Zámělí, Záměl či Záměly?

Jiří V. Klíma

[Short articles]

(pdf)

-

Byl mi předložen dotaz, jak máme psáti jméno vsi u Potštýna: Zámělí, Záměl či Záměly? Seřadíme si tedy nejprve nejstarší doklady (za něž děkuji příteli prof. dru Jos. V. Šimákovi): Nejstarší znění je dochováno v latinské smlouvě z r. 1358, kterou známe ovšem jen v přepise z r. 1549: oppidum cum theloneo Zamele = městečko s mýtem Zámělé (Pam. arch. X, 362). Podobně čteme v Pozůstatcích desk II, 484 (a v Archivu českém V, 561), že král Vladislav dává k dědictví 1497 Vilémovi z Pernšteina hrad a panství Potenšteinské: Zámile vesnice. V témže vydání Pozůstatků desk (II, 368) jmenuje se také Anežka z Zámilé. Desky zemské 53 H 22 1557 mají tvar Zámely, který však můžeme čísti stejně Zameli, Zámělí, jak nasvědčuje doklad z první polovice XVI. století ze Zámělí (Hrady II, 128). Konečně je z r. 1625 i tvar Záměl. Doklady ukazují přesvědčivě, že nejstarší tvar byl Zámělé, utvořený od podst. jm. m. r. měl (mělké písčité místo ve vodě při břehu) stejně jako Záblatí, Záboří, Zábrdí, Zábřeží, Zábrodí, Zádolí, Záduší, Záhrobí, Záchlumí, Zákoutí, Zákopí, Zákraví, Zákřoví, Zálavčí, Zálesí, Zálezlé, Zálší, Záluží, Zámezí, Zamlýní, Zámostí, Zářečí, Záříčí, Záskalí, Zástraní, Zátyní, Závsí. (Podle Palackého Popisu a Váši-Černého).

Za původní jméno stř. r. Zámělé (místo -ie, dnešního -í, v staré češtině bylo po l -é, na př. veselé, skalé, podole) nastupuje v XVI. stol. zúžený tvar Zámělí, ale vedle něho obdobně jako Záblat, Záboř, Záhoř, Záles, Zámost, Zářeč, Závrš také Záměl, ž. r. (gen. Záměli i Záměle), a jméno toto zůstává v mluvě obecné podnes.

Teprve v Popise království českého od Františka Palackého z r. 1848 a po něm v Hradech a zámcích od Augustina Sedláčka [186](II. 281) i v Místopis. slov. hist. od téhož autora a také v Kottově Slovníku (V. 148) se objevuje tvar Záměly (podle Dolany, mn. č.), který také škola nyní se snaží zavésti. K tvaru Záměly není starých dokladů ani obdob kromě Zálezly, Závrchy a Zákupy (ku předpokládanému Zákupí). V jazyce lidovém však není po množném tvaru ani stopy (říká se do Záměli i do Záměle, k Zámělí, v Záměli), a hledíme-li tedy k dokladům starým a k obecné mluvě, máme užívati buď tvaru Zámělí (stř. r.) nebo Záměl (ž. r.).

Naše řeč, volume 3 (1919), issue 6, pp. 185-186

Previous »Zhovadělý, zdivočelý«

Next Stanouti