Časopis Naše řeč
en cz

Název pro magnetický záznam obrazu

Miroslav Roudný

[Short articles]

(pdf)

-

Magnetofonový záznam zvuku je už běžnou záležitostí, a proto i názvosloví, které s ním souvisí, je značně ustálené.

V poslední době se však stále více užívá i přístrojů, které na magnetofonovém pásku zaznamenávají obraz rozložený do [279]elektromagnetických impulsů. Je to především ve sportu, kde záznam pohybu a jeho okamžitá obrazová reprodukce má velký význam pro nácvik jemnějších detailů pohybu v nejrůznějších sportovních disciplínách. Tento záznam umožňuje též opakovat pro televizní diváky důležité fáze např. hokejových zápasů. Objevilo se několik názvů, kterými se takové přístroje označují. Nejběžnější je název videomagnetofon. Méně známé a také méně vhodné jsou názvy videorekordér a videokordér, v nichž je použito anglického slova recorder, kterým se označuje zapisovací nebo nahrávací přístroj.

Avšak ani název videomagnetofon není zcela dokonalý, naopak, shledáváme na něm hned několik závad. Jednak je to slovo dlouhé, složené ze tří slovních základů různého původu. Dále pak je závada v tom, že z jeho složení bude jistě každý při prvním poslechu usuzovat, že jde o jakýsi druh magnetofonu. Ve skutečnosti právě magnetofon, který v něm bývá většinou též zamontován, je v tomto případě záležitostí druhořadou.

Odborníci o tomto názvoslovném nedostatku rovněž uvažovali a pokoušejí se nahradit nevyhovující videomagnetofon názvem magnetoskop. A i když o osudu magnetoskopu jako nového pojmenování rozhodne teprve praxe, je třeba podpořit tento název i z hlediska jazykového: je dobře utvořen, vhodně zapadá do technického názvosloví a začíná se ho hojně používat. Jiné návrhy, i když jsou zcela přijatelné, jako např. videograf pro přístroj a videogram pro záznam, zatím do praxe vůbec nepronikly.

Naše řeč, volume 55 (1972), issue 5, pp. 278-279

Previous Antonín Tejnor: Ještě jednou o velínu

Next Zdeňka Sochová: Sexy filmy i u nás?