Časopis Naše řeč
en cz

Střednědobé, či středodobé plánování?

Vladimír Mejstřík

[Short articles]

(pdf)

-

O krátkodobém a dlouhodobém plánování jsme slyšeli a četli mnohokrát. Nyní se objevuje v tisku v souvislosti s dalším zdokonalováním této hospodářské činnosti pokus vystihnout termínem takový druh plánování, jež se týká středního časového úseku, tedy plánování, které není ani dlouhodobé, ani krátkodobé. Bylo pro to zvoleno sousloví střednědobé plánování. Z jazykového hlediska nelze toto pojmenování považovat za nejvhodnější. Ponecháme stranou námitku, že sousloví není významově zcela zřetelné (pod pojmem střední doba si zpravidla nepředstavujeme úsek mezi krátkou a dlouhou dobou — tu nejčastěji klasifikujeme jako delší — spíše ji chápeme jako označení pro úsek mezi starou a novou, starší a mladší dobou; srov. např. střední doba kamenná, středověk). Druhá námitka je vážnější: Od sousloví, v němž přídavné jméno střední určuje podstatné jméno, jako např. střední škola, střední tlak, střední vlna, se netvoří přídavná jména složená s prvním členem středně-, nýbrž středo-, tedy středoškolský, středotlakový (-tlaký), středovlnný. Slovotvorně tedy bude náležité i sousloví středodobé plánování, pokud raději neuvedeme konkrétní časovou etapu, jíž se plánování týká. Tvar složeniny se spojovací samohláskou -o- systémově podporují také složená slova věcně příbuzná krátkodobý, dlouhodobý, jež nelze slovotvorně vytvářet jinak.

Podobně jako středodobé plánování v ekonomice je slovotvorně náležité sousloví středodobá předpověď v meteorologii, i když z praktického hlediska v tomto případě by čtenáři nebo posluchači, jimž jsou zprávy o počasí určeny, raději uvítali užití konkrétního označení, o jakou dobu při předpovědích počasí jde. Např. týdenní předpověď počasí, popřípadě předpověď počasí na týden atp.

Naše řeč, volume 52 (1969), issue 2-3, p. 199

Previous Karel Richter: Jazyková kultura v armádě

Next Vladimír Mejstřík: Pořadí vyhlíží následovně