Časopis Naše řeč
en cz

Zbrojovka horko těžko vyhrála

Alois Jedlička

[Short articles]

(pdf)

-

V sportovní publicistice se v poslední době často objevuje příslovečný výraz horko těžko, v češtině dosud neužívaný, a to ve významu ‚s (velkou) námahou, s vypětím všech sil, velmi těžko‘; Toto mužstvo se loni horko těžko probojovávalo do první ligy (RP, 17. 11. 1970), Kladenští horkotěžko(!) zvítězili (LD, 18. 10. 1971), Bodová ztráta se bude horko těžko dohánět (Čs. sport, 6. 9. 1971). Proniká zčásti i mimo oblast sportovní publicistiky, i když se přitom pociťuje jeho neobvyklost a formálně se to naznačuje (srov. Spravedlivé odsouzení zrádců se prosazovalo „horkotěžko“, RP 20. 3. 1971). Jde o slovakismus, výraz přejatý ze slovenštiny; v současné spisovné slovenštině je to výraz zcela běžný. Slovník slovenského jazyka jej uvádí s literárními doklady z D. Tatarky, Ľ. Ondrejova a T. Vansové; Slovensko-český slovník Ž. Gašparíkové a A. Kamiše jej zaznamenává s českými ekvivalenty s bídou, jen tak tak.

V češtině se výraz horko těžko přiřazuje k nečetným slovům, která v poslední době pronikla ze slovenštiny do češtiny a obohatila její výrazové možnosti. Připomeňme alespoň publicistický výraz výdobytek (výdobytky Slovenského národního povstání, ‚vymoženosti‘), slovní čeleď namyšlený, namyšleně, namyšlenost, literární užití slova nepřestajný ‚neustálý‘ aj.[1] Je třeba připomenout, že se u uvedených slov postupně přestává cítit jejich původ, že se vřazují do české slovní zásoby a nabývají různé stylové platnosti. Přitom dochází i k formální transpozici, k přeřazení do české fonologické a tvarové soustavy (srov. č. výdobytek za sloven. výdobytok).

[52]Podnětem k přejímání slov z jazyka do jazyka je v případě češtiny a slovenštiny jako jazyků blízce příbuzných kontakt obou jazyků uskutečňovaný v různých komunikativních situacích. V sportovní oblasti je to především vzájemné působení při reportážích v hromadných sdělovacích prostředcích (v rozhlase a televizi, kdy se v mnoha relacích střídají reportéři čeští a slovenští). Tento kontakt může vyústit v jazykové ovlivňování různých stupňů: Může jít o užití prvku druhého jazyka jako pojmenování citátového, s vědomím, že jde o takové užití a že je takto podmíněno a omezeno; při blízkosti obou jazyků může docházet i k interferenci, která se může projevit mechanickým užitím prostředku druhého jazyka (i z neznalosti osobitosti jazyka domácího); v jednotlivých případech proniká prvek druhého jazyka trvaleji, a jsou-li příznivé podmínky pro jeho přijetí, stává se postupně součástí slovní zásoby jazyka, do něhož se přejímá.

Jak je tomu u výrazu horko těžko? Nelze říci, že by už byl plně pociťován jako součást české slovní zásoby. Přesto jsou tu určité podmínky, které jeho přejetí podporují. Ekvivalentní výrazy uvedené v Slovensko-českém slovníku (s bídou, jen tak tak) by se do kontextů, které jsme na užití výrazu horko těžko uvedli (a rovněž do dalších, v nichž se vyskytuje), zcela nehodily. Bylo by spíše možno užít adekvátnějšího spojení velmi těžko, které Slovensko-český slovník neuvádí, popř. výrazů s námahou, s vypětím sil, kterými jsme výše význam našeho výrazu vykládali. V současné češtině pozorujeme silnou tendenci vyjadřovat příslovečné významy příslovci, nikoli předložkovými pády v příslovečném významu; této tendenci by nejlépe odpovídalo spojení velmi těžko, popř. příslovce těžko. Tendence po nápadnosti, expresívnosti vyjádření, příznačná jako jedna z protichůdných tendencí pro publicistiku, podporuje však zároveň užití nového výrazu, slovakismu horko těžko. (Připomeňme ovšem na okraj, že tato snaha po neobvyklosti, nápadnosti vyjádření, silně se projevující v dnešní sportovní publicistice, může vést i do extrémů, jak to ukazuje devalvace některých slov a přehnaná metaforičnost vyjadřování, objevující se někdy v dnešní sportovní publicistice, srov. např. spojení festival zkažených přihrávek, rozhlasová relace s Mikrofonem za hokejem, 12. 11. 1971).

S přejetím výrazu horko těžko jsou spojeny i určité formální problémy, především s jeho pravopisnou podobou. V slovenštině se píše dnes se spojovací čárkou (horko-ťažko). Český úzus zatím dává přednost psaní oddělenému (horko těžko), ale vyskytuje se i psaní dohromady, spřežkové (horkotěžko). V dalším vývoji může toto psaní převládnout. Podle pravidel hláskové transpozice se druhá složka výrazu převádí do češtiny v podobě těžko (za sloven. ťažko); první složka však zůstává v podobě horko, tedy v podobě citátové, třebaže by se měla transponovat v podobě hořko. Zdá se však, že v příslovečném výrazu horko těžko se už tato její významová platnost a souvislost nepociťuje. Není bez zajímavosti, že jako slovakismus uvádí výraz horko (a to v této podobě, u hesla horký ‚teplý‘) s významem ‚těžko‘ už Jungmannův Slovník, a to podle slovníku Palkovičova.


[1] Al. Jedlička a kol., Základy české stylistiky, 1970, s. 66n.

Naše řeč, volume 55 (1972), issue 1, pp. 51-52

Previous Václav Křístek: Máme na to?

Next Alois Jedlička: Běží to bez zádrhelů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1