné) slovní zásoby, jak se o tom píše v předchozí stati, ale i do jmen vlastních; dosvědčuje to následující příklad.

Zpracovatel soupisu pomístních jmen z Dolních Počernic (obec ležící za okrajem území hlavního města Prahy) uvádí, že se u mladší generace užívá pro označení pozemků v jihovýchodní části katastru místo názvu Za Panenkou Marií nový název Za obracištěm, a to „podle obraciště městských autobusů Dopravních podniků hlavního města Prahy“. Tento doklad je pozoruhodný z několika důvodů.

Tak především se tu vyskytuje podoba obraciště, jinak dosud nedoložená; Slovník spisovného jazyka českého uvádí jako odborný dopravní název pro místo, kde se obracejí autobusy nebo lodě, jen podobu obratiště.[1] Přitom ani jednu z obou variant, obratiště (od dokonavého slovesa s paralelní motivací jménem dějovým obrat), ani obraciště (od slovesa nedokonavého), nelze považovat za nesystémovou, popř. nespisovnou. Jak ukazuje rozbor úplného materiálu daného slovotvorného typu jmen na -iště (v Tvoření slov v češtině 2, 1967, 449n.), vyskytují se v češtině útvary tvořené oběma způsoby: k prvnímu patří např. náraziště, odraziště, doskočiště, odskočiště, popř. výklopiště, složiště aj., k druhému zase např. hlediště, říjiště, spouštiště (nikoli tedy spuštiště) aj. Zdá se, že v odborném dopravním vyjadřování méně obvyklá podoba obraciště má naopak blíže k běžně mluvenému jazyku v prostředí venkovském, kde se v názvech zemědělských strojů běžně vyskytují výrazy odvozené [222]od nedokonavého slovesa obracet: obracecí pluh, slang. obracák, obraceč, obracečka, popř. obracedlo (sena) apod. Původní technický (dopravní) termín se tedy v tomto prostředí, které leží těsně na okraji městské civilizace, jen hláskově obměnil a přizpůsobil jazyku lidovému, aniž přitom vybočil ze spisovné normy. Pozoruhodná je ovšem také ta skutečnost, že tento „civilizační“ výraz vytlačuje v pomístním jménu tradiční „lidovou“ motivaci. Ve městech jsme na tento novější způsob motivování názvů ulic, náměstí, prostranství apod. již zvyklí; je pravděpodobné, že v budoucnu budou takové civilizační výrazy čím dál silnějším motivačním zdrojem pro jména míst i v prostředí venkovském.

---

[1] Také ČSN 73 6100, Názvosloví silnic a dálnic, 1965, uvádí jen výraz obratiště a odborně ho definuje jako „rozšířené ukončení slepé silniční komunikace, které umožňuje otáčení vozidla do opačného dopravního směru“.

Naše řeč, volume 56 (1973), issue 4, pp. 221-222

Previous Zdeňka Sochová: Dopravní sedlo

Next JK (= Jaroslav Kuchař): Rybano, nebo ribano?