Časopis Naše řeč
en cz

K slovníku brněnské mluvy

Pavel Trost

[Articles]

(pdf)

-

Ve své knize Brněnská mluva píše Fr. Svěrák,[1] že slovník brněnské mluvy „má nemnoho slov německého původu“. V minulosti, jak známo, jimi oplýval. R. 1917 se zpíval kuplet: Ta brněnská češčina, / to je nóbl řeč, / dyš ju člověk poslóchá, / dostál by z ní křeč. / Samé fotr, samá mutr, / hauzmajstr a švigrmutr, / kilo putr, / na, to je přeci řeč.[2] Převrat r. 1918 i v Brně radikálně změnil postavení češtiny, ale starší poměry v první republice ještě přežívaly. O ukázce brněnské mluvy z doby před první světovou válkou, kterou v knize otiskuje, říká Svěrák, že v ní „jsou německé prvky úmyslně ve větší míře než v obecné brněnské mluvě“. Ve větší míře než v brněnské lidové městské mluvě v době před převratem? V této ukázce se např. vyskytuje spojení u onkla (na Starím Brně!), tj. ’u strýčka‘; český výraz strýček jistě nebyl mluvčím méně běžný než výraz německý, ale mluvčí více méně dvojjazyční mohli v českém hovoru podle situace dosazovat německý výraz za téměř každé slovo české.

[183]V knize podává Svěrák jakýsi diferenční slovník brněnské mluvy, snad současné, ale zachycené u starší generace. Tento seznam obsahuje ještě velmi mnoho slov německého původu. K nim přistupují četná slova z jiných jazyků, která však do brněnské češtiny přešla nepochybně z brněnské nebo vídeňsko-rakouské němčiny.[3]

Tento seznam uvádí i slova německého původu, která byla nebo jsou v češtině dost obecně v užívání (biflovat, cáhovitě, cvikat aj.), i slova, která nebyla tak rozšířena. Ale německý původ není tu důsledně vyznačen nebo vždy rozpoznán. V seznamu nevyznačené a v Machkově Etymologickém slovníku jazyka českého neuvedené německé prvky jsou např.:

bibr ’vous‘ — Biber, fikslovat ’šidit‘ — fixeln (rakouská něm.), fuchtla ’běhna‘ — Fuchtel (vídeňská něm.), huler/holer ’černý bez‘ — Holler, (z)huncovat ’(z)ničit‘ — (ver)hunzen, intres ’úrok‘ — Int(e)ressen, kapna ’povlak na duchnu‘ — (Decken)kappe[4], káštechr ’obchodník‘ — Kasstecher (rak.)[5], kepl ’žentour‘ — Göpel, klimpr ’klavír‘ — Klimper(kasten), koc ’děvče‘ — Katz(e), kraksna ’skříň, bedna‘ — Kraxen (rak.)[6], kučirovat ’jet‘ — kutschieren, machle ’machinace, pletky‘ — Machen(schaften), mišmaš ’chaos, míchanice‘ — Mischmasch, pámel ’olej na mazání‘ — Bamöl (tj. Baumöl, víd.)[7], pruh ’kýla‘ — (Leisten)bruch, pumpnót ’připravit někoho o něco‘ — pumpen, rázovat ’rychle jít‘ — rasen, šiksla ’děvka‘ — Schicksel (žid.), šmé ’lež‘ — Schmäh (rak.), šmudla ’nepořádná žena‘ — Schmudl (víd.), špulka ’cívka‘ — Spule, špundus ’strach‘ — Spundus (víd.), štricák ’parádník‘ — Strizzi (víd.), šupňa ’kůlna‘ — Schuppen, tachinírovat ’předstírat nemoc‘ — tachinieren (žid.), voncna — ’štěnice‘ — Wanze[8], zludařit se ’zkazit se (o člověku)‘ — verludern.

To jsou příklady zcela nepochybné. Docházelo také k adaptacím, [184]deformacím, kontaminacím, k metaforickým a metonymickým posunům. Matrovat ’trápit se‘ vzniklo nepochybně ze sich martern, krózlinka ’kučera‘ snad z kudrlinka + kraus. Kalky jsou např. cibule ’hodinky‘, kostka ’kotník‘ (Knöchel)[9], chlebárna ’ústa‘ (Brotladen). Německé prvky nejsou stejnorodé, např. ze dvou zachycených podob harinek/herinek ’uzenáč‘ je první vídeňská a druhá brněnská.

