Časopis Naše řeč
en cz

Polepovači?

Běla Poštolková

[Short articles]

(pdf)

-

Nedávno se objevil u přepážky jedné pražské pošty nápis polepovači. Po delším dotazování po významu tohoto slova jsme zjistili, že je to označení pro zaměstnance většího podniku, kteří docházejí s úředními zásilkami na poštu, zde je váží, zapisují do podávací knihy, opatřují známkami a nálepkami. V podstatě tedy pomáhají při odbavování hromadných zásilek zaměstnancům pošty. Názvu polepovač se užívá jen na poště, podniky své zaměstnance takto neoznačují.

Podstatné jméno polepovač je utvořeno od slovesa polepovat příponou -(a)č, kterou se tvoří názvy osob konajících nějakou pravidelnou činnost nebo vykonávajících nějakou funkci. Z hlediska slovotvorného nelze proti němu mít námitky, ale přesto název nepovažujeme za vhodný. Nevyjadřuje totiž podstatu činnosti uvedené osoby, označuje jen nedůležitou část náplně její práce. Při tom jako základového slova využívá značně nevhodně slovesa polepovat. S podstatným jménem známka se běžně spojují slovesa lepit, nalepit, nalepovat, přilepit, přilepovat, kdežto u slovesa polepovat označuje předpona po-, že děj zasahuje celý povrch předmětu (polepit stěnu plakáty), nebo vyjadřuje postupné provedení děje (polepit krabici štítky). K pojmenování činnosti záležející v nalepování známek na dopis se ho však neužívá.

V podnicích se osoba obstarávající náležité vybavení a odeslání úředních zásilek nazývá zpravidla (úřední) doručovatel, pochůzkář nebo posílkář. Všechny tři názvy zachycuje i Slovník spisovného jazyka českého (slovo posílkář hodnotí jako výraz hovorový). Pojmenování doručovatel je významově nejširší, nejobecnější. Označuje každého, kdo doručuje poslané věci na udanou adresu, Slovník uvádí spojení úřední doručovatel, poštovní doručovatel. Podst. jméno doručovatel je utvořeno od slovesa doručovat příponou -tel, kterou se tvoří jména činitelská a která v našem případě označuje určitou funkci živé bytosti. Označení pochůzkář (posílkář) je významově užší, neboť je to zaměstnanec konající (doručovací) pochůzky (posílky), v jistém smyslu tedy také doručovatel, totiž úřední doručovatel nějakého podniku. Slovo pochůzkář (posílkář) je utvořeno od podst. jména pochůzka (posílka) příponou -ář, kterou se tvoří jména konatelská, a k těm patří též názvy osob podle činnosti vyjádřené jménem dějovým,[1] v našem případě pochůzka (posílka).

[309]Pracovní náplň (úředního) doručovatele, pochůzkáře nebo posílkáře je však o něco širší než odesílání a vybavování úředních zásilek. Jde také o předání některých informací, podnikových materiálů, vzkazů apod. nebo o vyřízení různých záležitostí, k nimž je tato osoba oprávněna. Ve srovnání s tím je práce „polepovače“ nepochybně užší, týká se jen vybavení a odeslání zásilek. Přesto je to označení nevhodné. Místo něho by bylo možné užívat pojmenování zásilkář. Je utvořeno obdobně jako podst. jméno pochůzkář (posílkář), a to od podst. jména zásilka příponou -ář. Vyjadřuje daleko přesněji, že činnost jím označované osoby se týká okruhu pracovních úkonů spojených se zásilkami. Slovník spisovného jazyka českého je neuvádí, v lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český doloženo není. Je však utvořeno správně a vyjadřuje dosti přesně podstatu činnosti označované osoby. Proto je považujeme za vhodnou náhradu nevhodného pojmenování „polepovač“.


[1] Viz Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 135.

Naše řeč, volume 51 (1968), issue 5, pp. 308-309

Previous Miloslava Knappová: Dozorství přehrady?

Next Miloslava Knappová: Co znamená slovo pofiderní?