Vedle německé složky se tu silně uplatňuje hantýrka. Jde o prvky, které byly dříve tak hodnoceny a některé z nich označuje Svěrák jako slova hantýrky i nyní. Je však nejasné, jaká jsou jeho kritéria. Hantýrka předpokládá určitou sociální vrstvu, které je tento způsob mluvení původně vlastní a která ho dokonce střeží. Je to zvláštní jazyk zvláštní skupiny lidí. Je však známým jevem, že jednotlivá slova hantýrky (argotu) pronikají do obecného jazyka.

Mezi četnými slovy, která jsou v seznamu vyznačena jako prvky hantýrky, jsou i složky hantýrky německé (Rotwelsch), jako fet ’opilý‘ a fetinger ’opilec‘, hokna ’práce‘ (Hacke[10]), lajvont ’pěkný, správný‘ (Leinwand! ’všechno v pořádku!‘), šolna ’šaty‘ (Schale[11]). Sem patří i známé slovo čurbes ’legrace‘, slovo hybridní, a to cikánsko-jidiš (Tschorbeis ’útulek zlodějů‘[12]). Jinak cikánská slova, kromě všeobecně běžného čokl a kromě rachla ’protivná žena‘, se už nevyskytují.[13]

Příznačná pro brněnskou mluvu je nadále odvozovací přípona -ec, a to nikoli ve funkcích, které zaznamenává kniha Svěrákova.[14] V seznamu se tu objevuje baskec ’basketbal‘, buzec ’buzerant‘, kafec ’kavárna‘, kulec ’kulečník‘, suspec ’plavky‘ (suspenzor). Jména tvořená touto příponou představují zvláštní zkratkové útvary. Je tedy možno říci, že slovník brněnské mluvy na náležitý rozbor teprve čeká.


[1] František Svěrák, Brněnská mluva, Brno 1971. — Viz J. Jančáková, Monografie o brněnské mluvě, NŘ 56, 1973, 39n.

[2] Podle časopisu Hantýrka, č. 1, Brno 1935.

[3] Podle Svěráka by bylo slovo ágent přejato z francouzštiny, ačkoli hlásková podoba to vylučuje (ostatně ágent s tepló vodó znamenalo spíše ‚člověk pochybného zaměstnání‘). Z francouzštiny se tam vyvozuje i asenda ’odvod‘, ale tento speciální výraz rakouské vojenské mluvy (Assentierung) rozhodně z francouzštiny nepocházel. — Hlásková podoba svědčí o tom, že dištanc ’vzdálenost‘ (z latiny) prošlo němčinou (něm. nář. -št- místo -st-), ani frak není přímo z angl. frock (’kutna‘!), nýbrž z něm. Frack, portír také nemůže být přímo z francouzštiny atd.

[4] Nutno vycházet z nářečního Kappen.

[5] Káštechr spíše ’hokynář‘?

[6] Kraksna spíše ’nůše‘?

[7] V Machkově Etymologickém slovníku je slovo pámel uvedeno, avšak jeho rakouský nářeční základ nebyl rozpoznán; Machek nedocenil vliv rakouské němčiny na lidovou češtinu.

[8] Nutno vycházet z Wanzen (s temným a).

[9] Pravděpodobně zaneseno do Brna z okolního nářečí, které má tento kalk místo slova kotník. Různé oblastní názvy pro kotník jsou i v němčině.

[10] Nutno vycházet z Hacken (s temným a).

[11] Nutno vycházet z Schalen (s temným a).

[12] Cikánsky čor ’zloděj‘ + jidiš bajs ’dům‘ (srov. pajzl).

[13] Svěrák uvádí fáro ’auto‘ a háro ’vlasy‘ jako převzaté z němčiny; možná, že tu jde o slova pocikánštělá.

[14] Fr. Oberpfalcer má ve studii Argot a slangy (s. 326) všechny příklady na zvláštní tvoření příponou -ec z brněnské (plotňácké) mluvy.

Naše řeč, volume 56 (1973), issue 4, pp. 182-184

Previous Emanuel Michálek: Jazyk českých duchovních písní Jana Silvána

Next František Cuřín: Nový souhrnný pohled na česká nářečí

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1